Ženský pohlavní systém (histologie)
Z WikiSkript
Hodnoceno 2x, počet editací 8, počet autorů 6
Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)
- Vaječník
- Vejcovod
- Děloha
- Pochva
- Zevní rodidla
Obsah
|
upravit Vaječník
- oploštělý, ovoidní tvar, hmotnost: 6–10 g
- v hilu: připojen mesovariem k lig. latum uteri, povrch kryt jednovrstevným plochým až kubickým "zárodečným" epitelem, v hilu přechází v mezotel
- "zárodečný epitel": mikroklky, místy kinocilie, apikálně: četné pinocytotické vezikuly, bazálně: mitochondrie
- hilus: vstup snopečků hladkých svalových buněk z mesoovaria
- intersticiální hilové buňky – charakter buněk produkujících steroidy - androgeny (velké GER, GK, mnoho mitochondií tubulárního typu, lipidové inkluze, Reinekeho krystaloidy)
- hyperplazie vede k virilizaci
- pod epitelem: tunica albuginea – bělavá barva; husté kolagenní vazivo
- rozlišujeme kůru (zona corticalis) a dřeň (zona medularis, zona vasculosa)
upravit kůra
- řídké kolagenní vazivo
- ovariální folikuly, fibroblasty, ojedinělé hladké svalové bb., síť kolagenních a retikulárních vláken
- speciální fibroblasty: tukové kapénky, reagují na hormony - mění se z buněk produkujících proteiny na buňky produkující steroidy (thékální buňky)
- ve fertilním období mnoho fibroblastů, po menopauze ubývají (relativně přibývá retikulárních a kolageních vláken)
upravit dřeň
- hustší kolagenní vazazivo
- méně buněk, více kolagenních a retikulárních vláken
- četné široké krevní cévy, lymfatické kapiláry a nervová vlákna
upravit Vejcovod
- pohyblivá svalová trubice z dělohy do dutiny břišní: 6-8 × 100-150 mm
- fce: dopravit oocyt do dělohy (řasinky, svalovina), vhodné prostředí pro oplození vajíčka (řasinky kmitající opačně); sekret přispívá k výživě oocytu
- v období ovulace se fimbrie dostanou blíže k vaječníku --> překrvení cév --> vejcovod rigidnější --> usnadnění zachycení
- 4 části: pars uterina (vyvinutá t. muscularis), isthmus, ampulla (výrazné řasy) a infundibulum (četné řasinky)- na konci výběžky: fimbrie
upravit tunica mucosa
- dlouhé, členěné, longitudinálně uspořádané řasy (nejvyšší v ampule) --> sekundární, terciární (vzájemně anastomozují --> složitý labyrint) postupné snižování řas
upravit lamina epithelialis
- 1vrstevný cylindrický epitel - řasinkové a sekreční buňky
- řasinkové: velmi četné v infundibulu; glykogenová granula, ciliární aparát, kinocilie kmitající k děloze; jádro: velké, oválné; cytoplasma: malé GER, malý GK, vzácné lysozomy, četné mitochondrie u bazálních tělísek
- sekreční: apikálně jen mikroklky; cytoplasma velmi vyvinuté GER, velký GK, elektronově densní serózní velká sekreční granula
upravit lamina propria
- řídké kolagenní vazivo
upravit tunica muscularis
- 2 vrstvy hladkých svalových buněk - vnitřní longitudinální a zevní cirkulární; směrem k infundibulu se ztenčuje
upravit tunica serosa
- řídké kolagenní vazivo - 1vrstevný plochý mezotel, mnoho cév
upravit Děloha
2_-a.jpg)
- části: corpus a fundus, isthmus, cervix
upravit 1., 2. corpus a fundus
upravit A: tunica mucosa = endometrium
upravit A.1 lamina epithelialis
- 1vr. cyli E. -řasinkové bb.
upravit A.2 lamina propria mucosae
- speciální kolagenní vazivo:
- více fibroblastů: hormonální stimulací --> buňky deciduální: počáteční výživa plodu, v oblasti krčků žláz; sférické, glykogen a lipidové kap
mezibuněčná hmota: amorfní, méně vláken (převažují retikulární)
- glandulae uterinae: jednoduché tubulózní žlázy (u myometria i větvení), 1vrstevný cylindrický epitel – bez řasinkových buněk
- zona functionalis: povrchová, silnější,: odplavována – řídké kol. vaz.; dilatované lymf. cévy spirálovité arterioly (arteriae arcuatae)
- zona basalis: 0,5 – 1,5 mm, u myometria, baze žlázek, více bb. a síť retikulárních vláken; přímé arterioly (arteriae arcuatae)
upravit B: tunica muscularis = myometrium
- nejsilnější vrstva, tloušťka: 15 mm; vrstvy hladkých svalových buněk + málo kolagenních vláken (žádná elastická vlákna); obs. aa. arcuatae
- 4 vrstvy: longitudinální / spirály / spirály / longitudinální
- těhotenství: hypertrofie (až 500 mm), hyperplázie (dělení); zvyšuje se sekreční aktivita (charakter buněk secernujících proteiny) --> kolagen
- po těhotenství:odumření, zmenšení, enzymatická degradace kolagenu --> téměř původní tvar
upravit C: tunica serosa = perimetrium
- tenká vrstva řídkého kolageního vaziva
- mezotel (peritoneální povlak)
- vent.: excavatio vesicouterina,
- dors.: excavatio rectouterina (Douglasův prostor)- až k vagině (fornix posterior)
- lat.: přechází v ligamentum latum uteri
- u hran: parametrální vazy (lig. cardinale uteri, lig. vesicouterinum, lig. sacrouterinum) – husté kol. vaz.
upravit 3. isthmus
upravit A: tunica mucosa = endometrium
- 0,5 – 1 mm, krátké žlz., málo muci sekretu, v průběhu cyklu zůstávají úzké, téměř se nemění (odplavení nejvyšší vr.)
upravit B: tunica muscularis = myometrium
- orientovány převážně cirkulárně
upravit C: tunica serosa = perimetrium
upravit 4. cervix
- oddíly: portio supravaginali a portio vaginalis
upravit A: tunica mucosa = endometrium (portio supravaginalis)
- řasy: plicae palmatae; neodplavována (drobné strukt. změny); sekret závisí na fázi
upravit A.1 lamina epithelialis
- 1vrstevný cylindrický epitel hlen (ovulace: sekret řidší (spermie) × sekreční fáze, těhotenství: hustší (× infekci))
upravit A.2 lamina propria mucosae
- tubulózní žlázky (glandulae cervicales) – větví se, vystlány 1vrstevným cylindrickým epitelem, secernuje hlen
upravit B: tunica mucosa = endometrium (portio vaginalis)
upravit B.1 lamina epithelialis
- vvr. dl. E. nerohovějící – náhlý přechod E; (ostrůvky cylindrického epitelu); buňky obsahují glykogenová granula
upravit B.2 lamina propria mucosae
- vybíhá do E. četnými papilami
upravit B: tunica muscularis = myometrium
- buňky orientovány převážně cirkulárně (méně svalových bb. a více vaz.)
upravit C: tunica serosa = perimetrium
upravit Pochva
- oploštělý dutý orgán, délka: 8 cm, šířka: 3 cm- přední stěna: o 2 cm kratší než zadní (fornix ant: více kaud než fornix post)
upravit Tunica mucosa
- příčné řasy: rugae vaginales, podélné řasy (columna rugarum anterior et posterior)
- změny v průběhu menstruačního cyklu (Menstruační cyklus)
- menstruační fáze: max. deskvamace
- proliferační fáze: nejvíce glykogenu, výrazná deskvamace bb; lactobacillus acidophilus štěpí glukózu na kys. mléčnou (dezinfekce)
- sekreční fáze: zvyšování sliznice (poševní cytologie)
upravit Lamina epithelialis
- vícevrstevný dlaždicový epitel (buňky obsahují glykogenová granula (štěpen bakteriemi po deskvamaci), keratohyalinová gran., tonofibrily, k úplné keratinizaci nedochází)
upravit Lamina propria mucosae
- nejsou žlázky, zvlhčování transsudací (z cév), málo sensitivních nervových zakončení
- zevní: středně husté kolagenní vazivo
- vnitřní: řídké vazivo, četná elastická vlákna, četné cévy (tenkostěnné vény), ojedinělé lymf. uzlíky, lymfocyty, neutrofilní granulocyty (migrují do epitelu)- leukocytů nejvíce při menstruaci
upravit Tunica muscularis
- snopce hladkých svalových buněk - vnitřní cirkulární a vnější longitudinální vrstva
upravit Tunica adventitia
- hustší kolagenní vazivo; četná elastická vlákna; nervové a venózní plexy, nervová ganglia
upravit Zevní rodidla
upravit labia maiora pudendi
- řídké kol. vaz., lalůčky tukové tkáně, tenká vrstvička hl. sv. bb.(t. dartos), kryta kůží
- vnější kůže: silnější: chlupy, mazové, potní žlázky ekrinní a apokrinní
- vnitřní kůže: tenčí: mazové a potní žlázky
upravit labia minora pudendi
- řídké kolagení vazivo, elastická vlákna, mazové i potní žlázky; vícevrstevný dlaždicový epitel (tenká vrstva zrohovatělých buněk)
upravit clitoris
- 2 drobná erektilní tělesa - končí v glans clitoridis; vícevrstevný dlaždicový epitel rohovějící
upravit glandulae vestibulares maiores (Bartholini)
- stejné jako glandulae bulbourethrales u muže
- ovoidní tvar (1–2 cm) tuboalveolární žlázy; mucinózní buňky
- ústí do vestibulum vaginae
upravit glandulae vestibulares minores
- mucinózní; ústí do vestibulum vaginae v okolí močové trubice
upravit Odkazy
upravit Související články
- http://www.wikiskripta.eu/index.php/Menstrua%C4%8Dn%C3%AD_cyklus
- http://www.wikiskripta.eu/index.php/Cyklick%C3%A9_zm%C4%9Bny_v_%C5%BEensk%C3%A9m_t%C4%9Ble
upravit Externí odkazy
upravit Zdroj
upravit Reference
upravit Použitá literatura
- KONRÁDOVÁ, Václava – UHLÍK, Jiří – VAJNER, Luděk. Funkční histologie. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2000. ISBN 80-86022-80-3.
- PAULSEN, Douglas F. Histologie a buněčná biologie : Opakování a příprava ke zkouškám. 1. vydání. Jinočany : H & H, 2004. 433 s. ISBN 80-7319-024-9.
