Akutní epiglotitida

Z WikiSkript
Akutní epiglotitida
Acute epiglottitis
Epiglotitis acuta
Endoskopický obraz epiglotitidy
Endoskopický obraz epiglotitidy
Původce Haemophilus influenzae typu b
Klinický obraz náhlý začátek, vysoká horečka, zchvácenost, zimnice, edém epiglottis, dysfagie, odmítání jídla a pití, tichý hlas, úlevová poloha v sedu s předklonem, dítě obvykle klidné (pláč je bolestivý), polykací obtíže, slinění, dušnost[1]
Diagnostika klinický obraz; aspekce epiglottis: zvětšená, zarudlá, prosáklá; leukocytóza, ↑ CRP[1]
Léčba hospitalizace na JIP, i.v. ATB (cefotaxim, ceftriaxon, chráněné aminopeniciliny, chloramfenikol), hydratace, zvlhčený kyslík, při zhoršení stavu intubace, řízená ventilace
Očkování v ČR povinné očkování
Klasifikace a odkazy
MKN-10 J05.1
MeSH ID D004826
MedlinePlus 000605
Medscape 229969

Akutní epiglotitida (MKN-10: J05.1) je život ohrožující otok epiglottis a septikémie způsobená Haemophilus influenzae typu B. Nejčastěji postihuje děti ve věku 1–6 let.[2]

Zavedením očkování proti Haemophilus influenzae typu b do rutinního kalendáře došlo prakticky k eliminaci.[3]

Patogeneze[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Obstrukce horních dýchacích cest nastává překrytím části či celého hrtanového vchodu několikanásobně zvětšenou epiglottis. Příčinou je rychle postupující flegmóna epiglottis. Za obecně významnou predispozici k těmto invazivním mikrobům je označována fyziologicky snížená schopnost produkovat IgG 2 (ochrana proti invazivním opouzdřeným bakteriím) v tomto věku.[3]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Akutní epiglotitida má rychlý vývoj (v řádu hodin). Začíná řezavou bolestí v krku a polykacími obtížemi, poté se objevuje dyspnoe. Dítě je bledé, hypoxické, sedí v předklonu, z úst mu vytékají sliny (nemohou odtékat valekulami podél epiglottis). Má horečku, tichý hlas a může opatrně, povrchně pokašlávat.[4] Fyzikální nález na plicích je chudý, progrese obstrukce, tj. dysfagie a dyspnoe přichází během několika hodin. Vzácně mohou podobně imponovat paratonzilární/retrofaryngeální absces, těžká pablánová tonzilitida.[3]

Diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Akutní epiglotitida; laterálny pohľad, RTG
Viditelná epiglottis u akutní epiglotitidy

Základem přesné diagnostiky je dobrá aspekce epiglottis. Provádíme šetrnou aspekci hltanu po krátkém stlačení jazyka špátlí. Objeví se zvětšená, zarudlá a prosáklá epiglottis, často bizarních tvarů. Někdy epiglottis není patrna, neboť v okolí stagnují sliny a zánětlivý sekret, které vytvářejí charakteristické „jezírko“. Při typickém průběhu je možno diagnózu stanovit již na základě klinického nálezu, nezávisle na aspekci epiglottis.

CAVE!!! Při suspekci na akutní epiglotitidu se musíme vyvarovat položení a vyšetření dítěte vleže, hrozí „přiklopení“ epiglottis na laryngeální vchod s úplnou obstrukcí a progresivní hypoxií![3]

Klíčové je umět pohotově odlišit akutní epiglotitidu a laryngitidu:

Akutní epiglotitida Akutní laryngitida[2][4]
Průměrný věk 3–4 roky 6–36 měsíců
Průběh hodiny (6–24 hod.) dny (2–3)
Prodromy rýma
Kašel –/mírný štěkavý
Krmení ne ano
Ústa vytékají sliny zavřená
Toxicita ano ne
Teplota > 38,5° C < 38,5 °C
Stridor jemný skřehotavý
Hlas slabý/tichý chraplavý
Recidivy ne ano

Léčba[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • v přednemocniční terapii dítě netraumatizovat, transportovat zcela v klidu, v sedě;[3]
  • endotracheální intubace;
  • hospitalizace na JIP;
  • odběr hemokultury;
  • i.v. ATB: cefalosporiny 2. či 3. generace (cefuroxim, ceftriaxon, cefotaxim) 7–10 dní.
  • osobám, které přišly do kontaktu s postižením dítětem, by měl být preventivně podán rifampicin.[2]

Prevence[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pravidelné očkování proti záškrtu, tetanu, dávivému kašli, virové hepatitidě typu B, dětské přenosné obrně a nákazám Haemophilus influenzae typu b (od roku 2007 jako hexavakcína).

Používá se polyribosylribitolfosfát konjugovaný na tetanický nebo geneticky modifikovaný difterický anatoxín.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

References[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b BENEŠ, Jiří, et al. Infekční lékařství. 1. vydání. Galén, 2009. 651 s. s. 414, 415. ISBN 978-80-7262-644-1.
  2. a b c TASKER, Robert C., Robert J. MCCLURE a Carlo L. ACERINI. Oxford Handbook od Paediatrics. 1. vydání. New York : Oxford University Press, 2008. s. 295. ISBN 978-0-19-856573-4.
  3. a b c d e HAVRÁNEK, Jiří: Infekce horních dýchacích cest
  4. a b KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 497. ISBN 978-0-8089-2325-1.