Akutní komplikace diabetu
Z WikiSkript
Hodnoceno 3x, počet editací 31, počet autorů 17
Děkujeme za Vaše hodnocení (2★)
Obsah |
upravit Hypoglykemické kóma
- Hypoglykémické kóma se definuje při hladině glukózy pod 3,3 mmol/l.
- Vyskytuje se častěji u DM 1. typu, méně u DM. 2 typu.
- Způsobuje přibližně 2 % úmrtí u pacientů léčených inzulínem,
upravit Příčiny
- Nejčastější příčinou je nepřiměřená dávka inzulinu nebo PAD, nadměrná tělesná námaha nebo ↓ přívod potravy.
upravit Klinické příznaky
- Neuroglykopenie (spíše u pozvolného ↓ glykémie) – zmatenost, poruchy chování a řeči, křeče, kóma.
- Aktivace sympatoadrenálního systému (při rychlém nástupu hypoglykemie) – pocení, palpitace, anxieta, hlad, třes, bledost.
upravit Diagnostika
- anamnéza (pacient léčený inzulinem nebo PAD), glukometr;
- možnost záměny s CMP (cévní mozkové příhody), epileptickým záchvatem, ebrietou či jinou intoxikací;
- v případě nejistoty podat vždy 50 ml 40% glukózy i.v. (pokud se stav vědomí pacienta nemění, zřejmě je jiná příčina bezvědomí).
upravit Léčba
- je-li dostatečné vědomí se zachovalými reflexy, p.o. 10–20 g sacharidů (kostka cukru váží 4,5g – tedy minimálně 4) nejlépe v malém množství nápoje;
- infúze glukózy 50–120 ml 40% glukózy, kontrola žíly před aplikací (pozor na paravenosní podání), vždy je nutno propláchnout fyziologickým roztokem. 40% glc je silně hyperosmolární;
- glukagon 0,5–1 mg s.c., i.m., i.v..
upravit Hyperglykemické kóma
- Ketoacidotické:
- Hyperosmolární neketoacidotické:
- Akutní komplikace DM 2. typu s těžkou hyperglykemií, dehydratací a poruchou vědomí, špatná prognóza.
- Příčiny:
- dietní chyba, ↑ ztráty tekutin, infekce, operace…
upravit Ketoacidotické kóma
- Příznaky se rozvíjí pozvolna (desítky hodin až dny) – polyurie, žízeň, nausea, zvracení, bolesti břicha (pseudoperitonitis diabetica), později obraz dehydratace, zápach acetonu z dechu, Kussmaulovo dýchání, porucha vědomí.
- Laboratorně:
- hyperglykemie kolem 20 mmol/l;
- metabolická acidóza (až extrémní s pH pod 7,1);
- ↑ K+ (s ohledem na acidózu – sérová hladina může být normální), ↓ Na+ (ztráty močí při osmotické diuréze).
upravit Hyperosmolání neketoacidotické kóma
- Příznaky se rozvíjejí postupně během 1–3 dnů – žízeň, polyurie, dehydratace, hypotenze, neurologické příznaky (křeče, kóma).
- Laboratorně:
- extémní hyperglykemie (i nad 50 mmol/l);
- hyperosmolarita;
- projevy renálního selhání, glykosurie.
upravit Léčba ketoacidotického/hyperosmolárního kómatu
Primární je doplnění objemu tekutin:
- Fyziologický roztok – první hodinu 1000 ml, dále 500 ml/hod po dobu 2–3 hod, dále při kontrole diurézy a klinického obrazu. Přes celkový deficit 5–10 l je třeba zvýšené opatrnosti u pacientů s onemocněním oběhu, plic a ledvin. Zde je nutná monitorace CVP.
- Kontrola glykemie každou hodinu.
- Při poklesu glykemie na 15 mmol/l podáme 5% glukózu k úhradě deficitu čisté vody a jako energetický substrát.
- Inzulin i.v. kontinuálně 6 j/hod tak, aby maximální pokles byl 4 mmol/hod (jinak vznikne edém mozku).
- Suplementace kalia – při úpravě acidózy se ↓ kalemie – podávání 7,5% KCl (1 mmol K+ = 1 ml roztoku) rychlostí 20–40 mmol/hod. Monitorace EKG a alkalizace pouze při pH pod 7,1 – bikarbonát zhoršuje tkáňovou acidosu a působí výrazný pokles K+.
- Profylaxe TEN (heparinisace) a podávání ATB při infekčních komplikacích.
upravit Laktacidotické kóma
- U DM 2. typu léčených biguanidy (byla častá po fenforminu v kombinaci s alkoholem, nebo při nedostatečnosti ledvin, srdce, jater).
- Klinické příznaky:
- únava, slabost, somnolence, letargie, sklon k hypotenzi, těžká acidóza s pH až 6,8, glykémie málo zvýšená, laktát nad 10 mmol/l.
- Léčba:
- i.v. přístup, u ↑ laktátu hned hemodialýza, přes intenzivní terapii většina těžkých případů končí letálně.
upravit Odkazy
upravit Související články
- Komplikace diabetu mellitu
- Diabetes mellitus ▪ Diabetes mellitus 1. typu ▪ Diabetes mellitus 2. typu ▪ Gestační diabetes mellitus
- Vybraná biochemická vyšetření u pacientů s diabetes mellitus
upravit Zdroj
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. ©2010. [cit. 2010-04-19]. <http://langenbeck.webs.com>.
- KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : nakladatelství Galén, 2006. s. 408 – 412. ISBN 80-7262-430-X.