Aneurysma
Aneurysma je ohraničené rozšíření tepny (výduť) způsobené strukturálními změnami v její stěně. Může postihnout kteroukoli tepnu, nejčastěji aortu a femoropopliteální oblast. Méně často se vyskytují orgánová aneurysmata – a. hepatica, a. renalis, a. carotis.
Obsah |
upravit Příčiny vzniku
- procesy v cévní stěně – ateroskleróza, syfilis, cystická medionekróza, PAN, mykotická embolie;
- aroze (nahlodání) cévy zvnějšku – tbc (Rasmussenovo aneurysma), peptický vřed, nádor;
- poranění;
- vrozená méněcennost cévní stěny (aneurysma congenitum).
- U asi 75 % aneurysmat (hlavně u aortálních) není přítomna ateroskleróza – bylo zjištěno snížené množství kolagenu, elastinu, zvýšená aktivita kolagenáz a elastáz (často deficit α1-antitrypsinu – často se sdružuje s emfyzémem).
upravit Rozdělení
- Pravé (verum) – vzniká prostým vyklenutím stěny (působením intraarteriálního tlaku krve, stěnu tvoří celá stěna tepny).
- Nepravé (spurium) – vzniká roztržením stěny (periarteriální hematom), obvykle posttraumatické nebo pooperační, část tepny je defektní a krev uniká do okolí, kde se ohraničí vazivem.
- Disekující (dissecans) – intramurální hematom .
- Arteriovenosní (arteriovenosum) – píštěl mezi tepnou a žilou.
upravit Pravé aneurysma
- podle tvaru se rozeznává:
- vakovité (saccatum),
- člunkovité (naviculare),
- vřetenité (fusiforme),
- difusní (diffusum),
- hadovité (serpentinum).
- Nejčastějšími lokalizacemi pravých aneurysmat (většinou vakovitých) jsou aorta a tepny Willisova okruhu, příčinou v aortě je syfilitická mesoaortitis (hrudní aorta) a ateroskleróza (břišní aorta), v tepnách mozku se jedná o vrozenou méněcennost cévní stěny (samotná aneurysmata však nejsou vrozená, tj. nejsou přítomna již při narození, vyvíjejí se postupně vlivem hypertenze).
upravit Aneurysma aorty
- Obvykle je diagnostikováno dle RTG hrudníku (i náhodně), ozřejmíme ho pomocí CT či MRI, sonografie je málo přínosná, angiografie neurčí skutečnou velikost (často jsou aneurysmata vyplněna trombem).
- Aneurysma hrudní aorty:
- Na podkladě luetické mesoaortitidy ve III. stadiu syfilis (maximum změn je v medii – zánětlivá infiltrace, ischemické defekty elastiky a svaloviny při obliteraci nutričních cév v adventicii – ta je vazivově ztluštělá, vasa vasorum jsou silnostěnné s vazivovým ztluštěním intimy (endarteritis obliterans), léze v medii se hojí jizvami, které zvrásňují intimu – makroskopicky vzhled „rukou pradleny“ nebo „kůry stromu“).
- Nejčastěji je lokalizována ve vzestupné části a v oblouku aorty, možnou komplikací (kromě tvorby aneurysmatu a jeho provalení do perikardové dutiny s následnou tamponádou srdce) je i postižení aortální chlopně (ektázie s aortální insuficiencí – hypertrofie a dilatace levé komory) a zúžení koronárních tepen – ischémie až infarkt myokardu, aneurysma hrudní aorty působí tlakem na okolní struktury (trachea a bronchy – dýchací potíže, jícen – dysfagie, n. laryngeus recurrens – potíže s řečí).
- Aneurysma břišní aorty:
- Na podkladě aterosklerózy.
- Postihuje různě dlouhý úsek aorty (od odstupu renálních tepen až po bifurkaci a dále přechází na společné ilické tepny), riziko ruptury při průměru nad 6 cm – vznik hemoperitonea, aneurysmata jsou často vyplněna vrstevnatým trombem.
upravit Aneurysma tepen Willisova okruhu
- Lokalizována nejčastěji v místě větvení tepen.
- Průměr 5–20 mm, kulovitý tvar (borůvkovitá aneurysmata).
upravit Aneurysma periferních tepen
- Nejčastěji aterosklerotická (méně často posttraumatická či mykotická).
- Lokalizace – a. poplitea, subclavia, carotis.
- Téměř vždy jsou indikována k resekci (časté embolické komplikace).
Dolní končetina: aneurysma a. femoralis – tepající vyklenutí se šelestem pod tříslem, může utlačit žílu a nerv, aneurysma a. poplitea – častá, embolizace, útlak žíly a nervu (n. tibialis).
Horní končetina: aneurysma a. subclavia – jako poststenotická dilatace u TOS, resistence, šelest nad klíčkem, časté embolizace, v první době se provádí resekce I. žebra (řešení TOS), v druhé době exkluse výdutě a bypass žilním štěpem.
upravit Nepravé aneurysma
- Jde o periarteriální hematom vzniklý rupturou arterie, který zůstává z části tekutý a komunikuje s průsvitem tepny, stěnu nepravého aneurysmatu tvoří okolní tkáně stlačené hematomem, část krve se srazí a ohraničení pak tvoří trombus (později se organizuje a stěna je tvořená vazivem), postihuje kteroukoli tepnu – stálým přílivem krve z lumen cévy se aneurysma může dále zvětšovat a později provalit do některé tělní dutiny.
upravit Disekující aneurysma
- Jde o intramurální hematom, který proniká trhlinou v intimě do medie a dále se šíří cévní stěnou na různou vzdálenost, antegrádně i retrográdně, nejčastěji postihuje aortu – vstupní defekt (příčná nebo šikmá trhlina délky 3–5 cm) se v 90 % nachází ve vzestupné části (typ Stanford A), v 10 % až za odstupem levé a. subclavia (typ Stanford B) – medie bývá rozštěpena na rozhraní zevní a střední třetiny a postihuje 2/3 až 3/4 obvodu aorty, dopředu se může šířit až k místě bifurkace, retrográdně až k aortální chlopni, disekce často přechází i na tepny odstupující z aorty (koronární tepny – infarkt myokardu, karotidy – ischemie mozku, subclavie a iliaky – bezpulsový stav, břišní tepny – ischemie střeva, renální tepny – hematurie) – disekce aorty má tendenci k provalení – buď zpátky do lumen aorty (tzv. reentry, v aortě jsou tak přítomna dvě lumina – pravé a nepravé) nebo navenek (smrtelné, nejčastěji v počátečním úseku aorty se vznikem hemoperikardu a tamponády srdeční, méně často vzniká hemothorax nebo hemoperitonaeum).
- Predispozicí disekce aorty jsou: hypertenze, cystická medionekróza, vrozené poruchy pojiva (Marfanův, Ehlers-Danlosův syndrom), dvojcípá chlopeň aorty, koarktace aorty, pozdní těhotenství.
- Komplikace disekce aorty jsou:
- postižení aorty (intramurální hematom zužuje původní lumen);
- postižení tepen odstupujících z aorty (ischemie oblastí jimi zásobených);
- vznik nedomykavosti aortální chlopně;
- ruptura aorty ;
- srdeční selhávání (velký odpor nepravého lumen).
upravit Arteriovenózní aneurysma
- Patologické spojení tepny a žíly:
- Arteriovenózní zkrat zatěžující srdce vedoucí k srdečnímu selhání.
- Vrozené – klubko tepen, kapilár a žil, častý v mozku.
- Získané – penetrující poranění postihující tepnu a vedle ní probíhající žílu, provalení tepenného aneurysmatu do sousední žíly, zánětlivá nekróza přilehlých cévních stěn.
upravit Mykotická aneurysmata
- Příčiny – endogenní infekce (při bakteriémii či přechodem z okolí, nejčastěji postižena aorta, femorální či popliteální tepna), exogenní infekce (penetrující poranění, katetrizace, narkomani, nejčastěji postižena a. femoralis, a. brachialis a a. radialis).
- K infekci může dojít přes vasa vasorum nebo uchycením na aterosklerotických plátech.
- Oslabení stěny vede k dilataci až ruptuře, méně často se aneurysma vyplní trombem, který se infikuje a produkuje septické emboly (salmonely, stafylokoky, E. coli).
- Klinický obraz – je dán septickým stavem s horečkou, třesavkami, únavností, leukocytóza, pozitivní hemokultura.
- Terapie – ATB terapie, resekce aneurysmatu, pokud je nutná revaskularizace, téměř vždy žilním štěpem (arteriální se rychle reinfikuje).
upravit Léčba aneurysmat
- endovaskulární – zavedení graft-stentu endoluminální cestou;
- operační;
- inklusní – všití cévní protézy (aorto-aortální, aorto-biiliacká, aorto-bifemorální);
- exklusní – obchvat aneurysmatu (podváže se) bypassem – hlavně na končetinách.
Konzervativní postup přežívá přes pět let jen 7 %, operaci 60 % pacientů. Operace je velmi náročná. Možnými komplikacemi jsou respirační insuficience, kardiální a renální selhání, DIC, paraplegie.
upravit Komplikace
- Jednou vzniklé aneurysma se progresivně zvětšuje (čím je větší, tím rychleji se zvětšuje) a hrozí ruptura.
- V aneurysmatu vzniká turbulentní proudění – tvorba trombů, následná embolizace.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Zdroj
- PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 14.4.2010]. <http://www.freewebs.com/langenbeck/KVchirurgie.rar>.
- BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 17.5.2010]. <http://jirben.wz.cz>.
upravit Použitá literatura
- ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2006. 575 s. ISBN 80-7262-260-9 begin_of_the_skype_highlighting 80-7262-260-9 end_of_the_skype_highlighting.