Anorganické látky v budovách
Obsah |
Oxidy uhlíku
Při hoření vzniká velké množství oxidu uhelnatého (CO) a uhličitého <chemform>(CO2)</chemform>. Koncentrace <chemform>CO2</chemform> stoupá, je-li přítomno více lidí, kouří se, nebo je-li v prostoru jiný zdroj zplodin hoření (kamna).
Oxid uhelnatý
Oxid uhelnatý je bezbarvý plyn bez zápachu, vznikající při nedokonalém hoření. Má velkou afinitu k hemoglobinu, otrava CO ( > 10 % karbonylhemoglobinu) má řadu stupňů a následky jsou závislé na délce expozice a koncentraci. Pokud člověk přežije těžkou otravu, která je obvykle spojená s delším bezvědomím, bývá často postižen CNS a kardiovaskulární systém. Otrava CO je dobře prokazatelná stanovením koncentrace COHb v krvi. Symptomatologie může být menší u kuřáků, u nichž se v krvi nachází koncentrace COHb od 5-10 %. Již koncentrace COHb 2,5 % může zhoršit stav lidí s anginou pectoris. Vazba CO ke krevnímu barvivu je reverzibilní a při otravě se doporučuje postiženého vynést na čerstvý vzduch, popř. aplikace oxygenoterapie. Afinita CO k Hb je asi 210x výšší než u O2 .
Měření koncentrace oxidů uhlíku
- Měření koncentrace CO se provádí detekčními trubicemi, které mění barvu dle koncentrace plynu, pasivními dozimetry pracujících na principu barevné reakce (jsou vhodné pro kvalitativní hodnocení), a elektrochemickými analyzátory.
- Měření koncentrace <chemform>CO2</chemform> se provádí kontinuálním spektrofotometrickým stanovením v infračervené oblasti spektra.
Oxidy dusíku
[editovat část] Zdrojem oxidů dusíku je hoření, hlavně při topení a vaření plynem. Vzniká oxid dusnatý NO, který je přeměňován na oxid dusičitý <chemform>NO2</chemform>. V budovách, ve kterých se používají plynové spotřebiče, dosahují koncentrace <chemform>NO2</chemform> vyšších koncentrací než ve venkovním prostředí, a to i více než 10×.
Oxid dusičitý <chemform>NO2</chemform> je plyn rozpustný ve tkáních. Ve vysokých koncentracích poškozuje plicní tkáň. Alterace plicních funkcí nastává při koncentaci <chemform>NO2</chemform> nad 4 mg/m3, u astmatiků již při 0,2 mg/m3. Děti jsou mnohem citlivější, respirační symptomy se objevují již při koncentraci <chemform>NO2</chemform> 0,09–0,5 mg/m3. Objevuje se kašel, pálení a suchost sliznic, dušnost, v těžších případech může vzniknout edém plic, a to i s latencí 72 hodin po expozici.
Oxidy síry
Hlavním zástupcem je oxid siřičitý <chemform>SO2</chemform>. Jeho koncentrace je indikátorem znečištění venkovního ovzduší. Do budovy se ho nejvíce dostane větráním. Dochází k působení na horní cesty dýchací, největší problémy mají lidé s chronickými chorobami kardiovaskulárního a dýchacího systému, staří lidé a děti.
Nebezpečnější je oxid sírový <chemform>SO3</chemform>. Je dráždivější. Typicky se objevuje při husté mlze. Způsobuje kontrakce hladké svaloviny dýchacích cest, a to už v malých koncentracích.
Azbest
Azbest, neboli česky osinek, je krystalická forma křemičitanu hořečnatého (<chemform>MgSiO3</chemform>). Dříve byl hojně využíván v protipožárních přepážkách nejrůznějších staveb (i bytových). Stále je používán při výrobě žáruvzdorných hasičských obleků.
Poškození zdraví
Podrobnější informace naleznete na stránce Onemocnění z azbestu.Azbest tvoří velmi jemné vláknité krystaly, které vzhledem připomínají vatu. Ty se při práci s azbestem uvolňují ve formě aerosolu. Nejnebezpečnější jsou úlomky velikosti 5 až 0,5 μm. Při dlouhodobém vdechování těchto krystalků dochází k tzv. azbestóze, těžkému postižení plicního parenchymu. Krystalky o velikosti 1 až 0,5 μm se dostávají až do nejperifernějších částí plíce. Tím dochází k mechanickému dráždění a poškození buněk, které dosahuje až karcinogenního účinku. Nádor, který vzniká, vychází z pleurálních epitelií a je označován jako mezoteliom. Jeho výskyt se s dlouhodobým (i několik desítek let!) vdechováním azbestových úlomků zvyšuje až tisíckrát!
Prevence
Nejlepší cesta, jak zabránit vzniku azbestózy, je používání vhodných respiračních pomůcek a celotělových ochranných obleků. V posledních desetiletích se od využívání azbestu ustupuje, i přes jeho dobré termorezistentní vlastnosti.
Odkazy
Související články
- Organické látky v budovách
- Mikrobiologická a biologická rizika pobytu v budovách
- Zdravotní problematika radonu
- Důsledky pobytu v budovách
Externí odkazy
Použitá literatura
- BENCKO, Vladimír, et al. Hygiena : Učební texty k seminářům a praktickým cvičením. 2. přepracované a doplněné vydání vydání. Praha : Karolinum, 2002. 205 s. s. 35 – 44. ISBN 80-7184-551-5.
