Antidepresiva
Obsah |
Antidepresiva působí na patologicky pokleslou depresivní náladu a na další příznaky depresivního syndromu – psychomotorický útlum nebo neklid, strach, fobii, anhedonii (neschopnost prožít radost), nezájem, poruchy spánku a chuti k jídlu. Působí i mimo oblast psychiatrie. Potlačují především algické syndromy, a to nezávisle na tom, zda jde o nemocného současně s depresí či nikoliv.
Analgetického účinku lze dosáhnout přibližně polovičními dávkami než účinku antidepresivního a také za kratší dobu (na 5 dní ve srovnání se 2 týdny v průměru potřebných pro rozvoj efektu antidepresivního). Analgetický účinek je patrně způsoben aktivací descendentního tlumivého systému, který má svůj začátek v prodloužené míše a projikuje se ke všem segmentům míchy. Aktivován je noradrenalinem a serotoninem.
Současné vědecké poznatky vyústily v představu, že deprese je spojena s poklesem katecholaminů (noradrenalinu a dopaminu) a také serotoninu na synapsích limbického systému. Následkem nízké koncentrace mediátorů ve štěrbině se zvyšuje množství a senzitivita receptorů na postsynaptické membráně (up regulace, regulace směrem nahoru).
Antidepresiva jsou farmaka, která deficit i hypersenzitivitu různým mechanizmy upravují. Podle těchto mechanizmů je dělíme na thymoleptika a inhibitory aminooxydáz (IMAO, thymoeretika).
upravit Thymoleptika
Inhibují zpětné vychytávání (reuptake) noradrenalinu, dopaminu a serotoninu ze synaptické štěrbiny do presynaptického zakončení. Tím dochází ke zvýšení koncentrace mediátoru v synaptické štěrbině je postupné snižování počtu i hypersenzitivity receptorů (down regulace, regulace směrem dolů). Úprava poměrů v synaptické štěrbině vyžaduje 10 i více dnů. Na pomalu se rozvíjející efekt léčby je třeba proto nemocného předem upozornit, aby lékař neztrácel důvěru nemocného v úspěch léčby.
upravit První generace (tricyklická antidepresiva)
- nortriptylin, norimipramin, dosulepin, amitriptylin, imipramin a klomipramin.
Nevýhodou jsou nežádoucí účinky:
- prodloužení QT intervalu (kardiotoxicita) – zvýšený výskyt závažných komorových arytmií;
- anticholinergní působení má za následek suchost v ústech, tachykardii, poruchu akomodace, obstipaci a retenci moče, riziko glaukomatózního záchvatu (u glaukomu s uzavřeným úhlem); u starších osob může vést k poruše kognitivní funkce a paměti;
- antihistaminové účinky vedou k sedaci, ke zvýšení chuti k jídlu a přibývání na váze; na srdci (zejména při současné kardiopatii) mohou prodlužovat až blokovat A-V vedení a vyvolat arytmii;
- antiadrenergní účinky vedou k posturální hypotenzi a následné tachykardii.
upravit Druhá generace
Antidepresiva se silnějších účinkem a lepší snášenlivostí v porovnání s 1. generací. Nepůsobí anticholinergně ani kardiotoxicky.
- maprotilin, mianserin, trazodon, viloxazin
upravit Třetí generace, antidepresiva se selektivní inhibicí zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)
- fluoxetin, sertralin, citalopram
Představují v současnosti léky volby v terapii deprese, podávají se dlouhodobě, považují se za profylaxi recidiv.
Výhodou je nepatrný účinek na adrenergní a cholinergní vlákna. Mezi nežádoucí účinky této generace náleží ty, které odpovídají zvýšené serotoninové neurotransmisi, tj. nauzea, zvracení, únava, průjmy (serotoninový syndrom). Častější jsou i sexuální poruchy. Celkově však je jejich snášenlivost považována za velmi dobrou.
upravit Čtvrtá generace
Patří sem např. antidepresiva se selektivní inhibicí zpětného vychytávání noradrenalinu (SNRI) se vyznačují menším nežádoucím sedativním účinkem; např. reboxetin, venlafaxin.
upravit Inhibitory monoaminooxidázy I-MAO (tymoeretika)
Působí intracelulárně – brání degradaci neurotransmiterů uvnitř buňky. Inhibice MAO má podobné účinky jako inhibice zpětného reuptaku na membráně presynaptického zakončení. Intracelulárně zvýšená koncentrace neurotransmiterů vede k jejich zvýšené sekreci do štěrbiny a k down regulaci hypersenzitivních adrenergních a serotoninových receptorů.
Původní IMAO působily ireverzibilně. V průběhu léčby se objevovaly komplikace v podobě hypertenze až hypertenzní krize při současném konsumování potravin s vysokým obsahem tyraminu (prekurzorem katecholaminů), např. sýry, kuřecí játra, vína, pivo, výrobky z kyselého mléka, jogurty aj. Komplikace patrně i předznamenaly pokles užívání inhibitorů. V posledních 10 letech vzrostl o tuto skupinu opět zájem. Ukázalo se např., že s věkem se aktivita MAO zvyšuje a s tím souvisí i častější výskyt deprese u starých lidí. Současně bylo zjištěno, že v degradaci serotoninu a noradrenalinu má hlavní roli MAO typu A.
Moderní látky vykazují proto specifický reverzibilní a krátkodobý účinek na MAO-A:
- moklobemid, brofaromin a toloxaton.
Pro krátkodobost inhibice není nutné přijímat dietní omezení, nepůsobí hepatotoxicky. Nežádoucí účinky: insomnie, závratě, občas posturální hypotenze, lékové interakce (podstatně redukované). Z léků nelze současně podat psychostimulancia (amfetamin, efedrin, dopamin, noradrenalin), antidepresiva 1.–3. generace (mezi zahajovanou a ukončenou léčbou nutno zvolit několikatýdenní interval), zvyšuje se účinek antikoagulancií, antidiabetik aj. na základě poklesu jejich biodegradace.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Externí odkazy
upravit Použitá literatura
- MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana ČERMÁKOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Terapie deprese [online]. ©2001. [cit. 2010-07-05]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/cns/deprese-bak.doc>.
