Antitusika

Z WikiSkript
Někdy nestačí jenom mentolka.

Antitusika jsou léčiva, která potlačují vysilující, suchý a dráždivý kašel.

Podle místa zásahu je rozdělujeme na dva typy:

  • centrální − snižují dráždivost centra pro kašel,
  • periferní − tlumí podněty z tracheobronchiálního systému.

Rozdělení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Antitusika kodeinového typu[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Vyznačují se centrálním mechanismem účinku. Jsou účinnější než periferní, ale mají i více nežádoucích účinků (možnost návyku, zácpy).

Zástupci:

  • kodeinStátní úřad pro kontrolu léčiv: codeini − metylderivát morfinu účinný, analgetický, kombinuje se se sedativy a expektorancii,
  • ethylmorfin − silnější analgetický i antitusický účinek, vyšší možnost závislosti,
  • folkodin − silnější než kodein, bez analgetického účinku, menší nežádoucí účinky, proto vhodný i pro děti,
  • dextrometorfanStátní úřad pro kontrolu léčiv: Dextromethorfan − bez analgetického účinku, dobře snášen, bez návyku.

Antitusika nekodeinová[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jsou slabšími antitusiky. Účinek mohou mít centrální i periferní. Nemají analgetické ani euforické účinky. Netlumí dechové centrum a nevedou k závislosti.

Zástupci:

  • butamirátStátní úřad pro kontrolu léčiv: butamirát − účinný, malé nežádoucí účinky (nechutenství, GIT),
  • dropropizinStátní úřad pro kontrolu léčiv: dropropizin − srovnatelný s kodeinem, netlumí dechové centrum,
  • pentoxyverin,
  • prenoxdiazin,
  • klobutinol.
Jestli u léčiva není obrázek tabletky, léčivo není v současní době registrováno na českém trhu.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • LINCOVÁ, Dagmar, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 1. vydání. GALÉN, 2002. 601 s. ISBN 80-7262-168-8.