Antrax

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
4 hodnocení   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-1star2-1star3-1star4-0star5-0

Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Přejít na: navigace, hledání
Tkáň sleziny opice s inhalačním antraxem v elektronovém mikroskopu. Žlutě Bacillus anthracis, červeně erytrocyt.

Bacillus anthracis je původcem antraxu (sněť slezinná).

Jde o grampozitivní, aerobní, sporulující bakterii. Tvoří spory v kultuře, půdě, tkáni a exsudátech mrtvých zvířat, nikoli však v krvi či tkáních zvířat žijících. Spory zůstávají v půdě životaschopné po několik desítek let.

Epidemiologie, přenos a symptomy[upravit upravit | editovat zdroj]

Kožní forma antraxu.

Antrax je větší hrozbou pro býložravá zvířata (hovězí dobytek, ovce, kozy, volně žijící koně).

Lidé se nakazí kožní cestou (přímý kontakt z nakaženým zvířetem, průmyslová výroba zpracovávající surovou kůži, vlnu atp.), inhalací (plicní antrax, woolsorter`s disease) nebo požitím masa nakažených zvířat.

  1. Forma kožní se projevuje jako červenohnědá papula, která se mění na pustulu (pustula maligna), ev. karbunkl (carbunculus contagiosus), později s ulcerací a vznikem černé eschary. Bývá reakce uzlin a celkové příznaky.
  2. Forma plicní vzniká rozšířením původní kožní infekce nebo vznikne vdechnutím antraxového bacilu; má těžký průběh s plicním edémem a selháváním dechových funkcí. Bývají postiženy mezihrudní uzliny, zánět má hemoragický charakter.
  3. Gastrointestinální forma je velmi vzácná; ve střevní stěně dochází k hemoragické nekróze, reakci mezenteriálních uzlin a k sepsi.

Patogeneze[upravit upravit | editovat zdroj]

Bacillus anthracis.

Faktory virulence B. anthracis zahrnují mnoho exotoxinů a obal.

Exotoxin: Plasmidem kódovaný termolabilní a heterogenní proteinový komplex sestávající ze 3 částí:

  • Edema Factor (EF)
  • Lethal Factor (LF)
  • Protective Antigen (PA)

In vivo tyto 3 faktory působí synergicky. PA se váže na povrchové receptory eukaryotních buněk a je postupně štěpen buněčnými proteázami. Větší C-terminální část PA zůstává navázaná k receptoru a poté váže buď EF nebo LF, které do buňky vstupují endocytózou. EF funguje jako adenylátcykláza. LF aktivuje makrofágy a produkci cytokinů, což vede k nekróze, horečce, šoku a smrti.

Obal: Kapsula je tvořena polypeptidem D-glutamové kyseliny, který působí antifagocytoticky.

Diagnóza[upravit upravit | editovat zdroj]

K průkazu může sloužit přímá mikroskopie, kultivace, pokus na zvířeti, ev. sérologie. Důležitá je profesionální anamnéza.

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]

Léčí se antibiotiky, megadávkami penicilinu, streptomycinem, popř. erytromycinem. Dále kortikoidy. Nutná je celková péče. Mírná lokální forma nemusí vždy vyžadovat antibiotika. Prognóza plicní a střevní formy je nejistá, při pozdní léčbě může být průběh smrtelný. Bacily antraxu jsou zneužívány k výrobě biologických zbraní.

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.
  • BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.