Bronchogenní karcinom

Z WikiSkript


bronchogenní karcinom
C34
nemalobuněčný karcinom

8046/3, adenokarcinom

8250/3
Špatně diferencovaný nemalobuněčný karcinom se zánětlivou odpovědí
Špatně diferencovaný nemalobuněčný karcinom se zánětlivou odpovědí
Lokalizace bronchy a plicní parenchym
Incidence v ČR 30/100 000 obyv. (2014)
Maximum výskytu 65–85 let
Prognóza viz text
Histologický typ více typů, viz článek
Terapeutické modality chirurgie, radioterapie, chemoterapie

Pod pojmem bronchogenní karcinom se rozumí karcinom průdušek i plicního parenchymu.[1] Morfologicky bronchogenní karcinom dělíme na 2 typy: malobuněčný (SCLC) a nemalobuněčný bronchogenní karcinom (NSCLC). SCLC představuje asi 20–25%, NSCLC 75–80%.[1]. Nemalobuněčný karcinom obsahuje 3 podtypy nádoru – spinocelulární karcinom, adenokarcinom a velkobunečný karcinom. Plicní nádor může být taky kombinovaný – obsahuje složku SCLC a jiného histologického typu.

CAVE!!! Histologické určení karcinomu je nezbytné, protože prognóza a léčba malobuněčného a nemalobuněčného karcinomu je diametrálně odlišná!

Epidemiologie[upravit upravit | editovat zdroj]

V celosvětovém měřítku je bronchogenní karcinom nejčetnější malignita u mužů v incidenci i mortalitě. U žen mu patří třetí místo v incidenci a druhé v mortalitě (za nádory prsu). Celosvětově se podílí na 20 % všech úmrtí na rakovinu.[2]

Celosvětová mortalita na bronchogenní karcinom v roce 2004.

V České republice incidence bronchogenního karcinomu vykazuje druhou nejvyšší incidenci (93/100 000 obyv [1].) ze všech onemocnění. V ženské populaci má stoupající incidenci a celkově se pohybuje na incidenci 60/100 000 obyv. Nejvyšší výskyt je mezi 70. až 85. rokem života.[3]

Etiologie[upravit upravit | editovat zdroj]

Cigarety – plicní zabiják.

Vlivy, které způsobují vznik bronchogenního karcinomu můžeme rozdělit na endogenní a exogenní. Mezi endogenní vlivy patří zvýšená aktivita cytochromu P450, snížená funkce glutation S-transferázy a také mutace genu TP53.

Nejvýznamnější exogenní příčina je kouření. Popisuje se, že 90 % nádoru plic se vyskytuje u kuřáků[4]. Pasivní kouření také představuje zvýšené riziko. Další rizikový faktor je zvýšená expozice radonu. 222Rn vzniká rozpadem uranové hmoty. V České republice se vyskytuje zvýšená expozice přírodního radonu v Jihočeském kraji[5]. Další významné karcinogeny jsou součástí pracovní zátěže jako azbest, anorganické sloučeniny arzenu a síry nebo PVC.

Klinický obraz[upravit upravit | editovat zdroj]

Bronchogenní karcinom

Bronchogenní karcinom nevykazuje časné příznaky. Jakmile se příznaky nemoci objeví, jedná se už o karcinom ve stadiu pokročilém[1]. Příznaky dělíme do tří skupin: intratorakální, extratorakální a paraneoplastické.

Intratorakální příznaky[upravit upravit | editovat zdroj]

Intratorakální příznaky závisejí na velikosti a lokalizaci primárního nádoru.

Extrathorakální příznaky[upravit upravit | editovat zdroj]

  • při metastáze do CNS – bolesti hlavy, porucha vizu, neurologické nebo psychické poruchy;
  • při metastáze do kostí – anémie, leukoerytroblastóza.
  • metastázy do jater se projeví ikterem a další hepatobiliární symptomatologií.

Paraneoplastické příznaky[upravit upravit | editovat zdroj]

U bronchogenního karcinomu jsou velmi časté, mohou být i prvním projevem onemocnění.

  • Endogenní paraneoplastické syndromy zahrnují hyperkalcémii, hyperfostatémii, hyponatrémie, hypokalémie;
  • hypertrofická osteoartropatie – paličkovité prsty, periostitida;
  • Kožnídermatomyozitida,
  • Neurologické – periferní neuropatie, svalové myopatie.
  • Hematologické.

Diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

Jenom na základě fyzikálního vyšetření a zobrazovacích metod nemůžeme diagnostikovat bronchogenní karcinom. Definitivní diagnózu potvrzuje morfologická diagnóza. Metody pro potvrzení morfologické diagnózy jsou zátěží pro pacienta s postižením plic, proto je důležité dobře stanovit potencionálního onkologického pacienta.

Fyzikální vyšetření[upravit upravit | editovat zdroj]

Fyzikální nález bývá často fyziologický. Někdy můžeme najít vymizelé dýchaní a zkrácený poklep, což svědčí pro pleurální výpotek. Mohu se objevit pískoty nebo vrzoty. Cíleně je potřebné vyšetřit mízní uzliny – nadklíčkové, axilární a krční. Zvětšená játra mohou být již metastaticky postižena.

Zobrazovací metody[upravit upravit | editovat zdroj]

  • RTG – zadopřední a boční projekce
  • CT – plíce a mediastinum
  • MRI – plíce a madiastinum, vhodné pro Pancoastův tumor
  • další PET, sono břicha a retroperitonea, scintigrafie skeletu, CT mozku, sternální punkce

Cytohistologické vyšetření[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Bronchoskopie – odběr materiálu na histologické vyšetření, pomocí kartáčku na cytologické vyšetření, makroskopicky lze hodnotit změny
  • VATS – biopsie/resekce části plicního parenchymu
  • mediastinoskopie, transparietální biopsie, kryobiopsie

Pokud u nemocného není umožněno provést odběrové vyšetření, můžeme cytologicky vyšetřit sputum (3–5 dávek)

Histologie[upravit upravit | editovat zdroj]

Malobuněčný karcinom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Ovískový karcinom – typické jsou uniformní drobné buňky s úzkým lemem cytoplazmy.
  • Intermediární forma (vřetenobuněčná) – buňky polygonální a vřetenobuněčné tvary.

Malobuněčné karcinomy mají krátký zdvojovací čas, vysokou růstovou frakci a tendenci k časnému regionálnímu i vzdálenému metastazování (CNS, kosti, játra, nadledviny, kůže). Ve srovnání s nemalobuněčnými karcinomy je častější přítomnost hilové a mediastinální adenopatie, atelektáz a sekundárních bronchopneumonií.

Nemalobunečný karcinom[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Dlaždicobuněčné karcinomy (epidermoidní, spinocelulární) – centrální lokalizace, tendence k časnému postižení mediastinálních uzlin.
Spinocelulární plicní karcinom
  • Adenokarcinomy – periferně lokalizované, tendence jak k regionální, tak k systémové diseminaci.
  • Velkobuněčné karcinomy – méně časté, manifestují se též periferními lézemi a mají stejnou tendenci k metastazování jako adenokarcinom.

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]

Léčba u malobuněčné a nemalobunečné formy se liší v mnoha aspektech.

Léčba malobuněčného karcinomu[upravit upravit | editovat zdroj]

  • chemoterapie, radioterapie cílená na tumor a metastázy, preventivní ozáření mozku a vzácně chirurgie [1]

SCLC se v praxi dělí na 2 formy:

  • Limitované onemocnění – onemocnění postihuje jenom jedno plicní křídlo, které může být zavzato do jednoho ozařovacího pole
  • Extenzivní onemocnění – všechny ostatní formy

Základ chemoterapie u obou forem je chemoterapie 4–6 cyklů cisplatina + etoposid. Cisplatina může být nahrazena karboplatinou. Jako chemoterapie druhé linie se používá topotekan. [6]

  • U limitované formy je radioterapie kombinovaná s chemoterapií – standardní léčební postup.
  • Chirurgická léčba je indikovaná jenom ve velmi limitovaných případech. Vždy musí následovat systémová léčba.

Léčba nemalobuněčného karcinomu[upravit upravit | editovat zdroj]

Určení klinického stádia na základě TNM klasifikace je základ pro stanovení léčby.

Stage T N M Léčba
0 CIS N0 M0
IA T1 N0 M0 chirurgie, jestli není možná chirurgie – radioterapie
IB T2 N0 M0 chirurgie a následná systémová léčba
IIA T1 N1 M0 chirurgie a následná systémová léčba
IIB T2 N1 M0 chirurgie a následná systémová léčba
IIB T3 N0 M0 chirurgie a následná systémová léčba
IIIA T1-T3 N1-N2 M0 chirurgie a následná systémová léčba
IIIB T4 Nx M0 inoperabilní, CHT + radioterapie hrudníku
IIIB Tx N3 M0 inoperabilní, CHT + radioterapie hrudníku
IV Tx Nx M1 inoperabilní, paliativní CHT nebo radioterapie

V kombinované chemoterapii se používá platinový derivát (cisplatina, karboplatina) s cytostatiky III. generace (vinorelbin, gemcitabin, paklitaxel). Paliativní chemoterapie probíhá v 2–6 cyklů. Po 2. a 4. cyklu se hodnotí stav pacienta [1].

Biologická léčba NSCLC

  • inhibitory tyrozinkináz – erlotinib
  • monoklonální protilátka proti VEGFR – bevacizumabStátní úřad pro kontrolu léčiv: bevacizumab

Diferenciální diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

  • jiné plicní nádory, TBC

Prognóza[upravit upravit | editovat zdroj]

Prognóza závisí na typu a stadiu onemocnění.

Prognóza - malobuněčný karcinom [1][upravit upravit | editovat zdroj]

Stadium Bez léčby CHT CHT + radioterapie
Limitované medián 3 měsíce 12–14 m. 14–16 m.
Extenzivní medián 6 týdnů 7–8 m.

Prognóza – nemalobuněčný karcinom[upravit upravit | editovat zdroj]

U stadia I je 5-ti leté prežití 40–50 %. Stadium II je 5-ti leté prežití kolem 30 %. Stadium III kolem 10 % a stadium IV méně než 1 %.[7] Medián prožití pro recidivující stadia II a III je kolem 2 let. Pro stadium IV je medián 12 měsíců.


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. 1158 s. ISBN 80-7262-430-X.
  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g ČEŠKA, Richard, et al. Interna : Cytologie a obecná histologie. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.
  2. IARC,. World cancer report 2014. 1. vydání. Lyon, France : International Agency for Research on Cancer, 2014. 0 s. ISBN 9283204298.
  3. SVOD,. Incidence bronchogenního karcinomu u mužů [online]. [cit. 2016-03-11]. <http://www.svod.cz/analyse.php?modul=vek&diag=C34&zobrazeni=graph&incmor=inc&vypocet=c&pohl=&kraj=&obdobi_od=1977&obdobi_do=2013&stadium=&t=&n=&m=&pt=&pn=&pm=&t=&n=&zije=&umrti=&lecba=#>.
  4. THUN, Michael J, Lindsay M HANNAN a Lucile L ADAMS-CAMPBELL, et al. Lung cancer occurrence in never-smokers: an analysis of 13 cohorts and 22 cancer registry studies. PLoS Med [online]2008, vol. 5, no. 9, s. e185, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC2531137/?tool=pubmed>. ISSN 1549-1277 (print), 1549-1676. 
  5. SURO,. Radon v Jihočeském kraji [online]. [cit. 2016-03-11]. <http://www.radonovyprogram.cz/radon/radon-v-jihoceskem-kraji.html>.
  6. MEDSCAPE,. Small Cell Lung Cancer Treatment Protocols [online]. [cit. 2016-03-11]. <http://emedicine.medscape.com/article/2007031-overview>.
  7. AMERICAN CANCER SOCIETY,. Non-small cell lung cancer survival rates, by stage [online]. [cit. 2016-03-11]. <http://www.cancer.org/cancer/lungcancer-non-smallcell/detailedguide/non-small-cell-lung-cancer-survival-rates>.

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]