Buněčná signalizace
Buněčnou signalizací označujeme komunikaci mezi buňkami. Reguluje:
- vývoj buněk a jejich organizaci do tkání
- růst a dělení buněk
- koordinaci buněčných funkcí
Obsah |
upravit Způsoby buněčné komunikace
upravit Přímým kontaktem
- Spojovací komplexy zajišťují kontinuitu buněk, které spolu sousedí. U živočišných buněk pomocí nexů (gap junctions), u rostlinných buněk pomocí plazmodezmat.
- Interakce povrchových buněčných molekul
upravit Vzdálená signalizace
- Endokrinní (hormonální)
- Endokrinní buňky vylučují hormony, které se dostanou do krve a oběhovým systémem k cílové buňce, na kterou se naváže jejím receptorem.
- Rychlost – v minutách
- Parakrinní
- Buňky vylučují chemické látky (např. růstové faktory), které ovlivní mnoho buněk v nejbližším okolí a to do 1 mm.
- Synaptická
- Tato signalizace je specifická pro nervovou soustavu živočichů. Nervová buňka produkuje chemický signál neurotransmiter, který se přenáší k jiné nervové buňce.
- Rychlost − až 100m/s
upravit Stadia signalizace
- přijetí signálu cílovou buňkou, signál se váže na receptor
- přenos signálu může být jednokrokový nebo zahrnující kaskádu změn molekul (tzv. signalizační dráha)
- signál spouští specifickou odpověď
upravit Typy povrchových receptorových proteinů
- Receptory iontových kanálů
Některé receptorové proteiny regulují navázáním signální molekuly činnost iontových kanálů. Jejich otevírání a zavírání je vlastní signalizační odpovědí.
- Katalytické receptory
Tyto receptory se stávají po spojení se signální molekulou enzymy (např. tyrozinkinázové receptory). Skládají se z extracelulární části proteinu s vazebným místem pro signální molekulu, transmembránového α-helixu, cytoplazmatické části s enzymatickou aktivitou obsahující tyrozinové zbytky. Po navázání signální molekuly se vytvoří polypeptidový dimer a tím se aktivují tyrozinkinázové části receptoru, které fosforylují tyroziny pomocí fosfátových skupin z ATP. Aktivovaný receptorový protein se může vázat na specifické intracelulární proteiny, které zprostředkují signalizační odpověď.
- Receptory spojené s G-proteinem
Tento receptorový protein je ve spojené s G-proteinem a dalším proteinem, obvykle enzymem. Jestliže signální molekula není přítomná, pak jsou všechny tři proteiny inaktivní. Jakmile se signální molekula naváže na receptor, změní se prostorové uspořádání a naváže a aktivuje G-protein. GTP nahradí v G-proteinu GDP. Aktivní G-protein naváže a aktivuje enzym, který je zodpovědný za signalizační odpověď.
upravit Druzí poslové a jejich funkce
Signální molekula, která se váže na receptorový protein je prvý posel. Druzí neboli sekundární poslové jsou malé, neproteinové, ve vodě rozpustné molekuly. Jsou součástí dráhy přenosu signálu v drahách zahajovaných jak receptory spojenými s G-proteinem, tak tyrozinkinázovými receptory. Dva nejrozšířenější sekundární poslové jsou cyklický AMP a kalciové kationty.
- Cyklický AMP(cAMP)
Cyklický AMP je tvořen z ATP adenylátcyklázou, která je zakotvena v cytoplazmatické membráně a aktivuje se vazbou signální molekuly. cAMP pak přenáší signál z cytoplazmatické membrány k metabolickým pochodům v cytoplazmě. cAMP nepřetrvává v buňce dlouho a je přeměněn fosfodiesterázou na AMP (adenosinmonofosfát). Přenosová molekula následující cAMP je obvykle proteinkináza A, která fosforyluje další proteiny.
- Kalciové kationty
Ca2+ je častější sekundární posel než cAMP. Zvyšování koncentrace Ca2+ způsobuje kontrakci svalové buňky nebo sekreci určitých látek. Buňky stále obsahují určité množství Ca2+, ale extracelulární hladina je daleko vyšší. Signální molekula se naváže na receptor, a to vede k aktivaci enzymu fosfolipáza C, který štěpí fosfatidylinozitolbisfosfát (PIP2) na diacylglycerol (DAG) a inozitoltrisfosfát (IP3). Oba jsou sekundárními posly. IP3 se váže na kalciový kanál v endoplazmatickém retikulu a tím ho otevírá. Kalciové kationty se uvolňují z endoplazmatického retikula a zvyšují hladinu Ca2+ v cytosolu. Kalciové kationty by se mohly považovat za třetí posly. Kalciové kationty aktivují další proteiny buď přímo nebo pomocí kalmodulinu, proteinu vážícího Ca2+
upravit Odkazy
upravit Použitá literatura
- GOETZ, Petr, et al. Vybrané kapitoly z lékařské biologie, díl 2.. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2002. ISBN 80-246-0320-9.