CHOPN
Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN, COPD) je závažné onemocnění, jehož hlavním rysem je bronchiální obstrukce (omezený průtok vzduchu v průduškách), která není plně reverzibilní a vzniká na podkladě abnormální zánětlivé reakce na škodlivé látky a plyny ve vdechovaném vzduchu.
Postihuje horní cesty dýchací, periferní průdušky (obstrukční bronchiolotida), plicní parenchym (emfyzém) a plicní cévy (rozvoj plicní hypertenze). Zde se rozvíjí povětšinou neutrofilní typ zánětu se všemi jeho negativními projevy (opakované poškození, reparace, fibroprodukce).
Vývoj tohoto onemocnění je velmi pomalý (desítky let), plíživý a zdánlivě nenápadný.
Obsah |
upravit Etiologie a epidemiologie onemocnění
CHOPN je nejčastěji důsledkem kouření tabáku. Největší rizikový faktor představuje kouření cigaret, ale i doutníků a dýmky. Expozice pasivnímu kouření může zvýšit riziko vzniku CHOPN až o 48 % oproti běžné populaci. Dále se podílejí faktory z vnějšího prostředí (znečištění ovzduší, prach a chemické výpary v pracovním prostředí). Možné jsou i genetické predispoziční faktory pro vznik CHOPN – deficit α1-antitrypsinu.
V ČR je postiženo asi 8 % populace, především muži, ale výskyt u žen stoupá (kuřáctví), úmrtnost v důsledku tohoto onemocnění je asi 2000 pacientů ročně. Příčinou umrtí je respirační selhání (u stádia I a II), kardiovaskulární nemoci nebo bronchogenní karcinom (stádium III a IV).
upravit Příznaky onemocnění
- Plicní:
- Systémové – vyplývají z alterace celkového zdravotního stavu pacienta (stádium III, IV):
- kachexie;
- svalová atrofie.
upravit Exacerbace CHOPN
Exacerbace je příhoda v průběhu nemoci, kdy dojde k výraznému zhoršení příznaků CHOPN (kašel, expektorace, dušnost) nad jejich běžnou úroveň. Objevují se zároveň příznaky nové – využití pomocných dýchacích svalů, paradoxní dýchací pohyby, zhoršení nebo vznik centrální cyanózy, periferních otoků, pravostranného srdečního selhání až snížení stupně vědomí. Vznik exacerbace je pádný důvod k vyhledání lékaře, protože je velmi pravděpodobná nutnost změny terapie.
Těžká exacerbace může vyústit v dekompenzaci stavu pacienta a začne jej ohrožovat na životě, většinou vyžaduje zavedení ventilační podpory (ARO, JIP). Pro její stanovení stačí jeden příznak z níže uvedených:
- změna vědomí (spavost, zmatenost nebo agitovanost až agresivita);
- zvýšení dechové frekvence > 25 dechů za minutu;
- zvýšení tepové frekvence > 110 za minutu;
- pokles FEV1 pod 1 l.
upravit Klasifikace onemocnění
Klasifikace CHOPN se odvíjí od hodnot plicních funkcí zjištěných spirometrickým vyšetřením. Před spirometrií se podají bronchodilatační látky. Zajímají nás post-bronchodilatační hodnoty (u nemocných klesá schopnost bronchodilatace):
- FEV1 – usilovně vydechnutý objem za 1 s;
- poměr FEV1/FVC (kde FVC je usilovná vitální kapacita).
Podle výsledků vyšetření rozdělujeme CHOPN do čtyř stádií na lehkou, středně těžkou, těžkou a velmi těžkou.
| Stádium CHOPN | Výsledky spirometrie | Klinický obraz pacienta |
|---|---|---|
| I – lehké | FEV1/FVC < 0,70, FEV1 ≥ 80 % náležité hodnoty | Pacient může (ale nemusí) mít chronický kašel, expektorace, zároveň si nemusí uvědomovat, že jeho funkce plic je již abnormální. |
| II – středně těžké | FEV1/FVC < 0,70, FEV1 = 50–80 % náležité hodnoty | Pacient může být rovněž bez chronických příznaků, ale většinou jsou přítomy a dochází k jejich progresi. Navíc se objeví námahová dušnost, která pacienta většinou donutí vyhledat lékaře. Mohou se vyskytnout exacerbace. |
| III – těžké | FEV1/FVC < 0,70, FEV1 = 30–50 % náležité hodnoty | Opět nemusí být přítomny kašel a expektorace, ale zhoršuje se dušnost, která pacienta výrazně limituje i při běžných denních aktivitách. Exacerbace se opakují, kvalita života je zhoršena. |
| IV – velmi těžké | FEV1/FVC < 0,70, FEV1 < 30 % náležité hodnoty, nebo < 50 % a zároveň je přítomna komplikace onemocnění (plicní hypertenze, cor pulmonale, chronická respirační insuficience) | Kvalita života je velmi zhoršena. Exacerbace může pacienta ohrozit na životě. |
Z údajů v tabulce vyplývá, že i člověk bez příznaků (kašel, expektorace) může mít obstrukční ventilační poruchu. Kašel a vykašlávání obvykle pacienta příliš neobtěžují, bývají dávány do spojitosti s kuřáctvím. Lékaře vyhledají až kvůli stupňující se dušnosti.
upravit Komplikace onemocnění
V důsledku postižení plicního parenchymu a cév vzniká plicní hypertenze, cor pulmonale a chronické srdeční selhávání.
Vznikají rovněž závažné komorbidity, které zhoršují celkový stav pacienta:
- kardiovaskulární – arteriální hypertenze, ICHS;
- metabolické – DM 2. typu, metabolický syndrom, osteopenie, osteoporóza;
- psychiatrické – úzkostné stavy, deprese, poruchy spánku;
- anémie z chronických chorob;
- bronchogenní karcinom – CHOPN představuje rizikový faktor vzniku.
upravit Diagnostika
- anamnéza – rizikové faktory (kouření, pracovní a sociální anamnéza, CHOPN v rodinné anamnéze), předchozí respirační onemocnění, pátrání po možných exacerbacích přítomnost komorbidit a jejich terapie;
- fyzikální vyšetření – je relativně málo přínosné;
- saturace hemoglobinu kyslíkem – pokles SpO2 pod 92 %;
- RTG hrudníku – ve dvou projekcích (zadopřední, boční), má význam především pro vyloučení jiných onemocnění jako bronchogenního karcinomu, bulózního emfyzému (známky CHOPN jsou hyperinflace – oploštění bránic na bočném snímku, zvětšení retrosternálního prostoru, zvýšená transparence plic, rychlé ubývání plicního cévního řečiště).
- Spirometrie:
- vyšetření metodou smyčky průtok/objem;
- provedení bronchodilatačního testu – za potvrzení bronchodilatační poruchy je považován výsledek FEV1 o méně než o 12 % nebo o 200 ml;
- vyšetření difuzní kapacity plic pro CO (TLCO) – při podezření na emfyzém.
- Vyšetření krevních plynů – pa(O2) < 8 kPa s nebo bez pa(CO2) > 6 kPa vypovídá o respirační insuficienci.
- Laboratorní vyšetření:
- Vyšetření α1-antitrypsinu – u nemocných, kdy se CHOPN rozvine do 50 let věku.
upravit Terapie
Cíle terapie jsou zmírnění příznaků, zabránění progrese onemocnění, prevence exacerbací, zlepšení celkového stavu a fyzické výkonnosti a snížení úmrtnosti. K celkové terapii patří:
- absolutní zanechání kouření – bezpodmínečně;
- farmakoterapie;
- dlouhodobá domácí oxygenoterapie (DDOT);
- preventivní opatření ;
- očkování proti chřipce (obsahující mrtvé nebo živé inaktivované viry) – snižuje závažnost onemocnění a úmrtnost pacientů s CHOPN až o 50 %, doporučeno každý rok;
- očkování proti pneumokokové infekci – u pacientů starších 6 let a hodnotami FEV1 < 40 % náležitých hodnot;
- rehabilitace – součást komplexní léčby od II. stadia (dechová gymnastika, respirační fyzioterapie);
- chirurgická léčba – bulektomie (odstranění bulózního emfyzému), volumredukční operace, transplantace plic (kritéria pro transplantaci jsou FEV1 < 35 % náležité hodnoty, pa(O2) < 7,3–8,0 kPa (55–60 mm Hg), pa(CO2) 6,7 kPa (50 mm Hg) a sekundární plicní hypertenze).
upravit Farmakoterapie
Farmakoterapie CHOPN je pouze symptomatická, jejím cílem je zastavit progresi onemocnění, případně dosáhnout zlepšení. Upřednostňuje se inhalační podání léčiv, často kombinace léčiv.
upravit Inhalační bronchodilatancia
- s krátkodobým účinkem:
- SABA – inhalační beta2 agonisté s krátkodobým účinkem (salbutamol, fenoterol);
- SAMA – inhalační anticholinergika s krátkodobým účinkem (ipratropium bromid);
- s dlouhodobým účinkem:
- LABA – inhalační beta2 agonisté s dlouhodobým účinkem (formoterol, salmeterol);
- LAMA – inhalační anticholinergika s dlouhodobým účinkem (tiotropium bromid);
- ULABA – inhalační beta2 agonisté s ultra dlouhým účinkem (indacaterol).
upravit Inhalační kortikosteroidy
Pravidelné podávání inhalačních kortikosteroidů je indikováno u těžké CHOPN (stádium III), podávají se střední až vysoké dávky, často v kombinaci s LABA. Bylo prokázáno, že snižují počet exacerbací, ale nesnižují mortalitu. Na rozdíl od terapie astmatu, zde IKS nezmírňují zánět.
upravit Terapie podle stádií CHOPN
Vždy je nutné zanechat kouření.
- I (lehké stádium) – inhalační bronchodilatancia s krátkodobým účinkem podle potřeby.
- II (středně těžké stádium) – přidat jedno nebo více bronchodilatancií s dlouhodobým účinkem.
- III (těžké stádium) – přidat IKS při opakovaných exacerbacích.
- IV (velmi těžké stádium) – přidat DDOT a zvážit chirurgickou léčbu.
upravit Ambulantní sledování pacienta
Pacient s CHOPN by měl každé 3 měsíce podstoupit kontrolu u svého praktického lékaře (nebo pneumoftizeologa), kde by mělo dojít ke kontrole změn subjektivních příznaků, kontrole abstinence kouření (případně protikuřácké intervenci), fyzikálnímu a spirometrickému vyšetření, vyšetření saturace hemoglobinu kyslíkem měřenou pulzním oxymetrem, compliance k léčbě a kontrole inhalační techniky, sledování komorbidit a jejich léčby, sledování nežádoucích účinků léčby, sledování kvality života nemocných. U pacientů s převahou emfyzému by měl být jednou ročně vyšetřen transferfaktor, u nemocných stádia III a IV by měla být jednou ročně provedena bodypletysmografie.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Externí odkazy
upravit Zdroj
- ↑ ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 461. ISBN 978-80-7387-423-0.
upravit Použitá literatura
- ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 460-465. ISBN 978-80-7387-423-0.
- ČR. Česká pneumologická a ftizeologická společnost ČLS JEP. Doporučený postup pro diagnostiku a léčbu chronické obstrukční plicní nemoci (CHOPN) – stabilní fáze. 2010. Dostupné také z URL <http://www.pneumologie.cz/odborne/doc/DPdef2.doc>.