CHOPN

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
Hodnoceno 15x, počet editací 23, počet autorů 14   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (4★)   
star1-1 star2-1 star3-1 star4-1 star5-0
Přejít na: navigace, hledání
Srovnání zdravé plíce a plíce postižené CHOPN, u CHOPN je patrné zúžení bronchiolů, destrukce alveolů zánětem a vznik emfyzému

Chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN, COPD) je závažné onemocnění, jehož hlavním rysem je bronchiální obstrukce (omezený průtok vzduchu v průduškách), která není plně reverzibilní a vzniká na podkladě abnormální zánětlivé reakce na škodlivé látky a plyny ve vdechovaném vzduchu.

Postihuje horní cesty dýchací, periferní průdušky (obstrukční bronchiolotida), plicní parenchym (emfyzém) a plicní cévy (rozvoj plicní hypertenze). Zde se rozvíjí povětšinou neutrofilní typ zánětu se všemi jeho negativními projevy (opakované poškození, reparace, fibroprodukce).

Vývoj tohoto onemocnění je velmi pomalý (desítky let), plíživý a zdánlivě nenápadný.

Obsah

upravit upravit Etiologie a epidemiologie onemocnění

CHOPN je nejčastěji důsledkem kouření tabáku. Největší rizikový faktor představuje kouření cigaret, ale i doutníků a dýmky. Expozice pasivnímu kouření může zvýšit riziko vzniku CHOPN až o 48  % oproti běžné populaci. Dále se podílejí faktory z vnějšího prostředí (znečištění ovzduší, prach a chemické výpary v pracovním prostředí). Možné jsou i genetické predispoziční faktory pro vznik CHOPN – deficit α1-antitrypsinu.

V ČR je postiženo asi 8 % populace, především muži, ale výskyt u žen stoupá (kuřáctví), úmrtnost v důsledku tohoto onemocnění je asi 2000 pacientů ročně. Příčinou umrtí je respirační selhání (u stádia I a II), kardiovaskulární nemoci nebo bronchogenní karcinom (stádium III a IV).

upravit upravit Příznaky onemocnění

upravit upravit Exacerbace CHOPN

Exacerbace je příhoda v průběhu nemoci, kdy dojde k výraznému zhoršení příznaků CHOPN (kašel, expektorace, dušnost) nad jejich běžnou úroveň. Objevují se zároveň příznaky nové – využití pomocných dýchacích svalů, paradoxní dýchací pohyby, zhoršení nebo vznik centrální cyanózy, periferních otoků, pravostranného srdečního selhání až snížení stupně vědomí. Vznik exacerbace je pádný důvod k vyhledání lékaře, protože je velmi pravděpodobná nutnost změny terapie.

Těžká exacerbace může vyústit v dekompenzaci stavu pacienta a začne jej ohrožovat na životě, většinou vyžaduje zavedení ventilační podpory (ARO, JIP). Pro její stanovení stačí jeden příznak z níže uvedených:

upravit upravit Klasifikace onemocnění

Klasifikace CHOPN se odvíjí od hodnot plicních funkcí zjištěných spirometrickým vyšetřením. Před spirometrií se podají bronchodilatační látky. Zajímají nás post-bronchodilatační hodnoty (u nemocných klesá schopnost bronchodilatace):

Podle výsledků vyšetření rozdělujeme CHOPN do čtyř stádií na lehkou, středně těžkou, těžkou a velmi těžkou.

Stádia CHOPN[1]
Stádium CHOPN Výsledky spirometrie Klinický obraz pacienta
I – lehké FEV1/FVC < 0,70, FEV1 ≥ 80 % náležité hodnoty Pacient může (ale nemusí) mít chronický kašel, expektorace, zároveň si nemusí uvědomovat, že jeho funkce plic je již abnormální.
II – středně těžké FEV1/FVC < 0,70, FEV1 = 50–80 % náležité hodnoty Pacient může být rovněž bez chronických příznaků, ale většinou jsou přítomy a dochází k jejich progresi. Navíc se objeví námahová dušnost, která pacienta většinou donutí vyhledat lékaře. Mohou se vyskytnout exacerbace.
III – těžké FEV1/FVC < 0,70, FEV1 = 30–50 % náležité hodnoty Opět nemusí být přítomny kašel a expektorace, ale zhoršuje se dušnost, která pacienta výrazně limituje i při běžných denních aktivitách. Exacerbace se opakují, kvalita života je zhoršena.
IV – velmi těžké FEV1/FVC < 0,70, FEV1 < 30 % náležité hodnoty, nebo < 50 % a zároveň je přítomna komplikace onemocnění (plicní hypertenze, cor pulmonale, chronická respirační insuficience) Kvalita života je velmi zhoršena. Exacerbace může pacienta ohrozit na životě.

Z údajů v tabulce vyplývá, že i člověk bez příznaků (kašel, expektorace) může mít obstrukční ventilační poruchu. Kašel a vykašlávání obvykle pacienta příliš neobtěžují, bývají dávány do spojitosti s kuřáctvím. Lékaře vyhledají až kvůli stupňující se dušnosti.

upravit upravit Komplikace onemocnění

V důsledku postižení plicního parenchymu a cév vzniká plicní hypertenze, cor pulmonale a chronické srdeční selhávání.

Vznikají rovněž závažné komorbidity, které zhoršují celkový stav pacienta:

upravit upravit Diagnostika

RTG pacienta s CHOPN, zadopřední projekce, patrné oploštění brániční klenby

upravit upravit Terapie

Cíle terapie jsou zmírnění příznaků, zabránění progrese onemocnění, prevence exacerbací, zlepšení celkového stavu a fyzické výkonnosti a snížení úmrtnosti. K celkové terapii patří:

upravit upravit Farmakoterapie

Farmakoterapie CHOPN je pouze symptomatická, jejím cílem je zastavit progresi onemocnění, případně dosáhnout zlepšení. Upřednostňuje se inhalační podání léčiv, často kombinace léčiv.

upravit upravit Inhalační bronchodilatancia

  1. SABA – inhalační beta2 agonisté s krátkodobým účinkem (salbutamol, fenoterol);
  2. SAMA – inhalační anticholinergika s krátkodobým účinkem (ipratropium bromid);
  1. LABA – inhalační beta2 agonisté s dlouhodobým účinkem (formoterol, salmeterol);
  2. LAMA – inhalační anticholinergika s dlouhodobým účinkem (tiotropium bromid);
  3. ULABA – inhalační beta2 agonisté s ultra dlouhým účinkem (indacaterol).

upravit upravit Inhalační kortikosteroidy

Pravidelné podávání inhalačních kortikosteroidů je indikováno u těžké CHOPN (stádium III), podávají se střední až vysoké dávky, často v kombinaci s LABA. Bylo prokázáno, že snižují počet exacerbací, ale nesnižují mortalitu. Na rozdíl od terapie astmatu, zde IKS nezmírňují zánět.

upravit upravit Terapie podle stádií CHOPN

Vždy je nutné zanechat kouření.

upravit upravit Ambulantní sledování pacienta

Pacient s CHOPN by měl každé 3  měsíce podstoupit kontrolu u svého praktického lékaře (nebo pneumoftizeologa), kde by mělo dojít ke kontrole změn subjektivních příznaků, kontrole abstinence kouření (případně protikuřácké intervenci), fyzikálnímu a spirometrickému vyšetření, vyšetření saturace hemoglobinu kyslíkem měřenou pulzním oxymetrem, compliance k léčbě a kontrole inhalační techniky, sledování komorbidit a jejich léčby, sledování nežádoucích účinků léčby, sledování kvality života nemocných. U pacientů s převahou emfyzému by měl být jednou ročně vyšetřen transferfaktor, u nemocných stádia III a IV by měla být jednou ročně provedena bodypletysmografie.


upravit upravit Odkazy

upravit upravit Související články

upravit upravit Externí odkazy

upravit upravit Zdroj

  1. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 461. ISBN 978-80-7387-423-0.

upravit upravit Použitá literatura

Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Portály
Vypracované otázky
Nástroje
Tisk a PDF