Cefalosporiny
Cefalosporiny[1] se řadí do skupiny betalaktamových antibiotik, jejichž strukturním základem je betalaktamový kruh. Řadí se sem společně s peniciliny, monobaktamy a karbapenemy.
Obsah |
upravit Mechanismus účinku
Mechanismus jejich působení je shodný u všech betalaktamů – inhibice syntézy buněčné stěny, což má za následek oslabení stěny bakterií, které lyzují. Jejich účinek je baktericidní.
upravit Antimikrobiální spektrum
Obecně je spektrum účinku dosti široké, směrem od první ke čtvrté generaci se snižuje účinnost na G+ a přibývá účinnost proti G−. Vůči cefalosporinům jsou rezistentní: oxacilin-rezistentní stafylokoky, Enterococcus faecalis, Listeria monocytogenes, Clostridium difficile, Campylobacter jejuni, Legionella pneumophila, mykoplazmata, chlamydie a mykobakteria.
upravit Farmakokinetika[1][2]
- Dobrý průnik do tkání a tekutin, špatný průnik do buněk,
- některé pronikají přes hematoencefalickou bariéru,
- pronikají placentou,
- malý distribuční objem,
- jsou vylučovány ledvinami,
- krátký biologický poločas.
upravit Farmakodynamika[1]
- Jejich účinek je nezávislý na koncentraci.
upravit Nežádoucí účinky
Cefalosporiny jsou velmi dobře snášeny, mohou se však vyskytnout tyto nežádoucí účinky:
- kožní alergické projevy,
- bolesti kloubů,
- léková horečka,
- eozinofilie, neutropenie, hemolytická anémie, trombocytopenie,
- riziko anafylaktického šoku (u senzibilizovaných jedinců, je zde riziko zkřížené alergie s peniciliny),
- tromboflebitida po i.v. podání,
- GIT obtíže (nauzea, zvracení, průjem), riziko dysmikrobie, superinfekce, pseudomembranózní kolitida.
upravit Rezistence
Rezistence vůči cefalosporinům může vznikat:
- tvorbou β-laktamáz,
- změnou vazebných míst pro antibiotikum,
- snížení permeability membrány,
- eflux (aktivní vylučování antibiotika z buňky).
upravit Indikace
Cefalosporiny se požívají v řadě různých případů. Používají se cíleně i empiricky, jako např. u závažných akutních infekcí, kdy není možno čekat na výsledky kultivace. Při výběru antibiotika je zásada nejdříve používat léky z nižších kategorií (generací).
Cefalosporiny se dělí do čtyř generací podle svých vlastností, jako jsou: antimikrobiální spektrum, odolnost vůči β-laktamázám, schopnost průniku buněčnou stěnou, farmakokinetické vlastnosti.
upravit Cefalosporiny 1. generace
Antimikrobiální spektrum: vysoká účinnost na G+ (streptokoky, stafylokoky kromě oxacilin rezistentních), účinnost na G− je nízká (účinné jsou proti E. coli, Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis).
Odolnost vůči β-laktamázám: omezená.
Indikace: G+ infekce – stafylokoky (jako varianta oxacilinu), proti kterým jsou cefalosporiny 1. generace nejúčinnější, ale případná rezistence na oxacilin nebo meticilin je zkřížená se všemi generacemi cefalosporinů, u G− infekcí zejména močové infekce, krátkodobá profylaxe v chirurugii.
Parenterální podání: cefazolin (terapie sepsí neznámého původu v kombinaci s aminoglykosidy, lék volby v chirurgické profylaxi), cefalotin, cefapirin.
Perorální podání: cefalexin, cefadrexil.
upravit Cefalosporiny 2. generace
Antimikrobiální spektrum: na G+ stejně účinné jako cefalosporiny 1. generace, na G− (E. coli, Klebsiella, Proteus) mají účinnost vyšší, rozšířené spektrum o další G− (H. influenzae, Neisseria gonorrhoeae, Neisseria meningitidis, Salmonella, Shigella, Enterobacter),
indikace: běžné G− infekce, které nereagují na cefalosporiny 1. generace, většina respiračních infekcí, u G+ infekcí není výrazný rozdíl oproti 1. generaci,
parenterální podání: cefuroxim, cefamandol,
perorální podání: cefuroxim-axetil (otitis media, sinusitis, epiglotitis, infekce kůže, měkkých tkání, močových cest), cefprozil, cefpodoxim proxetil.
upravit Cefalosporiny 3. generace
Antimikrobiální spektrum: nižší účinnost vůči stafylokokům, ale dobrá účinnost vůči ostatním G+ kokům, nejvyšší účinnost na G− ze všech cefalosporinů (včetně Proteus mirabilis, Serratia, Enterobacter, Pseudomonas aeruginosa – také se nazývají protipseudomonádové cefalosporiny),
odolnost vůči β-laktamázám: vyšší než u 1. a 2. generace, ale šíří se na ně rezistence (tzv. ESBL – širokospektré β-laktamázy), proto by neměly být používány v monoterapii,
parenterální podání: cefotaxim, ceftriaxon, ceftazidim, cefoperazon, cefsulodin, co-cefoperazon (cefoperazon + sulbactam),
indikace: indikovány jsou u G− infekcí s rezistencí na 1. a 2. generaci, sepse, pneumonie, pyelonefritidy, nitrobřišní a pánevní infekce, smíšené (G+ a G−, aerobní a anaerobní) infekce, G− meningitidy, těžké pseudomonádové infekce, závažné infekce H. influenzae, nejsou vhodná k chirurgické profylaxi (z důvodu nižší účinnosti na stafylokoky),
perorální podání: cefixim, ceftibuten, cefetamet pivoxil,
indikace: nepoužívají se v běžné ambulantní praxi, protože jejich účinek je zbytečně široký, cefixim se dá využít při léčbě infekcí dolních dýchacích cest a streptokokové faryngitidy.
upravit Cefalosporiny 4. generace
Antimikrobiální spektrum: vysoce účinné proti G+ i G− (včetně Pseudomonas aeruginosa),
odolnost vůči β-laktamázám: vyšší než u 3. generace,
indikace: sepse, meningitidy, těžké infekce dolních cest dýchacích, močové infekce, infekce měkkých tkání, kůže, léčba infekce Pseudomonas, těžké nitrobřišní infekce,
zástupci: cefepim, cefpirom.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Externí odkazy
upravit Zdroj
- ↑ a b c LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
- ↑ MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium [online]. [cit. 2010-05-23]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm>.