Cefalosporiny

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
Hodnoceno 4x, počet editací 18, počet autorů 13   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (4★)   
star1-1 star2-1 star3-1 star4-1 star5-0
Přejít na: navigace, hledání

Cefalosporiny[1] se řadí do skupiny betalaktamových antibiotik, jejichž strukturním základem je betalaktamový kruh. Řadí se sem společně s peniciliny, monobaktamy a karbapenemy.

Obsah

upravit upravit Mechanismus účinku

Mechanismus jejich působení je shodný u všech betalaktamů – inhibice syntézy buněčné stěny, což má za následek oslabení stěny bakterií, které lyzují. Jejich účinek je baktericidní.

upravit upravit Antimikrobiální spektrum

Obecně je spektrum účinku dosti široké, směrem od první ke čtvrté generaci se snižuje účinnost na G+ a přibývá účinnost proti G−. Vůči cefalosporinům jsou rezistentní: oxacilin-rezistentní stafylokoky, Enterococcus faecalis, Listeria monocytogenes, Clostridium difficile, Campylobacter jejuni, Legionella pneumophila, mykoplazmata, chlamydie a mykobakteria.

upravit upravit Farmakokinetika[1][2]

upravit upravit Farmakodynamika[1]

upravit upravit Nežádoucí účinky

Cefalosporiny jsou velmi dobře snášeny, mohou se však vyskytnout tyto nežádoucí účinky:

upravit upravit Rezistence

Rezistence vůči cefalosporinům může vznikat:

  1. tvorbou β-laktamáz,
  2. změnou vazebných míst pro antibiotikum,
  3. snížení permeability membrány,
  4. eflux (aktivní vylučování antibiotika z buňky).

upravit upravit Indikace

Cefalosporiny se požívají v řadě různých případů. Používají se cíleně i empiricky, jako např. u závažných akutních infekcí, kdy není možno čekat na výsledky kultivace. Při výběru antibiotika je zásada nejdříve používat léky z nižších kategorií (generací).

Cefalosporiny se dělí do čtyř generací podle svých vlastností, jako jsou: antimikrobiální spektrum, odolnost vůči β-laktamázám, schopnost průniku buněčnou stěnou, farmakokinetické vlastnosti.

Základ cefalosporinů

upravit upravit Cefalosporiny 1. generace

Antimikrobiální spektrum: vysoká účinnost na G+ (streptokoky, stafylokoky kromě oxacilin rezistentních), účinnost na G− je nízká (účinné jsou proti E. coli, Klebsiella pneumoniae, Proteus mirabilis).

Odolnost vůči β-laktamázám: omezená.

Indikace: G+ infekce – stafylokoky (jako varianta oxacilinu), proti kterým jsou cefalosporiny 1. generace nejúčinnější, ale případná rezistence na oxacilin nebo meticilin je zkřížená se všemi generacemi cefalosporinů, u G− infekcí zejména močové infekce, krátkodobá profylaxe v chirurugii.

Parenterální podání: cefazolin (terapie sepsí neznámého původu v kombinaci s aminoglykosidy, lék volby v chirurgické profylaxi), cefalotin, cefapirin.

Perorální podání: cefalexin, cefadrexil.

upravit upravit Cefalosporiny 2. generace

Antimikrobiální spektrum: na G+ stejně účinné jako cefalosporiny 1. generace, na G− (E. coli, Klebsiella, Proteus) mají účinnost vyšší, rozšířené spektrum o další G− (H. influenzae, Neisseria gonorrhoeae, Neisseria meningitidis, Salmonella, Shigella, Enterobacter),

indikace: běžné G− infekce, které nereagují na cefalosporiny 1. generace, většina respiračních infekcí, u G+ infekcí není výrazný rozdíl oproti 1. generaci,

parenterální podání: cefuroxim, cefamandol,

perorální podání: cefuroxim-axetil (otitis media, sinusitis, epiglotitis, infekce kůže, měkkých tkání, močových cest), cefprozil, cefpodoxim proxetil.

upravit upravit Cefalosporiny 3. generace

Antimikrobiální spektrum: nižší účinnost vůči stafylokokům, ale dobrá účinnost vůči ostatním G+ kokům, nejvyšší účinnost na G− ze všech cefalosporinů (včetně Proteus mirabilis, Serratia, Enterobacter, Pseudomonas aeruginosa – také se nazývají protipseudomonádové cefalosporiny),

odolnost vůči β-laktamázám: vyšší než u 1. a 2. generace, ale šíří se na ně rezistence (tzv. ESBL – širokospektré β-laktamázy), proto by neměly být používány v monoterapii,

parenterální podání: cefotaxim, ceftriaxon, ceftazidim, cefoperazon, cefsulodin, co-cefoperazon (cefoperazon + sulbactam),

indikace: indikovány jsou u G− infekcí s rezistencí na 1. a 2. generaci, sepse, pneumonie, pyelonefritidy, nitrobřišní a pánevní infekce, smíšené (G+ a G−, aerobní a anaerobní) infekce, G− meningitidy, těžké pseudomonádové infekce, závažné infekce H. influenzae, nejsou vhodná k chirurgické profylaxi (z důvodu nižší účinnosti na stafylokoky),

perorální podání: cefixim, ceftibuten, cefetamet pivoxil,

indikace: nepoužívají se v běžné ambulantní praxi, protože jejich účinek je zbytečně široký, cefixim se dá využít při léčbě infekcí dolních dýchacích cest a streptokokové faryngitidy.

upravit upravit Cefalosporiny 4. generace

Antimikrobiální spektrum: vysoce účinné proti G+ i G− (včetně Pseudomonas aeruginosa),

odolnost vůči β-laktamázám: vyšší než u 3. generace,

indikace: sepse, meningitidy, těžké infekce dolních cest dýchacích, močové infekce, infekce měkkých tkání, kůže, léčba infekce Pseudomonas, těžké nitrobřišní infekce,

zástupci: cefepim, cefpirom.


upravit upravit Odkazy

upravit upravit Související články

upravit upravit Externí odkazy

upravit upravit Zdroj

  1. a b c LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. ISBN 978-80-7262-373-0.
  2. MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium [online]. [cit. 2010-05-23]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/prednbak.htm>.
Osobní nástroje
Jmenné prostory
Varianty
Akce
Navigace
Portály
Vypracované otázky
Nástroje
Tisk a PDF