Centrální žilní katetr

Z WikiSkript
Změněno.png
Pomůcky pro centrální kanylaci
Zavedený centrální žilní katétr
Skiagrafická kontrola zavedení katétru do podklíčkové žíly

Centrální žilní katetr (CŽK) je katetr zaváděný do povodí horní nebo dolní duté žíly kanylací některého velkého přítoku (v. jugularis interna či v. subclavia, resp. v. femoralis). V některých případech lze centrální žilní katetr zavést i přes periferní žíly na HK (v. mediana cubiti, v. brachialis).

Historie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • 1929 – Werner Forssmann jako první zavedl centrální žilní katetr sám sobě a poté nemocnému se zánětem pobřišnice.
  • 1950 – Aubaniac – první kanylace v. subclavia.
  • 1953 – Seldingerova technika.
  • Začátek 70. let 20. století – vývoj centrálního žilního katetru v souvislosti s rozvojem parenterální výživy.
  • Konec 70. let – přijaty jasné indikace a kontraindikace v použití centrálního žilního katetru.

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Zajištění spolehlivého dlouhodobého žilního vstupu s možností aplikace vysokých objemů (Pozn.: Pro rychlou aplikaci velkých objemů, např. při hrazení masivních krevních ztrát, je lépe použít více širokých periferních kanyl, neboť standardní centrální žilní katetr je příliš dlouhý a klade odpor podávaným tekutinám. Alternativou je použití speciálního vysokoprůtokového (tzv. high-flow) katetru nebo dialyzačního katetru.),
  • sledování centrálního žilního tlaku,
  • velké objemové náhrady,
  • aplikace parenterální výživy,
  • podávání katecholaminů či intravenózních antihypertenziv,
  • podávání látek dráždících žilní stěnu (cytostatika),
  • aplikace vysokoosmolárních roztoků,
  • mimotělní eliminační metody (dialýza) (nutný speciální typ katetru).

Kontraindikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jsou vždy relativní – je třeba vážit přínos versus riziko:

  • infekce v místě vpichu,
  • porucha krevní srážlivosti (lépe volit přístup do komprimovatelné žíly, tj. v. jugularis či v. femoralis),
  • malá zkušenost lékaře a ošetřujícího personálu.

Topografie, přístupy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

schéma zavedení katetru do v. subclavia

Místo vpichu je voleno individuálně dle situace a zkušeností lékaře. Nejčastější způsob zavedení je Seldingerovou technikou, tzn. punkce žíly jehlou, zavedení drátěného vodiče skrz jehlu, odstranění jehly, dilatace kanálu plastovým dilatátorem nasunutým po vodícím drátu, zavedení katétru.

Vena subclavia[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Přístup nejčastěji infraklavikulárně, možno i supraklavikulárně (méně časté):

  • laterální infraklavikulární přístup (zevní třetina klíčku) – výhodnější oproti mediálnímu (větší vzdálenost od dýchacích cest, delší punkční kanál, ale vyšší riziko nechtěné punkce arterie);
  • mediální infraklavikulární přístup (ve střední čáře);
  • supraklavikulární přístup (téměř opuštěn pro riziko pneumotoraxu a krátký punkční kanál).
  • Výhody – v. subclavia nekolabuje ani při hypovolemickém šoku a je proto snadno punktovatelná, snazší ošetřování, zavedená kanyla pacienta méně obtěžuje, delší punkční kanál snižuje riziko přestupu infekce per continuitatem.
  • Relativní kontraindikace – plicní emfyzém, infekce místa vpichu, zlomenina klíční kosti.
  • Komplikacepneumotorax, hemothorax perforací arteria subclavia, vzduchová embolie, poranění plexus brachialis, punkce trachey, punkce ductus thoracicus (při přístupu zleva).

Vena jugularis interna[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Na laterální straně krku mezi sternální a klavikulární porcí musculus sternocleidomastoideus:

  • výhody – relativně nižší riziko pneumotoraxu,
  • nevýhody – kratší punkční kanál se zvýšeným rizikem přestupu infekce, zhoršené podmínky pro ošetřování a více vadí pacientům,
  • kontraindikace – zvětšená štítná žláza (struma).

Žíly na paži[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • v. axilaris.
  • Pro periferní vstup do centrální žíly je možno použít žíly v loketní jamce – vhodné jsou v. mediana cubiti, v. brachialis – ulnární strana předloktí, zavádění katetru může být ztíženo přítomností žilních chlopní a je nutno použít speciální monoluminální dlouhý katétr. V ČR se používá spíše raritně, výhodou periferního přístupu je absence komplikací specifických pro centrální žilní kanylacce.

Vena femoralis[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pod tříselným vazem mediálně od pulzující artérie:

  • výhody – relativně dobře přístupný použití jako urgentní vstup bez rizika pneumotoraxu,
  • nevýhody – vysoké riziko infekce a trombózy, má být ponechána jen po dobu nezbytně nutnou.

Postup zavádění katetru, provedení[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • aseptická technika – desinfekce, sterilní krytí, rouška přes ústa, sterilní rukavice;
  • Trendelenburgova poloha usnadňuje punkci (naplnění krčních žil), CAVE! u pacientů se zvýšeným nitrolebečním tlakem tato poloha nitrolebeční tlak ještě zvyšuje!;
  • dostatečné lokální anestezie, popřípadě lehká sedace;
  • po zavedení katetru aspirace a ověření správné pozice katetru – EKG, RTG, analýza krevních plynů z odebrané krve (venózní nebo arterielní);
  • pečlivá dokumentace (datum, čas, místo vpichu, použitý typ katetru);
  • pokud byl katetr zaveden urgentně za nesterilních podmínek, musí být katetr v co nejkratší době vyjmut a špička katetru odeslána na mikrobiologické vyšetření.

Postup krok za krokem[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. indikace, seznámení pacienta s výkonem, výběr místa vpichu;
  2. polohování pacienta;
  3. příprava setu pro zavedení žilního katetru;
  4. dezinfekce místa vpichu;
  5. lokální anestezie místa vpichu lidokainem nebo mepivakainem;
  6. sterilní punkce a zavedení katetru Seldingerovou metodou (pod EKG kontrolou – špička katetru může negativně iritovat myokard a vyvolat tachykardii, fibrilaci);
  7. fixace katetru;
  8. kontrola správnosti umístění (evtl. RTG);
  9. aplikace léčiv.

Odstranění katetru[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • odstranění katetru,
  • odebrání stěrů a špičky katetru na mikrobiologické vyšetření,
  • desinfekce a sterilní krytí rány.

Péče o zavedený katetr[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • pravidelné kontroly a převazy místa vpichu,
  • veškeré manipulace s katetrem provádět asepticky,
  • při jakýchkoli známkách infekce místa vpichu katetr odstraníme.

Komplikace shrnutí[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

RTG pneumothorax vpravo, iatrogenně při zavádění CŽK
Komplikace během kanylace
punkce arterie (následný hematom s kompresí žíly a ztíženou nebo nemožnou punkcí), poranění pleury a pneumotorax, poranění d. thoracicus, poranění přilehlých nervů, neúspěšná kanylace, arytmie vyvolané vodícím drátem.
Komplikace již zavedeného katetru
infekce (catheter-related bloodstream infections) vč. katétrové sepse, trombóza žíly.


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Video[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Play.png Zavedení CŽK do v. jugularis interna – YouTube instruktáž (anglicky)

Play.png Zavedení CŽK do v. subclavia – YouTube instruktáž (anglicky)

Algoritmus + test[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • DOEFFINGER, Joachim a Franz JESCH, et al. Intensivmedizinisches Notizbuch. 4. vydání. Wiesbaden : Abbott GMBH, 2002. ISBN 3-926035-35-8.