Chloridy

Hlavní aniont ECT, v ICT je ho méně.

Podílí se spolu s natriem na osmotickém tlaku ECT, velký význam pro udržení acidobazické rovnováhy (při ztrátách Cl^- je nahrazován hydrogenuhličitany, při retenci Cl^- hydrogenuhličitany klesají). HCl je mnohem silnější kyselina než H₂CO₃, proto při ztrátách Cl^- vzniká metabolická alkalóza, při retenci Cl^- vzniká metabolická acidóza, z Cl^- se tvoří kyselá žaludeční šťáva, neutrofilní granulocyty vytvářejí z Cl^- a peroxidu vodíku (myeloperoxidáza) kyselinu chlornou, která likviduje fagocytované mikroorganismy. Chloridové ionty přijímáme z potravy ve formě NaCl. Tak jsou přijímány v ekvimolárním množství s Na⁺, jako se spolu s Na⁺ vylučují (v ledvinách se vstřebávají společně s Na⁺).

Referenční meze

• extracelulárně: 97–108 mmol/l;
• intracelulárně: 3–10 mmol/l.

Obsah 1 Patologické hodnoty 1.1 Hyperchloridémie 1.2 Hypochloridémie 2 Odkazy 2.1 Související články 2.2 Použitá literatura

upravit Patologické hodnoty

upravit Hyperchloridémie

Příčiny: selhání ledvin (snížené vylučování ledvinami), tím se zadržují i jiné anionty silných kyselin (sulfáty, fosfáty), rozvíjí se tak renální metabolická acidóza, při tubulární acidóze a při léčbě inhibitorem karboanhydrázy (acetazolamid) je porušena zpětná resorbce hydrogenuhličitanů, místo nich se proto spolu s Na⁺ vstřebávají Cl^-, těžká hyperchloremická metabolická acidóza může vzniknout při uretero-sigmoideostomii, kdy se z moči ve střevě zvýšeně vstřebávají Cl^-, při opakovaných infúzích NaCl se do organismu dostane také více Cl^-, protože normálně je v ECT koncentrace Cl^- o 37 mmol/l menší než koncentrace Na⁺ (v roztoku NaCl je koncentrace Na⁺ a Cl^- stejná).

Klinický obraz

Léčba

upravit Hypochloridémie

Příčiny: zvracení, odsávání žaludeční šťávy, léčba diuretiky (furosemid), insuficience nadledvin, těžký katabolismus (Cl^- se ztrácí močí spolu s K⁺, které se uvolnilo z buněk), nadměrné pocení.

Klinický obraz

Léčba

upravit Odkazy

upravit Související články

• Dysbalance chloru

upravit Použitá literatura

SCHNEIDERKA, Petr, et al. Kapitoly z klinické biochemie. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2004. ISBN 80-246-0678-X.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.