Chromatin

Chromatin neboli jaderná hmota je komplex DNA a proteinů, které dohromady tvoří nukleohistonové (chromozomové) vlákno. V jádře, kde neprobíhá jaderné dělení, se nachází chromatin ve 2 podobách, heterochromatin a euchromatin.

Obsah 1 Heterochromatin a Euchromatin 2 Stavba chromatinu 3 Nukleozom 4 Histony 5 Odkazy 5.1 Související články 5.2 Reference 5.3 Použitá literatura

upravit Heterochromatin a Euchromatin

Pokud bychom nabarvili jadernou hmotu jadernými barvivy, euchromatin se při barvení jadernými barvivy jeví jako světlejší, čili transkripčně aktivnější část (vlákno je více rozvolněné). Části, které se zbarví tmavěji, se nazývají heterochromatin, jsou to místa, kde není aktivní transkripce. Heterochromatin se dále dělí na:

• konstitutivní – trvale inaktivní úseky DNA (typické jsou velké heterochromatinové bloky na chromozomech 1, 9, 16 a Y^[1]);
• fakultativní - aktuálně neaktivní úseky (za určitých podmínek mohou obnovit svoji funkci) např. vývojové geny.

upravit Stavba chromatinu

• DNA
• Specifické proteiny - Histony a nehistonové proteiny

Dvoušroubovice DNA je obmotána okolo oktamerů histonů H2A, H2B, H3, H4. Histon H1 tvoří spojku mezi těmito útvary. Toto celé dohromady (DNA, oktamer histonů a histon H1) tvoří nukleozom.

upravit Nukleozom

Představuje základní stavební cihličku chromozomového (nukleohistonového) vlákna. Více nukleozomů za sebou tvoří útvary podobné korálkům na niti − tzv. polynukleozomy.

upravit Histony

Mají kromě stavební funkce i funkci regulační. Tvoří histonový kód. Podílejí se na regulaci genové exprese jako jedny z mnoha epigenetických modifikací.

Např.:

• metylace lysinového zbytku na H3 zastavuje expresi
• acetylace lysinového zbytku na H3 spouští transkripci
• a další: fosforylace, ubikvitinizace, ADP ribosilace ovlivňující regulaci exprese a také kondenzace a dekondenzace chromatinu

upravit Odkazy

upravit Související články

• Chromozomy
• Histony
• Transkripce
• Epigenetika

upravit Reference

1. ↑ KOWALCZYK, Małgorzata, Małgorzata SREBNIAK a Agnieszka TOMASZEWSKA. Chromosome abnormalities without phenotypic consequences. J Appl Genet [online]. 2007, vol. 48, no. 2, s. 157-66, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17495350>. ISSN 1234-1983. 

upravit Použitá literatura

• KOČÁREK, Eduard a Martin PÁNEK. Klinická cytogenetika I :  úvod do klinické cytogenetiky. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2010. ISBN 978-80-246-1880-7.