WikiSkripta projdou ve čtvrtek 24. května 2012 aktualizací a údržbou. Možná zaznamenáte výpadek. Je čas na relax :-).Cockaynův syndrom
Cockaynův syndrom (též CS, Weber-Cockaynův syndrom nebo Neill-Dingwallův syndrom[1]) je vzácné, autozomálně recesivní, multisystémové onemocnění charakterizované trpaslictvím, retinitis pigmentosa, "ptačím" obličejem a fotosenzitivitou.[2]
Obsah |
upravit Patofyziologie
Cockaynův syndrom je autozomálně recesivní onemocnění spojené s defektem v opravě DNA (excize nukleotidů). V důsledku tohoto defektu jsou pacienti fotosenzitivní na UV část spektra (podobně jako xeroderma pigmentosum nebo trichothiodystrofie).[2] Nemoc je způsobena mutací genu ERCC6 nebo ERCC8.[3]
Někdy se Cockaynův syndrom považuje za variantu Pelizaeus-Merzbacherovy choroby pro podobný nález ostrůvkovité demyelinizace centrálního i periferního nervového systému, nicméně patogenetický mechanismus je jiný.[4]
Dochází ke kalcifikacím v globus pallidus, mozečku a malých arteriích. Dále může dojít k bizarní, difuzní proliferaci astrocytů a tvorbě neurofibrilárních uzlíčků (podobně jako u Alzheimerovy choroby).[4]
upravit Formy
- Cockaynův syndrom I (Klasický Cockaynův syndrom) - první příznaky se objeví ke konci první dekády života charakteristickými změnami na obličeji a těle, tento subtyp se projevuje především progresivní neurodegenerací. Smrt nastává ve druhé nebo třetí dekádě života.[2]
- Cockaynův syndrom II - se projevuje už perinatálně rychlými změnami na obličeji a těle, pacient umírá v 6-7 letech[2]
- Cockaynův syndrom III - mírnější varianta s pozdním začátkem, málo definovaná[3]
- Xeroderma pigmentosum-Cockaynův syndrom (XP-CS)[5]
upravit Klinický obraz
Habitus pacientů je typický: mikrocefalie, uzký nos a velké uši (připomíná Mickey mouse ®)[2]
Kůže je fotosenzitivní, objevují se erytémy, hyperpigmentace, teleangiektázie a atrofie. Atrofie podkoží je zodpovědná za vpadlé oči a starý, progerický vzhled.[2]
Muskuloskeletální systém je postižen mikrocefálií, nízkým vzrůstem, dlouhými končetinami s kontrakturami kloubů, pacienti mají velké ruce a nohy, kyfózu, ztluštěnou lebku, sklerotické epifýzy prstů a může být osteoporóza.[2]
Neurologicky je patrna intrakraniální kalcifikace a difuzní demyelinizace. Projevem je ataxie, tremor a efekt ozubeného kola. Může se objevit mentální retardace a progresivní hluchota.[2] Reflexy mohou být málo výbavné, vyplývá to s kombinovaného poškození centrálního a periferního. Nekonstantně se vyskytuje normotenzní hydrocefalus[4]
Oftalmologicky se mohou objevit na pigmentu retiny skvrny charakteru "sůl a pepř", mioza, katarakta, atrofie optiku, korneální opacity, nystagmus a blefarokonjunktivitidy. [2] Může se objevit porucha slzení.[4]
Může být přítomna kazivost zubů.[2]
Endokrinologický nález představuje u mužů ve 30% hypogonadismus a u žen nepravidelný menstruační cyklus.[2]
upravit Diagnostika
Cockaynův syndrom je diagnostikovatelný na základě klinického nálezu, tedy postnatální poruchy růstu a progresivní neurologické dysfunkce. Atypické případy mohou vyžadovat testování DNA na přítomnost mutace v genu ERCC6 (75% případů) a ERCC8 (25% případů).[3]
Buňky u Cockaynova syndromu vykazují po ozáření UV světlem nižší syntézu DNA i RNA. Zkoumány takto mohou být už fetální buňky plodové vody.[2]
CT může prokázat kalcifikace a kortikální atrofii.[2]
upravit Diferenciální diagnóza
- Xeroderma pigmentosum - narozdíl od XP není Cockaynův syndrom asociován s kožními nádory
- Trichothiodystrofie - podobně jako u Cockaynova syndromu není zvýšené riziko vzniku kožního nádoru, ve vlasech je však deficit síry (sulfátových skupin) a jsou křehké, nerozvijí se progresivní hluchota jako u Cockaynova syndromu či XP
- Bloomův syndrom
- Hartnupova nemoc
- Rothmund-Thompsonův syndrom
- UV-senzitivní syndrom
- Wernerův syndrom[2]
upravit Terapie
Kurativní terapie (ani kauzální) v dnešní době neexistuje. Terapie je pouze symptomatická.[4]
Jako podpůrná léčba slouží fotoprotekce v podobě ochranných krémů a oblečení. Poruchu sluchu může alespoň částečně kompenzovat kochleární implantát.[2]
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Externí odkazy
upravit Reference
- ↑ LI, Shibo. Cockayne syndrome (type A) ERCC8 [online]. [cit. 2011-12-16]. <http://medpeds.ouhsc.edu/cockayne.asp>.
- ↑ a b c d e f g h i j k l m n o IMAEDA, Suguru a Dirk M ELSTON. Cockayne Syndrome [online]. ©2009. [cit. 2011-12-16]. <http://emedicine.medscape.com/article/1115866-overview#showall>.
- ↑ a b c NEILAN, Edward G. Cockayne Syndrome [online]. ©2006. [cit. 2011-12-16]. <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK1342/>.
- ↑ a b c d e GOETZ, Christopher G a Christopher G GOETZ. Textbook of clinical neurology. 3. vydání. Philadelphia : Saunders Elsevier, 0000. 0 s. ISBN 1-4160-3618-0.
- ↑ FLANNERY, David a Bruce BUEHLER. Genetics of Cockayne Syndrome [online]. ©2009. [cit. 2011-12-16]. <http://emedicine.medscape.com/article/942516-overview#showall>.
