Dermatofytózy

Synonymem pro dermatofytózu je pojem tinea. Dermatofyty jsou přirozené patogeny zvířat. Mohou se šířit na lidskou populaci nepřímým kontaktem. Jedná se o plísně napadající kůži, vlasy a nehty. Jde o keratinofilní houby, které k růstu potřebují dlouhou inkubační periodu. Patří do rodu

• Trichophyton,
• Epidermophyton,
• Mikrosporum a
• Malassezia.

Obsah 1 Klinický obraz 1.1 Tinea pedis 1.2 Tinea unguium 1.3 Tinea corporis 1.4 Tinea cruris 1.5 Tinea capitis 1.6 Tinea faciei 1.7 Tinea manus 2 Diagnostika 3 Odkazy 3.1 Reference 3.2 Použitá literatura

upravit Klinický obraz

Mykózy kůže a sliznic mají pestrý vzhled. Na plísňovou infekci pomýšlíme vždy, když se na ní začínají manifestovat svědivé, mapovité či girlandovité plošky, které se na periferii olupují se subjektivním pocitem hojení v centru.

Mezi nejčastější mykotická onemocnění kůže patří postižení meziprstí na noze. Meziprstní plísně v evropské oblasti postihují až 50 % mladistvých. Kromě bělavých šupinek rohoviny tu spatříme i drobné trhlinky. Plísně nehtů (onychomykózy) nohou i rukou často následují postižení meziprstí.

Mykóz ochlupených partií (vlasů, vousů) přibývá. Infekce z koček psů a drobných hlodavců způsobují rodinné endemie, pocházející od jediného domácího zvířete. Infekce plísněmi ze zvířat postihují hlavně děti.

upravit Tinea pedis

• etiologie: Trichophyton rubrum, T. interdigitale, Epidermophyton floccosum, dále lze vykultivovat i kvasinky

1. Interdigitální forma
   • začíná nejčastěji ve 4. meziprstí jako bílá macerovaná kůže, svědí
   • po odeznění akutní fáze zůstává suché olupování bez subjektivních potíží, které může přetrvávat dlouhá desetiletí, občas dochází k akutním exacerbacím
   • představuje vstupní bránu pro erysipel dolní končetiny.
2. Hyperkeratotická forma
   • charakterizovaná červenými zhrubělými ložisky s drobným olupováním, nevyvolává subjektivní potíže, má chronický průběh
   • na plosce, na patě a na hranách nohy („mokasínový typ“)
3. Vesikulo-bulózní forma
   • výsevy vezikul a pustul na ploskách ve střídavých atakách a remisích, silně svědí
   • diferenciální diagnózy: plantární psoriáza, dyshidrotický ekzém.^[1]

upravit Tinea unguium

Onychomykóza je širší pojem než tinea unguium, protože vedle dermatofytických afekcí (které jsou nejčastější) zahrnuje také postižení vyvolané kvasinkami a oportunními hyfomycetami.

1. Distální subungvální typ (nejčastější)
   • začíná jako onycholýza na volném okaji nehtu a postupuje směrem k zadnímu nehtovému valu, vznikají podnehtové hyperkeratózy, ztluštění, deformace a dyskolorace nehtu
   • etiologie: T. rubrum
2. Proximální subunguální forma (vzácná)
   • začíná od zadního nehtového valu
   • etiologie: oportunní hyfomycety.
3. Povrchová bílá forma (leukonychia mycotica) (vzácná)
   • u osob s imunodeficitem
   • etiologie: T. interdigitale nebo kvasinky.
4. Totální dystrofická onychomykóza
   • charakteristická pro chronickou mukokutánní kandidózu.^[1]

upravit Tinea corporis

• postihuje nevlasatou kůži trupu a proximálních částí končetin
• anulární erytematoskvamózní ložiska s infiltrovaným papulózním lemem, centrifugální progresí a hojícím se centrem, zpravidla svědí.^[1]

upravit Tinea cruris

• v tříselné oblasti, nejčastěji u mladých mužů v letních měsících a po zapaření v těsném oděvu.
• anulární ložisko s vyvýšeným papulózním lemem.^[1]

upravit Tinea capitis

• obvykle infekce zoofilními dermatofyty postihující děti do puberty
• nejčastějším vyvolavatelem je Microsporum canis a zdrojem jsou koťata
• okrouhlá ložiska krátce ulámaných vlasů ve kštici.^[1]

upravit Tinea faciei

upravit Tinea manus

upravit Diagnostika

K přímému průkazu hub na kůži, nehtech či ve vlasech se používá KOH. Lepšího výsledku dosáhneme přidáním dimethylsulfoxidu (DMSO), který urychluje keratinolýzu a umožňuje rychlejší vizualizaci. Kromě mikroskopického průkazu se diagnostika opírá rovněž o kultivaci. K primární izolaci je možno použít:

• Sabouraudův dextrózový agar (SDA) s antibiotiky
• Dermatofytové testovací médium (DTM) aj.

upravit Odkazy

upravit Reference

1. ↑ ^{a b c d e} SKOŘEPOVÁ, M. Klinické obrazy dermatomykóz. Interní medicína [online]. 2003, roč. -, vol. 5, s. 11-12, dostupné také z <http://solen.cz/pdfs/int/2003/10/15.pdf>. 

upravit Použitá literatura

• GILLESPIE, SH a KB BAMFORD. Medical Microbiology and Infection at a Glance. 1. vydání. London : Blackwell Science, 2000. ISBN 978-1405111737.

• BERAN, GW a KB BAMFORD. Handbook of Zoonoses, Section A: Bacterial, Rickettsial, Chlamydial and Mycotic. 2. vydání. Florida : CRC Press, 1994. ISBN 978-0849332050.

• University of South Carolina. Microbiology and immunology online [online]. ©2007. Poslední revize 2009, [cit. 2009-12-07]. <http://pathmicro.med.sc.edu/ghaffar/zoonoses.htm>.