Deskriptivní studie

Deskriptivní studie jsou pozorovací studie, popisují distribuci nemoci v populaci (podle charakteristiky osoby, místa a času) a srovnávají jejich výskyt v různých geografických teritoriích, u různých ras, národů, etnik a sociálních skupin, v různých časových obdobích.

• Jsou zdrojem hypotéz, ukazujících na možný kauzální (příčinný) vztah mezi různými faktory a rozvojem nemoci.
• Jsou to observační studie, které shromažďují, třídí a hodnotí údaje o nemocnosti a úmrtnosti na danou nemoc. Ze všech charakteristik v této disciplíně, věk je ta proměnná, která je nejdůležitější a musí být zohledňována co nejvíce.
• Cílem deskriptivní charakteristiky v medicíně je ukázat vztah a souvislost mezi životními podmínkami, nemocí a smrtí a důsledky způsobené výše uvedenými proměnnými charakteristikami.
• Kauzální vztah mezi mortalitou, faktory životního prostředí a stylu, poskytují epidemiologům možnost vyvinout preventivní a kontrolní programy na potlačení dané nemoci.
• Při pochopení kauzality se objeví místa, kde se dá zasáhnout, aby daný jev v populaci poklesl a zdravotní úroveň obyvatelstva se zvýšila.
• Většinou v nich sledujeme incidenci, prevalenci, úmrtnost na danou chorobu ve skupinách obyvatelstva ve vztahu k různým charakteristikám osoby, místa a času.
• Mausner a Bahn navrhují do deskriptivní epidemiologie zahrnout jako základní proměnné kromě věku taky místo a čas jako základní koncepty používané na popis událostí a aktivit, které nás obklopují, nebo můžou způsobit vypuknutí nemoci.^[1]

Obsah 1 Cíle a využití 2 Příklady deskriptivních studií 2.1 Korelační studie 2.2 Kazuistiky a série kazuistik 3 Odkazy 3.1 Související články 3.2 Reference 3.3 Použitá literatura

upravit Cíle a využití

1. Poskytují informace o tom, které osoby, kdy a kde daná nemoc s největší pravděpodobností postihne.
2. Pomáhají při plánování zdravotní péče, tedy pro preventivní medicínu a veřejné zdravotnictví.
3. Mohou poskytnout klíč pro objasnění etiologie, jsou základem pro formulaci hypotéz, kterými hledají vysvětlení nových faktů.

• Využívají se různé materiály: demografické a statistické ročenky, hlášení infekčních nemocí, chorobopisy, registry nemocných, pitevní protokoly, záznamy zdravotní pojišťovny, údaje o spotřebě léků, o poskytovaných zdravotnických službách, o konzumaci a zásobování potravin, zásobování vodou, údaje o spotřebě cigaret, migraci obyvatelstva.
• Většina těchto údajů je rutinně sbírána a dobře dostupná, a tím jsou tyto studie méně nákladné a časově nenáročné.
• Epidemiolog při této studii sleduje charakteristické rysy osoby, místa a času – tzn. kdo, kde a kdy onemocněl.

upravit Příklady deskriptivních studií

upravit Korelační studie

• Zkoumání se provádí na úrovni populace:
  • porovnání různých skupin v tomtéž času
  • porovnání stejných skupin v rozdílném čase
• V korelačních studiích se srovnává výskyt nemoci (jevu) ve vztahu k různým faktorům (věk, pohlaví, čas, konzumace určitých produktů, užívání léků atd..)
• Mírou asociace mezi předpokládaným rizikem a nemocí je korelační koeficient, jehož hodnota se pohybuje od +1 do -1.

upravit Kazuistiky a série kazuistik

• popisují z lékařského hlediska neobvyklé jednotlivé případy nebo sérii případů s podobným projevem
• mohou prezentovat první klíčové poznatky v identifikaci nových onemocnění nebo nepříznivých následků expozice

upravit Odkazy

upravit Související články

• Metodologie v epidemiologii
• Analytické studie

upravit Reference

1. ↑ TIMMRECK, Thomas C.. An Introduction to Epidemiology. 3. vydání. Sudbury : John and Bartlett Publishers, 2002. s. 205-210. ISBN 0763700606.

upravit Použitá literatura

• TIMMRECK, Thomas C.. An Introduction to Epidemiology. 3. vydání. Sudbury : John and Bartlett Publishers, 2002. s. 205-210. ISBN 0763700606.

• BENCKO, Vladimír, et al. Epidemiologie, výukové texty pro studenty 1. LFUK, Praha. 2. vydání. Praha : Univerzita Karlova v Praze – Nakladatelství Karolinum, 2002. s. 16-24. ISBN 80-246-0383-7.