Diabetes mellitus

Z WikiSkript
Změněno.png
Produkce inzulinu pankreatem

Diabetes mellitus (DM) je chronické onemocnění s vysokou morbiditou a mortalitou, u něhož je v posledním desetiletí zaznamenáván výrazný nárůst. V současnosti je v České republice evidováno více než 800 000 diabetiků. DM zahrnuje heterogenní skupinu chronických metabolických chorob, jejichž základním projevem je hyperglykemie. Vzniká v důsledku nedostatku inzulinu, jeho nedostatečného účinku (někdy se mluví o relativním nedostatku) nebo kombinací obojího.

Výsledkem nedostatku inzulinu je narušení transportu glukózy z krve do buňky buněčnou membránou, což vede k hyperglykemii a nedostatku glukózy intracelulárně. Nedostatečná utilizace glukózy buňkami je nahrazována jinými zdroji energie. Stimuluje se glukoneogeneze a glykogenolýza, dále se zvyšuje lipolytické štěpení triacylglycerolů na mastné kyseliny a glycerol v adipocytech. Odbouráváním mastných kyselin β-oxidací vzniká nadbytečný acetyl-CoA, z něhož vznikají v játrech ketolátky – acetacetát, 3-hydroxybutyrát a aceton. Acetacetát může sloužit jako zdroj energie pro činnost svalů a mozku místo glukózy. Jestliže tvorba ketolátek překročí jejich utilizaci periferními tkáněmi, rozvíjí se ketoacidóza. Vzhledem k tomu, že ketolátky jsou rozpustné ve vodě a vylučují se močí, nastává ketonurie.

Do moči se také dostává nadbytek glukózy a rozvíjí se glukosurie. Protože glukoza i ketolátky jsou osmoticky aktivní, strhávají s sebou do moči i větší množství vody, což je podkladem polyurie.

Z výše uvedeného vyplývají i charakteristické příznaky DM jako je žízeň a polyurie; rovněž zjišťujeme nechutenství a úbytek hmotnosti.

Chronická hyperglykemie je spojena s porušenou funkcí řady orgánů, zvláště ledvin, očí, nervového a cévního systému.

Klasifikace diabetes mellitus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Termín DM je nadřazen celé řadě chorob se společným znakem hyperglykemie. Současná klasifikace popisuje tyto typy DM a glykoregulačních poruch[1]:

Diabetes mellitus[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hraniční poruchy glykoregulace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Komplikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Klinický obraz diabetu je akutním nebo dlouhodobým důsledkem hyperglykémie. Můžeme je dělit na:

  1. Klasické příznaky diabetu – žízeň, polydipsie a polyurie, které jsou přímý následek hyperglykémie, stejné tak jako hubnutí, únava a problémy se zrakem.
  2. Hyperglykemické vztahy s poruchou vědomí – může být taky následkem hypoglykémie při terapii.
  3. Náchylnost k infekcím.
  4. Mikrovaskulární a makrovaskulární komplikace – při dlouhodobé dekompenzaci.[2]

Historie[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Jedna z nedůležitějších událostí, která se zapsala do historie léčby diabetu, patří rok 1921, kdy lékař Frederick Grant Banting a jeho asistent, student medicíny, Charles Herbert Best objevili ve zvířecím pankreatu látku, po které klesla psům hladina cukru v krvi. Tuto látku nazvali inzulin. Posléze pokus zopakovali na třináctiletém diabetickém chlapci, Leonardovi Thompsonovi, který se tak stal prvním úspěšně léčeným diabetikem na světě a přežil dalších 13 let.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Externí odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Zdroj[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. . Report of the Expert Committee on the Diagnosis and Classification of Diabetes Mellitus. Diabetes Care [online]1997, vol. 20, no. 7, s. 1183-97, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/9203460>. ISSN 0149-5992. 
  2. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. ISBN 978-80-7387-423-0.