Diferenciální diagnostika poruch polykání

Dysfagie – poruchy polykání – jsou vedoucím příznakem nemocí a úrazů jazyka, hltanu (orofaryngeální dysfágie) a jícnu (ezofageální dysfagie). Rozlišujeme:

• odynofágii
• mechanickou dysfágii
• neuromuskulární dysfágií

Obsah 1 Odynofágie 2 Mechanická dysfágie 3 Neuromuskulární dysfágie 4 Odkazy 4.1 Související články 4.2 Zdroj 4.3 Použitá literatura

upravit Odynofágie

Je podmíněna záněty, nádory nebo cizími tělesy. Bolesti jsou stupňovány polykáním. Při postižení hltanu a hrtanu často vystřelují do ucha (stejná inervace). U jícnu – tlaková a svíravá bolest, často i „pálení žáhy. Pokusy o polknutí mohou být spojeny s dávením a aspirací. Postižení často slintají, huhňají, mají ankylostoma.

upravit Mechanická dysfágie

Je vyjádřena váznutím sousta. Příčiny mohou být neurogenní, myogenní a obstrukční. Provázena říháním, dávením, regurgitací, zvracením, foetorem ex ore.

upravit Neuromuskulární dysfágie

Parkinson, RS, bulbární léze, diabetická neuropatie, myozitidy, svalové dystrofie, krikofaryngeální dyskineze. V jícnu jsou v popředí lokalizované poruchy peristaltiky, spazmy a atonie.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Polykání
• Nervus vagus

upravit Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/orl_jb.doc>.

upravit Použitá literatura

• KLOZAR, Jan, et al. Speciální otorinolaryngologie. 1. vydání. Praha : Galén, 2005. 224 s. ISBN 80-7262-346-X.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.