Dopplerův jev

Dopplerův jev nastává v situaci, kdy se zdroj a pozorovatel vlnění navzájem pohybují. Jev může v principu nastat u libovolného vlnění, poprvé byl Christianem Dopplerem popsán jako posuv spektrálních čar u rotujících dvojhvězd. Pro medicínu je zdaleka tím nejdůležitějším Dopplerův jev při odrazu ultrazvuku od pohybujících se částic, zejména pak červených krvinek.

Typickou situací použítí v medicíně je stojící pozorovatel, tedy pevně umístěný detektor, a pohybující se zdroj, tedy erytrocyt odrážející na něj dopadající vlnění. Pro vlnovou délku detekovaného vlnění potom platí:

Znaménko se určuje podle toho, zda se zdroj zvuku vzdaluje (-) nebo přibližuje (+) k detektoru, λ₀ je vlnová délka vlnění, které opouští zdroj, f₀=původní frekvence tohoto vlnění vlnění a v_zdr je rychlost zdroje.

Základním použitím je zjišťování toku krve. Typickým spojení barevně kódované informace o toku krve do ultrazvukového snímku v B módu, tzv. duplexní sono. V angiologii se využívají i tužkové průtokoměry, které pouze detekují pohyb a signalizují jej pomocí zvukového výstupu.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Ultrazvuková diagnostika