Dušnost

Z WikiSkript

Dušnost je velmi častý subjektivní příznak mnoha onemocnění. Pacient ji popisuje buď jako pocit nedostatku vzduchu, nebo ztíženého a namáhavého dýchání.

Příčiny[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Plicní edém
Lobární pneumonie

Příčiny dušnosti na základě primárního orgánového postižení rozdělujeme na:

Typy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Pro posouzení dušnosti je velmi důležité odlišit, zda je námahová, či klidová. Klidová dušnost obvykle naznačuje větší stupeň postižení. Dále rozlišujeme dušnost inspirační (ztížený nádech např. při pneumonii), nebo exspirační (ztížený, obvykle pomalý výdech např. při astmatu). Dle charakteru a vývoje potíží můžeme rozlišovat několik různých typů dušnosti.

Rychle progredující dušnost (akutní dušnost)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Tato forma dušnosti může vzniknout náhle, např. po aspiraci (cizího tělesa, obsahu žaludku), nebo po traumatu (vznik pneumotoraxu). Stejně tak mezi akutní dušnost řadíme potíže rozvíjející se v řádu dnů. Ty mohou být příznakem závažné plicní embolie, masivního edému plic (např. akutní horská nemoc) a v neposlední řadě také akutního koronárního syndromu (akutní infarkt myokardu, nestabilní angina pectoris).

Dlouhotrvající pomalu progredující dušnost (chronická dušnost)[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Je typická pro CHOPN, chronické plicní fibrotické procesy a srdeční selhávání. Pacient popisuje potíže dlouhodobě, ty se postupně zhoršují, zejména ve vztahu k namáhavým činnostem.

Ortopnoická dušnost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Při ortopnoické dušnosti pacientovi uleví tzv. ortopnoická poloha. Sed s mírným předklonem způsobí snížení žilního návratu a umožní efektivnější využití pomocných dýchacích svalů, čímž se zlepší celková mechanika ventilace.

Paroxysmální noční dušnost[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Objevuje se typicky u kardiaků a může provázet zejména počáteční fáze selhávání levé komory. Pacient se probouzí v noci s nutkáním se posadit, udává „nemožnost se nadechnout“, zkrácení dechu a pocit „vydýchaného vzduchu v místnosti“.

NYHA klasifikace dušnosti[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

NYHA (New York Heart Association) klasifikace dušnosti je v současné době nejšířeji využívaná. Je určena především pro klasifikaci dušnosti u srdečního selhání, ale běžně se používá i pro posouzení dušnosti jiné etiologie.

Klasifikace dušnosti podle NYHA[1]
Definice třídy Omezení činnosti
NYHA I Nezvládá jen vyšší námahu, rychlejší běh. Neomezuje v běžném životě.
NYHA II Zvládá maximálně rychlejší chůzi, běh nikoliv. Menší omezení v běžném životě.
NYHA III Pouze základní domácí činnosti, chůze 4 km/hod. Již běžná aktivita je vyčerpávající. Významné omezení činnosti i doma.
NYHA IV Dušnost při minimální námaze i v klidu. Nezbytná pomoc druhé osoby. Zásadní omezení v životě.

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 19. ISBN 978-80-7387-423-0.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • ČEŠKA, Richard, et al. Interna. 1. vydání. Praha : Triton, 2010. 855 s. s. 19-20. ISBN 978-80-7387-423-0.
  • KLENER, Pavel, et al. Propedeutika ve vnitřním lékařství. 3. přepracované vydání vydání. Praha : Galén, 2009. 324 s. s. 26. ISBN 978-80-7262-643-4.
  • CHROBÁK, Ladislav, et al. Propedeutika vnitřního lékařství. 2. vydání. Praha : GRADA Publishing, 2007. 243 s. ISBN 978-80-247-1309-0.