EKG (pediatrie)

Při zápisu EKG křivek používáme 12-ti svodový záznam: tři bipolární končetinové svody I, II, III; tři unipolární končetinové svody (z pravé ruky aVR, z levé ruky aVL a z levé nohy aVF); šest unipolárních hrudních svodů V1−V6.

• U dětí používáme rychlost posunu papíru 50 mm/sec, potom 1 mm = 0,02 s, potenciál 1 mV má výšku 10 mm.
• Artefakt nacházíme jen v některém svodu, zatímco patologický nález − např. extrasystolu nacházíme ve všech současně natáčených svodech.

Obsah 1 Základní charakteristiky EKG 1.1 Určení srdeční frekvence (SF) 1.2 Podle místa vzruchu určíme srdeční rytmus 1.3 Hodnotíme délku jednotlivých intervalů − rychlost šíření vzruchu ve vodivém systému 1.4 Hodnotíme tvarové a voltážní odchylky 2 Odkazy 2.1 Zdroj

upravit Základní charakteristiky EKG

• Vlna R = 1. pozitivní kmit v komplexu QRS.
• Vlna Q = 1. negativní kmit v komplexu QRS.
• Vlna S = negativní kmit následující za vlnou R.
• Osu srdeční měříme podle "největšího" kmitu v I. a III. svodu:
  • jdou-li kmity "k sobě" → sklon doprava → převaha P komory (pomůcka pro zapamatování: při "pravé" lásce jdou kmity k sobě);
  • jdou-li kmity "od sebe" → sklon doleva → převaha L komory;
  • jdou-li kmity "jedním směrem" → přechodné formy.

• Převaha P komory je dále charakterizována převahou pozitivních kmitů R ve svodech z pravého prekordia V1−V3 a převahou negativních kmitů S nad levým prekordiem V5−V6.
• Při převaze L komory je tomu právě naopak, nad pravým prekordiem převažují negativní kmity S, nad levým pozitivní kmity R.

• Hypertrofie PK → R ve V1 > 20 mm v kterémkoli věku.
• Hypertrofie LK → S ve V1 > 20 mm, R ve V6 > 20 mm v kterémkoli věku.

• Do 1 roku fyziologicky převažuje P komora, od 3 let začne převažovat L komora.

Dle EKG určujeme frekvenci, rytmus, elektrickou osu, intervaly PQ, QRS a QTc, tvar ST úseku a velikost srdečních oddílů.

upravit Určení srdeční frekvence (SF)

Počet QRS komplexů v záznamu během 5 sekund násobíme 12 krát a dostaneme SF za minutu.

upravit Podle místa vzruchu určíme srdeční rytmus

• Fyziologický je sinusový rytmus, který má ve standardních končetinových svodech I, II, III pozitivní vlnu P − ta fyziologicky předchází komplexu QRS.
• Pokud najdeme v některém z těchto svodů vlnu P negativní a komplex QRS je přitom normální, jde o ektopický rytmus.
• Chybí-li vlna P ve všech svodech a QRS komplex je přitom normální, jde o junkční rytmus.
• Jestliže vlna P chybí a komorový komplex QRS je abnormální, jde o komorový rytmus.
• Je-li abnormální ojedinělý stah (maximálně 3 stahy za sebou) → jedná se o extrasystolu síňovou, junkční, komorovou.
• Jsou-li abnormální více než 3 stahy po sobě, hovoříme o tachykardii.

upravit Hodnotíme délku jednotlivých intervalů − rychlost šíření vzruchu ve vodivém systému

• Délka intervalu PQ = délka převodu ze síní na komory, je závislá na SF a věku dítěte.
  • Prodloužení PQ nacházíme u AV blokády, naopak zkrácení u syndromu preexcitace WPW.
• Šíři komorového komplexu QRS = rychlost komorové depolarizace, šíře se mění s věkem, ale neměla by přesáhnout 0,10 s.
  • Rozšíření nacházíme u raménkové blokády, komorových extrasystol, syndromu WPW, při hypertrofii myokardu a při hypokalemii.
• Délka intervalu QT = rychlost komorové repolarizace, měří se od začátku komplexu QRS do konce vlny T; protože délka se výrazně mění se srdeční frekvencí, musíme aktuální naměřenou délku korigovat na jednotnou srdeční frekvenci 60 /min. → získáme QTc = korigovaný QT interval.
  • Prodlužuje se u hypokalcemie, hypokalemie a při myokarditidě, známé je také kongenitální prodloužení QT spojené s vysokým rizikem fibrilace komor a náhlé smrti.
  • Zkrácení QT nacházíme při hyperkalcemii, hyperkalemii a po podání digitalisu.

upravit Hodnotíme tvarové a voltážní odchylky

Vlna P = síňová vlna, fyziologicky trvá < 0,10 s a vysoká je 2,5 mm, nejlépe je patrna ve II. svodu.

• P pulmonale označujeme P vlnu o výšce > 3 mm → hypertrofie pravé síně.
• P mitrale označujeme P vlnu o délce > 0,10 s → hypertrofie levé síně.

Komplex QRS − výška jeho kmitů závisí na velikosti svaloviny komor.

Úsek ST je normálně izoelektrický, fyziologická je případná deprese do 0,5 mm a elevace do 1 mm v kterémkoli svodu.

• Fyziologická může být i větší deprese, pokud úsek ST jde šikmo vzhůru a plynule přechází do vlny T.
• Patologická deprese je nejčastěji způsobena ischemií, hypokalemií.
• Patologická elevace je známkou ischemie nebo časné fáze perikarditidy.

Vlna T se během dětství mění.

• Po narození je vlna T ve všech hrudních svodech pozitivní, stejně jako potom v dospělosti.
• V prvních hodinách a dnech života invertuje vlna T v pravém prekordiu V1−V4 do negativity.
• V dětském věku se pak postupně stávají negativní vlny T pozitivními, kdy inverze postupuje od V4 k V1 → kolem desátého roku jsou vlny T ve všech hrudních svodech opět pozitivní.
• K patologickým změnám vln T dochází při ischemii myokardu, perikarditidě a myokarditidě (nízké a oploštělé T).

upravit Odkazy

upravit Zdroj

• HAVRÁNEK, Jiří: EKG.