Endotracheální intubace

Z WikiSkript

Definice[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Invazivní zajištění dýchacích cest za pomoci endotracheálního tubusu a přímé laryngoskopie.
Endotracheální intubace – provedení
Endotracheální intubace – správné zavedení

Způsoby[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Orotracheálně (vždy u urgentních intubací),
  • Nasotracheálně (novorozenci, malé děti, lepší fixace tubusu, stomatochirurgie).

Indikace pro intubaci[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Pacient není lačný (šok, těhotenství, ascites, reflux, pylorostenózy).
  • Laparoskopické výkony za použití kapnoperitonea.
  • Výkony na hlavě nebo krku.
  • Břišní nebo hrudní výkony.
  • Operace při poloze pacienta na břiše.
  • Při operacích s plánovanou délkou trvání více než 45 minut.

Volba velikosti a druhu tubusu pro intubaci[upravit upravit | editovat zdroj]

Volba správné velikosti a druhu tubusu je zásadní pro průběh celé operace.

  • Velikost endotracheálních tubusů dle vnitřního průměru (mm): muži 8–8,5; ženy 7,5 – orientačně můžeme odhadnout podle velikosti (průměru) malíčku pacienta (zejména u dětí).
  • Druhy tubusů (pouze orientační, nejsou uvedeny všechny druhy):
    • klasický Magilův tubus (standardní),
    • flexibilní Woodbridgeuv tubus – použití při poloze pacienta na břiše, výkonech na krku nebo takových, při kterých by rigidní tubus překážel operatérovi,
    • tubusy k jednostranné intubaci (Mallinckrodt, Singellumen tubus) – použití při výkonech na plicích a nutnosti ventilovat pouze jednu plíci.

Postup při orotracheální intubaci[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Dostatečná preoxygenace pacienta.
  • Podání anestetik (hypnotikum, opiát).
  • Pokud lze pacienta dostatečně prodýchat maskou, podáme myorelaxans.
  • Po nástupu relaxace otevřeme ústa pacienta.
  • Zasuneme laryngoskop mezi kořen jazyka a epiglotis a tahem směrem nahoru a dopředu (Pozor: NE PÁČENÍ!) získáme pohled na hlasivky.
  • Pravou rukou za neustálé kontroly hlasových vazů zasuneme tubus do hlasové štěrbiny.
  • Nafouknutí manžety tubusu.
  • Připojíme tubus k anesteziologickému přístroji a ověříme správnou polohu tubusu.
Známky úspěšné intubace
  • Jisté známky:
    • přímá laryngoskopie a zraková kontrola průchodu tubusu hlasovou štěrbinou,
    • kapnometrie (CO2),
    • bronchoskopie.
  • Nejisté známky:
    • exkurze hrudníku,
    • auskultace,
    • konstantní hodnota pulsoxymetrie.
Komplikace
  • Mechanické poškození – sliznice, zubů, průdušnice, jícnu, hlasových vazů;
  • Stimulace reflexů – sympatikotonické, vagové;
  • Jednostranná intubace (častěji pravostranná);
  • Obstrukce tubusu;
  • Krvácení;
  • Dekubity;
  • Paréza hlasových vazů.

Obtížná intubace[upravit upravit | editovat zdroj]

Stav, kdy potřebujeme k běžné laryngoskopii a intubaci více než tři pokusy nebo trvá déle něž 10 minut.

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Obtížná intubace.


Video[upravit upravit | editovat zdroj]

Play.png Endotracheální intubace

Play.png Rozšířená neodkladná resuscitace – multimediální výukový pořad, video demonstrace intubace (Klinika anesteziologie a resuscitace FNKV)


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]


Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • KRETZ, Franz-Josef a Frank TEUFEL. Anästhesie und Intensivmedizin. 1. vydání. Heidelberg : Springer, 2006. 695 s. ISBN 3-540-62739-1.
  • HECK, Michael a Michael FRESENIUS. Repetitorium Anästhesiologie. 5. vydání. Heidelberg : Springer, 2007. 642 s. ISBN 978-3-540-46575-1.