Evoluce

Obsah 1 Biologická evoluce 2 Zvláštnosti produktů biologické evoluce 3 Podmínky fungování biologické evoluce 4 Evoluční pojmy 5 Kulturní evoluce 6 Evoluční teorie 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Externí odkazy 7.3 Použitá literatura

Evoluce označuje postupný vývoj nějakého systému. Může jít o systémy živé i neživé.

upravit Biologická evoluce

V biologii se používá termín biologická evoluce. Ta označuje proces vzniku života a jeho následného vývoje, diverzifikace organismů. Studiem biologické evoluce se zabývá obor evoluční biologie.

upravit Zvláštnosti produktů biologické evoluce

Čím se biologická evoluce liší od jiných typů evoluce:

• komplexita - vysoká složitost vzniklého systému (organismu);
• organizovanost - ta vzniká často i u neživých systému samoorganizací (bublina mýdla), avšak u živých organismů je velmi výrazná;
• diverzita a disparita - diverzita označuje počet druhů, disparita počet tělních plánů (křídla); biologická evoluce dává vzniknout obrovskému množství různých druhů i tělních plánů;
• adaptivnost - v biologické evoluci vznikají adaptivní (= účelné) znaky (oko).

upravit Podmínky fungování biologické evoluce

K biologické evoluci může docházet pouze v systémech, kde je přítomna:

• selekce - ta může fungovat pouze při nadprodukci potomstva, variabilitě potomstva a dědičnosti znaků (tzn. i účelných znaků)
• kompetice - musí existovat limitace (zdroji či naopak predátory) - nesmí přežít všichni, ale jenom ti „nejsilnější“ (nejlépe adaptovaní)
• komplexita - systém musí být dostatečně složitý

upravit Evoluční pojmy

• kladogeneze = odštepování vývojových linií
• anageneze = změny ve znacích na úrovni 1 vývojové linie
• mikroevoluce = evoluce na úrovni druhu
• makroevoluce = evoluce nad úrovní druhu (např. celé kmeny organismů)

upravit Kulturní evoluce

Kulturní evoluce má řadu shodných znaků s evolucí biologickou. Genu je analogický mem (např. známá písnička). Mem se předává napodobováním (analogie ke kopírování). Rozdílem oproti biologické evoluci je však možnost předávat memy i horizontálním přenosem (biologická evoluce využívá přenos vertikální - z rodiče na potomka) a přenos memů mezi druhy. Hlavním rozdílem oproti biologické evoluci je však přednostní vytváření účelných memů, kdežto mutace vznikají náhodně co do směru (výhodné nevznikají přednostně).

upravit Evoluční teorie

• Jednou z prvních evolučních teorií přednesl Jean Baptiste Lamarck (lamarkismus). Ten si představoval, že žirafa má dlouhý krk, protože se natahuje za listím. Její potomci pak mají krk delší a delší.^{[pozn. 1]} Fenotypové změny se přenesou do dalších generací.
• Charles Robert Darwin přišel s teorií přírodního výběru. Přežije jen ten nejsilnější a ten tak může předat své dobré geny^{[pozn. 2]} většímu množství potomků, až nakonec všichni jedinci nesou daný znak. Z Darwinismu vychází i moderní evoluční teorie.
• Clinton Richard Dawkins, profesor, který působil do roku 2008 na Oxfordu, přišel s myšlenkou, že mezi sebou nekompetují jedinci, ale geny, které se prostřednictvím svých nositelů (organismů) snaží co nejvíce rozšířit. Vytvořil tak teorii sobeckého genu.
• Za zmínku stojí i český vědec, profesor z Přírodovědecké fakulty UK Jaroslav Flegr, který nedávno přišel s knihou „Zamrzlá evoluce, aneb je to jinak, pane Darwin“. V ní předkládá hypotézu, že celá evoluce probíhá jen 2 % času existence druhu (např. po odštěpení části populace), zbytek času jsou organismy zamrzlé a nevyvíjejí se. Jeho teorie se však setkává i se zpochybňující kritikou.^[1]

Poznámky pod čarou

1. ↑ Dlouhý žirafí krk jako adaptace na potravu uloženou ve velké výšce je poměrně často uváděný příklad, snad díky své poměrné bizarnosti. Přitom se zdá, že takový tlak působil jen do okamžiku, kdy žirafa dorostla do poroporcí odpovídající jejímu nejbližšímu příbuznému okapi (Okapia johnstoni), za další selekcí stála spíše pohlavní preference samců s dlouhým krkem a omezená možnost pohlavního dimorfizmu u savců. Ve skutečnosti představuje dlouhý krk pro žirafy spíše problém, většinu potravy spásají podstatně níže. Viz kniha Jan Zrzavý, David Storch, Stanislav Mihulka: Jak se dělá evoluce.
2. ↑ V době, kdy Darwin formuloval svoji evoluční teorii, nebyly ještě zákony dědičnosti známy. Mendelova práce zapadla a znovuobjevena byla až na počátku 20. století. Moderní evoluční biologie pak představuje syntézu vycházejí jak z původních Darwinových myšlenek, tak i s poznatků genetiky.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Evoluce člověka
• Selekce
• Genový drift

upravit Externí odkazy

• Evoluce (česká wikipedie)
• Evolution (anglická wikipedie)

upravit Použitá literatura

• FLEGR, Jaroslav. Úvod do evoluční biologie. 1. vydání. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1539-6.

• FLEGR, Jaroslav. Zamrzlá evoluce, aneb, Je to jinak, pane Darwin. 1. vydání. Praha : Academia, 2006. ISBN 978-80-200-1526-6.

• ROSYPAL, Stanislav. Nový přehled biologie Stanislav Rosypal. 1. vydání. Praha : Scientia, 2003. ISBN 978-80-86960-23-4.

Chybná citace Nalezena značka <ref> bez příslušné značky <references/>.