Evoluce druhu Homo sapiens
Antropogeneze = vývoj současného člověka
Vývojová větev rodu Homo vyrůstá z hlavní větve čeledi Hominidae a celá tato důležitá větev vyrůstá z kmene Hominoidea. Kořeny této nadčeledi sahají hluboko do třetihor. Na prahu třetihor vznikla z hmyzožravců společná vývojová linie primátů (Primates) – ta se již v paleocénu rozštěpila ve dvě větve: větev poloopic (Prosimii) a společnou větev opic, veleopů a lidí (poslední společný článek této větve žil v Africe asi v neocénu, kdy se od něj izolovala větev ploskonosých opic Nového světa). Spodní oligocén byl pak epochou posledního společného článku úzkonosých opic Starého světa a nadčeledi Hominoidea sdružující čeledi Hylobatidae, Pongidae a Hominidae. Dosud nejstarší známí primáti této nadčeledi byli Propliopithecus, Aegyptopithecus a Proconsul. Od dosud neznámého miocénního primáta, který byl nejspíš blízký rodu Proconsul, se odštěpily vývojové větve orangutana a přechodně společná větev šimpanze, gorily a čeledi lidé (Hominidae).
Obsah |
upravit Evoluce čeledi Hominidae
Známými vývojovými stupni čeledi Hominidae jsou rody Ramapithecus, Australopithecus a Homo
- Ramapithecus
- široce rozšířený v Africe, Evropě i v Asii na přechodu miocénu a pliocénu
- při vzpřímeném stoji vysoký 100–110 cm, pohyboval se většinou kvadrupedně (po čtyřech, po kotnících prstů ohnutých v pěst)
- plochá mozkovna o objemu asi 350 ccm
- v tlupách sbíral semena a jinou rostlinnou stravu
- Australopithecus
- široce rozšířený v Africe na přechodu pliocénu a pleistocénu
- vysoký 115–125 cm, hmotnosti asi 25–35 kg, měl již dokonale vzpřímenou postavu, chodil bipedálně
- hlava měla klenutější mozkovnu o objemu asi 490 ccm a mozková kůra byla bohatě rýhovaná
- byl všežravec s převažující masitou stravou
- Homo habilis
- žil ve střední a východní Africe již ve starém pleistocénu
- v řadě somatických znaků byl vyspělejší než Austrapithecus (průměrná lebeční kapacita asi 750 ccm, měl typický lidský chrup a dokonale vzpřímenou postavu)
- bipedální chůzi odpovídala i klenba nožní, prsty zakončeny nehty
- lovil ve stepích, vyráběl nejprimitivnější pracovní nástroje
- Homo erectus
- pleistocénní obyvatel všech světadílů Starého světa
- kapacita mozkovny cca 1100 ccm
- žil a lovil ve stepních krajinách s řídkými lesy, bydlel v jeskyních, z kamenů vyráběl hrotnaté pěstní klíny, sekyry a škrabadla, znal již oheň, který dovedl po generace udržovat, ale ještě ne rozdělávat
- Homo sapiens
- Homo sapiens steinheimensis – měl lebku s primitivními znaky, ale kapacitu mozkovny 1200 ccm.
- Homo sapiens neanderthalensis (pračlověk) – lebka se již postupně oprošťovala od primitivních znaků a dosahovala kapacity mozkovny 1400–1450 ccm, žil a lovil v tlupách, znal a pečlivě udržoval oheň, vyráběl kamenné nástroje z odštěpků pazourků kostěné i dřevěné nástroje opracovával poměrně složitě. Vytvořil prvobytně pospolnou společnost, hlasové projevy se postupně vyvíjeli v jednoduchou řeč. Měl systém kultů a rituálů.
- Homo sapiens sapiens – člověk předvěký. Průměrný objem mozku měl asi 1500 ccm, lovil velkou zvěř, budoval první obydlí (zemljanky). Jako první se odíval (kůže), vytvořil první artikulovanou řeč, závislou na mozkové kůře. Vznikla druhá signální soustava, vznikla lidská inteligence.
Člověk (Homo) se po 2,5 milionu let vyvíjel – po stránce biologické i kulturní – velmi pomalu. Asi před 40 tis. lety přišla evoluční změna, dnešní člověk se objevil na scéně neuvěřitelně rychle: v době kratší než 2 % celého časového období, po které již existují bipední hominidní organismy. Tento biologicky a zejm. kulturně nový člověk vznikl jako produkt prudkého rozvoje druhé signální soustavy, svého intelektu, jímž záhy vytvořil veškerou moderní civilizaci.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Zdroj
ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11. 2. 2010]. <http://www.stefajir.cz>.