Farmakokinetika a její užití v klinické praxi
Farmakokinetika studuje pohyb léků v organizmu; v klinické praxi se tedy jejich poznatků využívá zejména k výpočtu dávkování léčiv a při odhadu hladin léků v „nepřístupných“ oblastech (např. cerebrospinální likvor, synoviální tekutina, …).
Obsah |
upravit Výpočet dávkování léčiv
Výpočet dávkování je častější aplikací farmakokinetiky. Obvykle je dodán již výrobcem léku, lékař potřebuje výpočet jen za zvláštních situací – např. při snížené funkci ledvin.
Množství vstřebané do organizmu M souvisí s dávkou D a biologickou dostupností F:
Důležitou veličinou je distribuční objem Vd, který lze zjistit např. parenterálním podáním dávky D a následným změřením koncentrace v plazmě po ustálení (css):
Veličinou charakterizující exkreci je clearence CL, která souvisí s plazmatickým poločasem t½, resp. s eliminační konstantou ke následujícím způsobem:
Důležitý je výpočet nárazové (saturační) dávky DSAT, kterou je třeba podat při prvním podání, pokud chceme rychle dosáhnout požadované plazmatické koncentrace CSS, a udržovací dávky DU při zadaném dávkovacím intervalu T:
Důležitou roli v odhadu dávkovacího schématu hrají i farmakodynamické a toxikologické vlastnosti látky. Někdy např. nelze použít nasycovací dávku kvůli nízkému terapeutickému indexu, jindy se musí opatrně titrovat dávka kvůli značné variabilitě ve farmakokinetice nebo kvůli aktivaci kompenzačních mechanizmů.
upravit Odhad koncentrace
Pomocí farmakokinetických modelů lze odhadovat koncentrace v závislosti na čase v jinak nepřístupných oddílech organismu. Vše závisí na kvalitě použitého modelu a na jeho identifikaci, tj. správné volbě parametrů. V běžné praxi se obvykle spokojíme s konstatováním, že např. „Koncentrace v cerebrospinálním likvoru je 30 % koncentrace plazmatické“.