Fetoskopie

Z WikiSkript
Zkontrolováno old.png

Fetoskopie je endoskopická metoda užívaná v těhotenství (dříve) k prenatální diagnostice či (nověji) k prenatální terapii plodu. Zákrok slouží k přímému zobrazení plodu v děloze pomocí tenkého a flexibilního endoskopického nástroje – fetoskopu[1]. Fetoskop se zavádí do děložní dutiny drobnou břišní incizí. Celý zákrok probíhá pod ultrazvukovou kontrolou, aby nedošlo k poškození zdraví plodu či matky. Provádí se obvykle v 18.–20. týdnu těhotenství[2]. Od fetoskopie, jakožto od čistě diagnostické metody, lze již od počátku 21. století pozorovat výrazný celosvětový odklon[2].

Indikace[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

V současné době je fetoskopie prováděna pouze velmi vzácně, klinické indikace jsou velmi přísné, používá se například v rámci terapie syndromu fetofetální transfuze (TTTS)[3]. V České republice se v současné době provede ročně zhruba 4–50 fetálních endoskopií [3]; pro srovnání – v posledních letech se u nás ročně provede zhruba 18000 amniocentéz[4]. Jako zobrazovací metoda určená pro pátrání po vrozených vadách plodu se fetoskopie dnes již prakticky vůbec nepoužívá[1], rovněž pro získání vzorku fetální krve se dnes používá klasická kordocentéza namísto fetoskopie[1][5]. Velké využití měla fetoskopie při odběru určitých tkáňových vzorků z plodu [6][5]. Typicky šlo vzorky kůže, jater či svalu. Ověřovala se tak podezření na různé dědičné choroby a vady těchto orgánů (např. genodermatózy, střádává onemocnění, svalové dystrofie) v době, kdy ještě nebyla dostupná molekulárně-genetická diagnostika těchto chorob a kdy vzorek tkáně plodu představoval jedinou relevantní informaci o tom, zda potomek zdědil danou chorobu, či nikoliv. V dnešní době je již pro velkou většinu těchto chorob dostupná DNA diagnostika, proto i v těchto indikacích již není fetoskopie prakticky využívána[7]. Fetoskopie může být využita pro ověření fenotypu některých vývojových vad kůže, pokud není DNA diagnostika pro daný typ choroby dostupná (nebo pokud DNA diagnostika není informativní či selže)[5], nicméně vzorky tkáně lze v některých případech získat i fetální biopsií pod ultrazvukovou kontrolou (bez použití fetoskopu)[3][7].

Naopak renesanci zažívají endoskopické postupy v rámci fetální chirurgie a prenatální terapie[8]. Typické je již dnes využití endoskopických metod při léčbě syndromu fetofetální transfuze. Princip spočívá v ošetření placentárních cévních spojek pomocí laseru[9][10]. Využití endoskopických metod v rámci fetální chirurgie je potenciálně velmi široké, výkony tohoto typu se však (v současné době) v ČR prakticky neprovádějí.

Provedení vyšetření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Liší se podle účelu a povahy konkrétního vyšetření,
  • před vyšetřením by pacientka neměla 8 hodin pít ani jíst,
  • v místě břišní incize je použito lokální anestetikum,
  • lékař zkontroluje srdeční činnost plodu (norma: 120–160/min),
  • pomocí ultrazvukové sondy se určí poloha dítěte a placenty,
  • pomocí fetoskopu dochází k prohlédnutí podezřelého místa či k odběru vzorků.

Rizika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • Riziko potratu po provedeném výkonu je relativně vysoké a pohybuje se v rozmezí 3–10 %[1][2][5];
  • krvácení, zanesení infekce;
  • únik amniové tekutiny;
  • předčasný porod[1].


Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. a b c d e WYNBRANDT, James a Mark. D LUDMAN. The Encyclopedia of Genetic Disorders and Birth Defects. 2. vydání. New York : Facts On File, Inc, 2000. 474 s. ISBN 0-8160-3809-0.
  2. a b c SRŠEŇ, Štefan a Klára SRŠŇOVÁ. Základy klinickej genetiky a jej molekulárna podstata. 4. vydání. Martin : Osveta, 2005. 445 s. ISBN 80-8063-185-9.
  3. a b c CALDA, Pavel, et al. Ultrazvuková diagnostika v těhotenství: pro praxi. 1. vydání. Praha : Aprofema, 2007. 268 s. ISBN 978-80-903706-1-6.
  4. GREGOR, Vladimír a Antonín ŠÍPEK. Efektivita prenatální diagnostiky v České republice v období 1994–2008. Aktuální gynekologie a porodnictví [online]2009, roč. 1, vol. 1, s. 25-29, dostupné také z <http://www.actualgyn.com/pdf/2009_8.pdf>. ISSN 1803-9588. 
  5. a b c d STEVENSON, Roger E, Judith G HALL a Richard M GOODMAN. Human Malformations and Related Anomalies : Oxford Monographs on Medical Genetics No. 27. 1. vydání. New York : Oxford Universityress, 1993. 271 s. sv. 1. ISBN 0-19-506232-9.
  6. CADRIN, C a M S GOLBUS. Fetal tissue sampling--indications, techniques, complications, and experience with sampling of fetal skin, liver, and muscle. West J Med [online]1993, vol. 159, no. 3, s. 269-72, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC1011339/?tool=pubmed>. ISSN 0093-0415. 
  7. a b SIMPSON, Joe Leigh a Sherman ELIAS. Genetics in Obstetrics and Gynecology. 3. vydání. Philadelphia : Saunders, 2003. 484 s. ISBN 0-7216-4164-4.
  8. DEPREST, Jan A, Alan W FLAKE a Eduard GRATACOS, et al. The making of fetal surgery. Prenat Diagn [online]2010, vol. 30, no. 7, s. 653-67, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20572114>. ISSN 0197-3851 (print), 1097-0223. 
  9. YAMAMOTO, Masami a Yves VILLE. Laser treatment in twin-to-twin transfusion syndrome. Semin Fetal Neonatal Med [online]2007, vol. 12, no. 6, s. 450-7, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/17950680>. ISSN 1744-165X. 
  10. AHMED, Shair, Francois I LUKS a Barbara M O'BRIEN, et al. Influence of experience, case load, and stage distribution on outcome of endoscopic laser surgery for TTTS--a review. Prenat Diagn [online]2010, vol. 30, no. 4, s. 314-9, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/20101672>. ISSN 0197-3851 (print), 1097-0223. 

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]