Fibrinolytika

Fibrinolytika ^[1], též trombolytika, jsou léčiva používaná k rozpouštění již vytvořených trombů. Účinkují aktivací fibrinolytického systému, který je funkčním protikladem koagulačního systému.

Obsah 1 Fibrinolytický systém 2 Ideální fibrinolytikum 3 Indikace[2] 4 Kontraindikace[2] 5 Nežádoucí účinky 6 Užívaná léčiva 6.1 Streptokináza 6.2 Urokináza 6.3 Tkáňový aktivátor plazminogenu (t-PA) 6.4 Anistrepláza (ASPAC – acetylated streptokinase-plazminogen activator complex) 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Zdroj 7.3 Externí zdroje 7.4 Reference

upravit Fibrinolytický systém

Nejprve je proenzym plazminogen (přítomný ve sraženině a v plazmě) přeměněn na plazmin. Za to jsou zodpovědné aktivátory plazminogenu (tkáňový aktivátor plazminogenu t-PA a aktivátor plazminogenu urokinázového typu u-PA), jejichž funkčním antagonistou je inhibitor aktivátoru plazminogenu 1 (PAI-1). Plazmin působí jako proteáza štěpící fibrin na degradační produkty (působí ale s malou substrátovou specifitou a dokáže štěpit i fibrinogen). Fibrinolytika tedy fungují jako aktivátory plazminogenu.

Za normálních okolností je fibrinolýza omezena na trombus, volný plazmin je rychle neutralizován α₂-antiplazminem. Pokud by došlo k systémové aktivaci fibrinolytického systému, nastala by nerovnováha a krvácení. Úspěšnost fibrinolýzy záleží na stáří trombu – čím je starší, tím je lýza obtížnější.

upravit Ideální fibrinolytikum

• je podáváno intravenózně
• působí selektivně na trombus
• neaktivuje plazminogen na plazmin v plazmě

Základní skupiny fibrinolytik

fibrinolytika I. generace	streptokináza, urokináza	neselektivní, indukuje systémovou fibrinolýzu
fibrinolytika II. generace	anistrepláza, altepláza	selektivní vazba na fibrin, není systémová fibrinolýza

upravit Indikace^[2]

Trombolytika se užívají k rozpuštění již vytvořené sraženiny (venózní i arteriální) – u akutních stavů

• rozsáhlá plicní embolie
• trombóza velkých žilních systémů
• arteriální uzávěr, embolie v systémovém řečišti
• akutní infarkt myokardu

upravit Kontraindikace^[2]

• krvácivý stav, riziko krvácení
• operace, punkce tepny nebo trauma v nedávné době
• vředová choroba
• recentní ikterus
• nádorové onemocnění

upravit Nežádoucí účinky

• krvácení

upravit Užívaná léčiva

upravit Streptokináza

je neenzymatický protein z β-hemolytických streptokoků, působící jako nepřímý aktivátor plazminogenu (tvoří s plazminogenem komplex konvertující volný plazminogen na plazmin). Plazmatický poločas má 20 minut. Je velmi účinná, levná, ale je antigenní a má hypotenzní účinek.^[2] Z nežádoucích účinků se mohou vyskytnout krvácení, alergie, horečka, případně i anafylaktický šok.

upravit Urokináza

je lidská proteáza syntetizovaná v ledvinách, přímo aktivuje plazminogen. Vzhledem ke svému původu v ledvinách není antigenní, má však nižší účinnost.

upravit Tkáňový aktivátor plazminogenu (t-PA)

působí selektivně na trombus, ale má kratší poločas než streptokináza (5–10 min), což je spojeno s vyšším výskytem reokluze. Je vysoce účinný. Využívá se jako rekombinantní rt-PA neboli altepláza.

upravit Anistrepláza (ASPAC – acetylated streptokinase-plazminogen activator complex)

má dlouhý poločas (90 min), takže se podává bolusově intravenózně. Účinkuje selektivněji na fibrin než na fibrinogen, nenavázaná anistrepláza je v plazmě inaktivována α₂-antiplazminem. Je antigenní. Užívá se zejména u akutního infarktu myokardu.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Hemokoagulace
• Hemokoagulace versus antikoagulace
• Antikoagulancia

upravit Zdroj

• LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 277–279. ISBN 978-80-7262-373-0.

upravit Externí zdroje

• Malý J., Widimský J: Trombolytická léčba plicní embolie

upravit Reference

1. ↑ LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2. vydání. Praha : Galén, 2007. s. 277–279. ISBN 978-80-7262-373-0.
2. ↑ ^{a b c} BULTAS, Jan. Kurz Farmakoterapie kardiovaskulárních chorob. 3. LF UK, 2010.