Funkce ledvin v udržování acidobazické rovnováhy

Obsah 1 Resorpce bikarbonátu 1.1 Mechanizmus tubulárního transportu 1.2 Regulace resorpce bikarbonátu 2 Sekrece kyseliny 3 Odkazy 3.1 Související články 3.2 Použitá literatura

Udržování stálého pH těsně souvisí s udržováním poměru koncentrací konjugovaných kyselin a zásad plazmatických pufrů, především hydrogenuhličitanového pufru. Plazmatická koncentrace konjugované kyseliny (H₂CO₃, potažmo CO₂) je regulovaná kontrolou pCO₂ změnami plicní ventilace. Úlohou ledvin je tedy udržení koncentrace konjugované zásady HCO₃⁻.

Za normálních okolností se z ledvin vrací více hydrogenuhličitanu, než kolik je ho do nich přiváděno a. renalis. To je dáno schopností ledvin vytvářet moč s nízkym pH (4,5–5,0).

Toto množství navíc slouží k neutralizaci neuhlíkatých kyselin, které vznikly metabolismem nebo jsou z potravy. Dodáním bikarbonátu navíc brání ledviny poklesu pufrovacích bází.

Bikarbonát je v glomerulech volně pufrovatelný – pokud by byl vylučován močí, jeho zásoby by se brzy vyčerpaly. Proto je intenzivně resorbován.

Ledviny tedy udržují acidobazickou rovnováhu (dále len ABR) dvěma mechanismy:

1. regulací zpětné resorpce bikarbonátu;
2. vyloučením 40–80 mmol H⁺ za den – není vylučován volně (tomu by neodpovídalo pH moči) – pufrovaný močovými nárazníky a vázaný na NH₃.

• Ledviny tyto dva děje uskutečňují sekrecí H⁺ do tubulární tekutiny, kde v tubulárních buňkách z CO₂ a vody vzniká bikarbonát.

upravit Resorpce bikarbonátu

upravit Mechanizmus tubulárního transportu

• Resorpce bikarbonátu je spřažená s reakcí (katalyzuje karboanhydráza) : H₂O + CO₂ H₂CO₃ [H]⁺ + [HCO³]^-.
• Tvorba H⁺: buďto podle výše zmíněné reakce, a nebo molekula vody se rozdělí na H⁺ a OH^-, přičemž OH^- reaguje s CO₂ za vzniku bikarbonátu (karboanhydráza). Z obou možností vyplývá, že velikost tvorby a i sekrece H⁺ závisí na aktivitě karboanhydrázy a pCO₂.
• Proximální tubulus reabsorbuje až 90 % bikarbonátu a redukuje pH tubulární tekutiny. H⁺ jdou do lumen proti elektrochemickému gradientu sekundárně aktivním transportem Na-H transportérem (sodík z lumen do buňky výměnou za H⁺).
• Bikarbonát difunduje do peritubulární tekutiny.
• Bilance celého procesu: sekrece H⁺ do lumen – okyselení tubulární tekutiny, návrat iontů Na⁺ a HCO₃^- do krve a tím i do ECT.
• Bikarbonát je navíc resorbovaný v ascendentním raménku Henleovy kličky, v distálním tubulu a sběracím kanálku.
• Co z toho vyplývá?: V důsledku resorpce v moči postupně klesá koncentrace bikarbonátu a v důsledku sekrece stoupá koncentrace H⁺.

upravit Regulace resorpce bikarbonátu

• Resorpce není stálá – při nedostatku bikarbonátu v těle stoupá a naopak.
• Resorpce ovlivňují:
  • Množství HCO₃^- v tubulech a tím luminární pH:
    • se změnou koncentrace se mění resorpce (stejným směrem),
    • se stoupajícím pH tubulární tekutiny stoupá sekrece H⁺,
  • pH peritubulární krve,
    • resorbovaný podíl bikarbonátu stoupá při poklesu a klesá při vzestupu pH peritubulární krve (opačný směr).
  • Změny v objeme ECT:
    • Hypovolémie (snížený obsah ECT) vyvolá v ledvinách snahu o zadržení Na⁺ (klesá jeho koncentrace v moči a v zájmu zachování elektroneutrality se musí resorbovat stejné množství Cl^- jako hlavního aniontu glomerulárního filtrátu, tzn. že jakmile je koncentrace Na⁺ ve filtrátu např. 140 a Cl^- 115 mmol/l, resorbovat chloru se může jen 115 mmol Na⁺. Ostatní moly musí bát resorbované spolu se sekrecí H⁺ a nebo K⁺.)
  • Změny plazmatické koncentrace K⁺:
    • Reciproký vztah mezi plazmatickou koncentrací K⁺ a resorpcí bikarbonátu.
  • Aldosteron:
    • stimuluje distální sekreci H⁺ + stimuluje protonovou pumpu.

upravit Sekrece kyseliny

• Secernovaný H⁺ je zodpovědný za resorpci bikarbonátu: když do moči přibude více H⁺, v tubulárních buňkách vznikne více bikarbonátu, který se přesune do krve (za každý 1   mmol H⁺, který v tubulární tekutině reaguje s nebikarbonátovým pufrem, se v tubulární buňce vytvoří 1 mmol bikarbonátu).
• Nejdůležitější nebikarbonátové nárazníky v tubulární tekutině: HPO₄, NH₃, kreatinin.
• Významným mechanizmem pro vylučovaní H⁺ je produkce NH₃ (schopnost tubulárních buněk zvyšovat produkci amoniaku je hlavní adaptační odpověď na acidózu).
  • NH₃ snadno difunduje skrze membránu, je rozpustný v tucích, ionizovaná forma také ve vodě (avšak přes membrány difunduje méně – když vznikne v lumen, nemůže ven).
    • Vzniká v tubulární buňce hlavně z glutaminu.
    • Hlavním činitelem usměrňujícím pohyb NH₃ do lumen je pH tubulární tekutiny.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Ledvina (histologický preparát)
• Ledviny
• Nefron
• Průtok krve ledvinami a jeho autoregulace
• Acidobazická rovnováha
• Acidóza
• Alkalóza

upravit Použitá literatura

• GANONG, Wiliam F.. Přehled lékařské fyziologie. 20. vydání. Praha 5 : Galén, 2005. sv. 1. ISBN 80-7262-311-7.

• TROJAN, Stanislav a Miloš LANGMEIER. Lékařská fyziologie. 4. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2003. 722 s. sv. 1. ISBN 80-247-0512-5.