Genotyp a prostředí

Z WikiSkript

Hodnoceno 2x, počet editací 9, počet autorů 6

Děkujeme za Vaše hodnocení (3★)

Přejít na: navigace, hledání

Obsah

Gen: úsek polynukleotidového řetězce, který kóduje primární strukturu peptidu jako translačního produktu nebo se přepisuje do primární struktury molekul RNA, jež nepodléhají translaci.
Alela: konkrétní forma genu, určená konkrétní sekvencí nukleotidů a odpovědná za konkrétní formu (kvalitu či míru) jím kódovaného znaku; různé geny existují v genofondech populací v různých a někdy ve značných počtech alel; informace nesená většinou genů se projevuje ve více než jednom znaku organismu = pleiotropní genový efekt.
Genotyp: soubor všech alel organismu; genotyp souhrnně určuje rozsah či míru fenotypových možností organismu. Konkrétní fenotyp pak – na základě zděděného genotypu – dotváří prostředí, ve kterém jedinec žije.

Faktory vnějšího prostředí mohou některé části genetického programu organismu (prostřednictvím jeho regulačních systémů) buď regulovat, nebo reprimovat; mohou jej však také modifikovat – ovlivnit výslednou formu znaku.
Určité patologické formy některých znaků organismu pak vznikají především na základě působení vnějších faktorů, genotyp je ovlivňuje jen malou měrou.

Míra, kterou je daný znak ve své formě určen dědičně, se kvantitativně vyjadřuje jako jeho dědivost (heritabilita).
Největší vliv mají faktory prostředí obecně na manifestaci znaků polygenních, tj. kvantitativních – ty jsou velmi plastické a jejich variabilita u různých jedinců má tedy dva zdroje: vnější (faktory prostředí) a vnitřní (konstituci příslušného polygenního systému v genotypu).
Znaky monogenně determinované, tj. znaky kvalitativní, jsou prostředím mnohem méně ovlivnitelné.

ŠTEFÁNEK, Jiří. Medicína, nemoci, studium na 1. LF UK [online]. [cit. 11.02.2010]. <http://www.stefajir.cz>.