WikiSkripta projdou ve čtvrtek 24. května 2012 aktualizací a údržbou. Možná zaznamenáte výpadek. Je čas na relax :-).Možnosti a perspektivy genové terapie
Genovou terapií rozumíme vnesení, odstranění nebo úpravu defektního genu buněk za účelem léčby geneticky dědičných chorob. Úprava genu může vést např. k tvorbě určitého léku nebo funkčního enzymu apod. V počátcích léčby se terapie osvědčila zejména u imunodeficientních stavů. První pacientkou byla čtyřletá dívka se vzácnou poruchou imunity (SCID). Její léčba spočívala v genetické úpravě jejích vlastních nefunkčních bílých krvinek, doplněním genu zajišťujícím jejich správnou funkci. Výsledkem bylo pouze částečné zlepšení, ale i tak se jednalo o úspěch. Stalo se tak 14. září 1990.
Obsah |
upravit Užití genové terapie
Nejčastějším principem genové terapie je záměna funkčního genu za gen mutovaný. Největšího užití se metoda dočkává u monogenně podmíněných nemocí – cystická fibróza, hemofilie, muskulární dystrofie apod. S jejím použitím se však počítá i v léčbě nádorových onemocnění.
upravit Podmínky použití genové terapie
- Znalost přesné sekvence zkoumaného genu.
- Znalost příčiny a patologického procesu vzniku onemocnění (nedostatečné množství produktu, tvorba patologicky působícího produktu mutovaného genu apod.).
- Výběr vhodného vektoru – nosiče (retroviry, adenoviry).
- Souhlas pacienta.
upravit Metody vkládání genu do lidských chromozomů
upravit Ex vivo techniky
Buňky postižené oblasti jsou chirurgicky vyňaty. Následně aplikujeme do odebraných buněk zdravou formu genu. Následuje jejich kultivace a dělení ve vhodném prostředí. Po jejich namnožení jsou vpraveny zpět do původní tkáně. Velice často odebíranou tkání na kultivaci je vzorek kostní dřeně. Ta jakožto producent krevních buněk poté zajišťuje roznášení geneticky upravených buněk krví po těle. Výhoda snazší distribuce je často utlačována nevýhodami této techniky – zákrok je pro pacienta velmi bolestivý a musí probíhat ve dvou fázích (odběr kostní dřeně a následná reimplantace), protože sama kultivace vyžaduje mnoho hodin.
upravit In vivo techniky
Tato metoda nevyžaduje operační řešení ani anestezii. Dochází k aplikaci upraveného genu přímo do buněk těla. Musí však docházet k využívání virů jako nosičů informace.
Užívají se 2 hlavní skupiny virů:
- Jednoduché retroviry
- Jejich výhodou je kompletní potlačení virové DNA. Přenášena je pouze informace geneticky upravené DNA. Jejich výsledky jsou dlouhodobé a nedochází k napadání pacienty viry.
- Nevýhodou je, že působí pouze na nově tvořené dceřiné buňky. Na již existující defektní buňky vliv nemají.
- Adenoviry
- Působí rychleji než retroviry, ale doba trvání účinku je kratší – v rámci týdnů. Imunitní systém pacientů má však větší tendence s těmito viry interferovat a vytvářet reakci. Pacienti proto trpí příznaky nachlazení a rýmy. Jsou však známy i případy vážnějších interakcí (viz. níže).
K dosažení stejného výsledku je potřeba několikanásobně menšího množství roztoku adenovirů (v rámci mililitrů) než u retrovirů (v rámci litrů).
upravit Přístupy k léčbě
Jestliže je příčinou onemocnění nedostatečná produkce určitého proteinu kódovaného defektním genem, volíme aplikaci upraveného genu kamkoliv do lidského genomu. Pokud je však patologickým činitelem produkt vznikající přepisem mutovaného genu, je nutné tento gen cíleně vyřadit z překladu.
upravit Současné využití
V současné době je však genová terapie stále užívána spíše vzácně. Proč? Důvodem jsou přetrvávající obavy o její bezpečnosti. Jedná se stále o manipulaci s lidskou DNA, což může vyvolávat i etické problémy.
V minulosti se objevilo několik případů, kdy došlo k vážnému zdravotnímu postižení pacientů genové terapie. Evidováno bylo i několik úmrtí. Jednalo se pravděpodobně (ačkoliv příčiny se dlouhodobě zkoumají) o masivní imunitní reakci organismu na opakovanou aplikaci adenovirů.
Genová terapie je dnes užívána spíše u velice závažných chorob, které nemůžeme léčit jiným způsobem a které většinou končí letálně. Značnou nevýhodou metody je její finanční a technická náročnost. V neposlední řadě panují také obavy o vlivu terapie na nádorové bujení. Vnášené virové vektory mohou interferovat s jinými oblasti DNA a pozměňovat například tumor supresorové geny nebo protoonkogeny.
upravit Odkazy
upravit Související články
- Genová terapie
- Kmenové buňky
- Klonování
- Monogenně dědičné choroby
- Možnosti genové terapie nádorů
- mutace
- adenoviry
upravit Externí odkazy
upravit Použitá literatura
- ALBERTS, Bruce, et al. Základy buněčné biologie. 2. vydání. 2005. ISBN 80-902906-2-0.
