Gliomy mozku

Obsah 1 Astrocytom 2 Oligodendrogliom 3 Ependymom 4 Odkazy 4.1 Související články 4.2 Zdroj 4.3 Použitá literatura

Gliomy jsou nitrolební nádory. Vycházejí z vlastní mozkové tkáně, proto jsou označovány také jako intrinsické. Pro častý výskyt patří k nejvýznamnějším tumorům CNS. Typický obraz je hemisferový nádor rostoucí infiltrativně. I při poměrně značné velikosti nedislokuje mozkovou tkáň. Délka anamnézy příznaků je "nepřímo úměrná" malignitě.

Klinické projevy

Gliomy (a nitrolební nádory obecně) doprovází typická triáda příznaků:

1. ložiskový neurologický deficit;
2. syndrom nitrolební hypertenze;
3. sekundární epileptické záchvaty.

Ložiskový neurologický deficit

Ložiskový neurologický deficit jsou zánikové neurologické příznaky, které jsou různé dle lokalizace nádoru. Jedná se o parézy, poruchy zorného pole, psychická alterace, poruchy symbolických funkcí (afázie, dyskalkulie), mozečkové příznaky, poruchy funkce hlavových nervů.

Příčiny ložiskového neurologického nálezu:

1. přímé poškození mozkové tkáně nádorem (trvalé);
2. peritumorózní edém (reverzibilní);
3. lokální komprese (ne vždy reverzibilní).

Sekundární epileptické záchvaty

Sekundární epileptické záchvaty jsou iritační ložiskové příznaky. Epileptogenní fokus je důsledek částečného poškození neuronů v místě tumoru. Tato forma epilepsie, mající organickou příčinu, je také označovaná jako lezionální epilepsie. Častěji epilepsie vzniká, pokud nádor roste v určité lokalizaci. Největší pravděpodobnost vzniku epilepsie mají pacienti s nádorem poškozujícím senzitivní nebo motorický gyrus a mediotemporální struktury. Záleží také na individuální záchvatové pohotovosti, to znamená, že každý jednotlivec má různou predispozici ke vzniku epilepsie. Zpočátku se objevují záchvaty lokalizované (jacksonovská epilepsie), později generalizované (grand mal), kde je pacient ohrožen na životě hypoxií mozku a následnou akcentací edému kolem léze. Epileptický záchvat může často být prvním příznakem nitrolebního nádoru.

Nitrolební hypertenze

Příčiny nitrolební hypertenze u nitrolebních nádorů:

1. vlastní objem tumoru;
2. peritumorózní edém;
3. obstrukce likvorových cest (u nádorů zadní jámy lební).

Přehled nádorů, vycházejících z vlastní tkáně mozku:

Nádory z mozkového parenchymu se označují jako intrinsické. V naprosté většině se jená o gliomy (nádory z glie). Nádory z neuronů jsou vzácné, protože neurony se po narození již nedělí (právě při dělení buňky může dojít k její maligní transformaci) a vytvářejí trvalou strukturu, nutnou pro uchování paměťových stop.

Gliomy se dále rozlišují na:

1. Astrocytomy;
2. oligodendrogliomy;
3. ependymomy.

Astrocytom

[editovat část] Astrocytom je nejčastějším gliomem mozku. Má řadu histologických forem s různým stupněm malignity, asi 40 % nitrolebních tumorů. Vyskytují se hlavně supratentoriálně (dospělí), u dětí víc infratentoriálně (asi třetina infratentoriálních tumorů u dětí).

Dělení: Dělí se dle WHO na dva stupně:

• LGG (low grade glioma) – pilocytární astrocytom a diferencovaný astrocytom.
• HGG (high grade glioma) – anaplastický astrocytom a glioblastom.

Diferencovaný je častý v mladším věku, s přibývajícím věkem jsou častější HGG. To podporuje teorii, že benignější (LGG) se maligně zvrhávají a přecházejí v další formy, až do sekundárního glioblastomu.

• LGG – rostou mezi zachovalými buňkami mozku, je málo buněčný, bez mitóz.
• HGG – jsou invazivní, s buněčnými atypiemi a četnými mitózami, silně vaskularizované, obsahují nekrózy, cysty.

Nejzhoubnější je multifokální glioblastom. Vzniká primárně, bez předchozích stádií, anamnéza bývá krátká, asi 5 měsíců.

• 

  Low magnitude anaplastický astrocytom

• 

  High magnitude anaplastický astrocytom

Diagnóza: Z CT a MRI lze odhadnout stupeň malignity, důležité je použití kontrastu.

Terapie: U benigní fromy se provádí radikální resekce jen u příznivě uložených (v non-eloquentních oblastech – nepotřebné pro život). Někdy dochází k radikální grafické resekci. To je taková resekce, kdy tumor zmizne z MRI, ale nádorové buňky tam zůstaly (nebylo odstraněno celé ložisko). Není-li možné resekovat, je možná radioterapie (RT). Některé LGG se specifickou delecí 1p,19q dobře odpovídají na chemoterapii (CHT) PCV (prokarbazin, nitrozourea, vinkristin).

U maligní formy jsou obvykle k operaci indikovány pro svůj velký rozsah způsobující nitrolební hypertenzi. Odstraníme co největší možnou masu nádoru, tím uděláme tzv. vnitřní dekompresi a podpoříme jiné modality onkologické léčby (RT, CHT). Využívá se často konkomitantní radiochemoterapie.

Prognóza: Prognóza je značně nepříznivá. Faktory doby přežití u LGG:

• věk nad 40 let,
• přítomnost neurologických zánikových jevů,
• velikost ložiska nad 6 cm,
• prorůstání do kontralaterální hemisféry,
• difúzní forma.

Hrozící riziko progrese do glioblastomu je velké při přítomnosti tří a více těchto faktorů.

Oligodendrogliom

[editovat část]

Oligodendrogliom je benigní až semimaligní neuroepiteliální nádor mozku. Tvoří asi 4 % všech tumorů mozku. Lokalizován bývá hlavně ve frontálním laloku. V 50–80 % se projeví epileptickými záchvaty. Často obsahuje kalcifikace (patrné na RTG). Terapie je chirurgická, co nejradikálnější, adjuvance CHT (prokarbazin, vinkristin), příp. RT. Desetileté přežití je 10–30 %.

Ependymom

[editovat část]

Ependymom je neuroepiteliální nádor mozku, který se vyskytuje po celé délce nervové osy v komorovém prostoru. Nejčastěji vzniká ve IV. komoře, hlavně u dětí. Je benigní, semimaligní, existuje i anaplastická forma. Bývá dobře ohraničený.

Terapie

Co nejradikálnější chirurgická resekce.

• Ependymom IV. komory mozkové (MR)
• 
• 
• 

Odkazy

Související články

• Meningeomy

Zdroj

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://www.jirben.wz.cz/>.

Použitá literatura

• ZEMAN, Miroslav, et al. Speciální chirurgie. 2. vydání. Praha : Galén, 2004. 575 s. ISBN 80-7262-260-9.