Glukóza v moči

Glukóza filtrovaná do primární moči z plazmy se aktivním transportem zpětně resorbuje v proximálních tubulech. Organismus si chrání glukózu před zbytečnými ztrátami, proto mají ledvinné tubuly značnou rezervní kapacitu – za fyziologických okolností je transportní systém vytížen jen asi z jedné třetiny. Při hyperglykemii využití transportního systému stoupá, a překročí-li glykemie hodnoty kolem 10 mmol/l (tzv. ledvinný práh pro glukózu), je kapacita tubulární resorpce překročena a glukóza přechází do moči. Ztráty glukózy močí větší než 0,72 mmol / 24 hodin označujeme jako glykosurii (glukosurii). Glykosurie je nejčastějším nálezem vedoucím k odhalení diabetes mellitus. Negativní nález glukózy v moči však toto onemocnění nevylučuje. Stanovení glukózy v moči proto nepatří mezi základní biochemické parametry používané pro diagnózu a sledování DM.

Nález glykosurie je nutno hodnotit společně s výší glykemie nalačno. Na základě glykemie rozlišujeme:

• Hyperglykemickou glykosurii, která je typickým nálezem při diabetes mellitus. Při déletrvajícím onemocnění se ale zvyšuje renální práh pro glukózu a glykosurie může dokonce vymizet. Proto jde pouze o orientační vyšetření, na jehož základě nelze řídit terapii DM. Přechodně se může vyskytnout i tzv. „alimentární glykosurie” jako důsledek stravy bohaté na sacharidy nebo v průběhu oGTT.
• Normoglykemická renální glykosurie, při níž koncentrace glukózy v krvi není zvýšená. Je důsledkem poruchy ledvinných tubulárních buněk, které zajišťují zpětnou resorpci glukózy. Může být projevem autosomálně recesivního onemocnění, častěji se vyskytuje např. při toxickém či zánětlivém poškození ledvin postihujícím funkci proximálního tubulu.

Metody stanovení glykosurie

Ke stanovení glykosurie lze použít nespecifické chemické reakce nebo testovací proužky.

Nespecifické chemické reakce jsou založené na redukčních vlastnostech monosacharidů. Fehlingova a Benedictova zkouška využívají nespecifické redukce chelátového komplexu <chemform>Cu2+</chemform> s citrátem nebo tartarátem na <chemform>Cu1+</chemform>. Při Nylanderově zkoušce se v přítomnosti redukujících látek redukuje dusičnan-oxid bismutitý <chemform>BiNO3(O)</chemform> na černý kovový bismut. Tyto reakce jsou pozitivní nejen pro glukózu, ale i další redukující sacharidy, popř. látky s redukčními vlastnostmi (např. kyselinu askorbovou). Vyšetřovaná moč nesmí obsahovat bílkoviny.

Stanovení glukózy v moči

[editovat část]

Diagnostické proužky pro průkaz glukózy v moči jsou založeny na principu enzymových reakcí s glukózaoxidázou a peroxidázou (stejný princip jako stanovení glykemie). D-glukóza je pomocí glukózaoxidázy oxidována kyslíkem a vzniká D-glukono-1,5-lakton a peroxid vodíku. V následné peroxidázové reakci peroxid vodíku oxiduje tetrametylbenzidin či jiný chromogen na barevný produkt. Světle žluté zbarvení reakční plošky se při pozitivitě mění na modrozelené. Test je specifický pro D-glukózu, jiné cukry neposkytují pozitivní reakci.

Vysoké koncentrace redukujících látek jako je kyselina askorbová, zpomalují vývin zbarvení a mohou vést k falešně nižším výsledkům. V těchto případech je doporučováno opakovat analýzu minimálně 10 hodin po vysazení vitaminu C. Naopak falešně pozitivní výsledky mohou být způsobeny přítomností substrátů peroxidázy či oxidačních činidel v odběrové nádobě (např. <chemform>H2O2</chemform>, Persteril®, chloramin B). Stanovení glukózy v moči je nutno provést rychle, aby se zamezilo kontaminaci bakteriemi, nebo moč uchovávat při 4 °C.

Interference s kyselinou askorbovou byla častým zdrojem falešných negativit. Diagnostické proužky pro vyšetření moči od řady výrobců jsou proto upraveny tak, aby reakční zóna byla vůči kyselině askorbové odolná.

Pozitivní glykosurie je naléhavou indikací k vyšetření glykemie na lačno.