Helicobacter pylori

Z WikiSkript
Změněno.png
Helicobacter pylori
Helicobacteraceae
Helicobacter
Helicobacter pylori
Helicobacter pylori
Morfologie Gramnegativní tyčinky
Vztah ke kyslíku mikroaerofilní
Kultivace obohacené půdy se sérem, heminem, koňskou krví
Faktory virulence enzymy, toxiny, hlen, bičíky
Zdroj člověk
Přenos oro-orální, oro-fekální
Onemocnění
  • chronická gastritida
  • žaludeční a duodenální vředy
  • žaludeční karcinom
Diagnostika
  • invazivně -ureázový test u odebraného vzorku tkáně
  • neinvazivně - dechový test
  • serologie - ELISA
Terapie omeprazol + ampicilin + klaritromycin
MeSH ID D016480


Helicobacter pylori (dříve nesprávně Campylobacter pylori) je spirální, mikroaerofilní, gram-negativní bakterie, která kolonizuje žaludeční sliznici. Prevalence infekce H. pylori se v naší populaci odhaduje na 30–55 %. Prevalence roste s věkem populace. Infekce H. pylori bývá přítomna u 90–95 % pacientů s duodenálním vředem a u 60–80 % pacientů s žaludečním vředem (Barry Marshall a Robin Warren – 2005 – Nobelova cena za fyziologii a lékařství).

Helicobacter pylori je klasifikován jako kancerogen 1. třídy podle WHO. Nejsou ale důkazy o tom, že jeho eradikace snižuje riziko rakoviny žaludku.[1]

Etiologie a epidemiologie[upravit upravit | editovat zdroj]

Helicobacter pylori v elektronovém mikroskopu.
Helicobacter pylori.
  • objeven v roce 1982
  • pohyblivý, zahnutý mikrob s bičíky
  • žije v hlenu žaludeční sliznice
  • vysoká produkce ureázy
  • má výraznou různorodost proteinů a DNA – typizace druhů a poddruhů
  • čistě lidský patogen, nebyl zjištěn u zvířat ani v půdě
  • předpokladá se, že je infikováno kolem 50 % populace; výskyt je nižší v rozvinutých krajinách
  • přenos − oro-orální nebo orofekální; z člověka na člověka je možný přenos přímý i nepřímý (kontaminované potraviny, příbor, nádobí)
  • většina infekcí je získaná v dětství − nejčastější je přímý přenos od infikované matky; ale vyskytují se i nové infekce v dospělosti, ohrožené jsou hlavně osoby s poruchou imunity

Infekce[upravit upravit | editovat zdroj]

Mechanismus vzniku žaludečního vředu

Helicobacter kolonizuje hlavně sliznici antra žaludku, později těla, ale i kardie. Osídlení je fokální, nikoli difuzní; pro záchyt je tedy nutné větší množství endoskopických biopsií. Kolonizace sliznice gastroduodena je doprovázena vznikem chronické gastritidy, která ale jako taková představuje heterogenní skupinu zánětlivých procesů různé etiologie. Déletrvající chronická gastritis způsobená H. pylori může vést až k atrofii sliznice a ke vzniku intestinální metaplázie, nejčastějšímu prekurzoru adenokarcinomu žaludku intestinálního typu.

Infekce H. pylori má kauzální vztah k peptickému vředu gastroduodena.

Bakterie tvoří bílkovinu stimulující tvorbu gastrinu, který zvyšuje sekreci HCl. Dále produkují proteázy a fosfolipázy narušující hlenovou vrstvu. Jsou vybaveny i enzymem katalázou, který narušuje lokální schopnost fagocytózy buněk imunitního systému.

Porušení obranných mechanizmů slizniční bariéry (surfaktant, hlenová vrstva, bazální membrána buněk žaludečního epitelu) bakteriemi je následováno uvolňováním zánětlivých metabolitů epiteliálních buněk a patří k jednomu z nejdůležitějších faktorů v patogenezi chronické gastritidy a peptických vředů. Do jaké míry je stupeň zánětu ovlivněn vlastnostmi hostitele (genetické faktory) nebo patogenu (feno, genotypy), není známo.

Eradikace infekce H. pylori vede k zhojení vředu.

Navíc je infekce spojována extraintestinálními onemocněními a syndromy, jako např. :

  • autoimunitními (idiopatická trombocytopenická purpura, autoimunitní thyreoiditis)
  • kožními (akné, rosacea, idiopatická chronická urtikarie)
  • endokrinologickými (tyreopatie)
  • neurologickými (migréna)
  • hepatobiliárními
  • kardiálními (ICHS), cévními (Raynaudova choroba)
  • recidivujícími dyspepsiemi
  • ferriprivní anémie
  • poruchami růstu
  • nemocemi hrtanu[2]
    1. benigními: chronická laryngitida (výskyt infekce u téměř 46 % pacientů ze studie), polypy na hlasivkách (zpěvácký uzlík)
    2. maligními: nádory hrtanu (výskyt infekce u 46 % pacientů ze studie)

K ověření těchto spojení ještě chybí dostatek validních studií.

Diagnóza[upravit upravit | editovat zdroj]

Searchtool right.svg Podrobnější informace naleznete na stránce Diagnostika Helicobacterové infekce.

Terapie[upravit upravit | editovat zdroj]

  • zlatým standardem eradikace je trojkombinace léků podávaná 7 dní:
    • omeprazol + ampicilin + klaritromycin (či jiný makrolid)
  • při alergii na penicilin: omeprazol + metronidazol + klaritromycin

V posledních letech byl zaznamenán pokles úspěšných eradikací H.p. po terapii standardní trojkombinací při nárůstu resistence na antibiotika, zejména na klaritromycin. Tam, kde je narůstající rezistence na klaritromycin, se doporučuje kvadruterapie s vizmutem. Probiotika mohou snížit výskyt nežádoucích účinků standardní eradikace.

Nejúspěšnější eradikační léčba je předmětem četných studií.

Faktory virulence Helicobacter pylori.


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. SEIFERT, B a E CHARVÁTOVÁ. Infekce Helicobacter pylori [online]. ČLS JEP, ©2001. [cit. 2011-03-06]. <www.cls.cz/dokumenty2/os/r022.rtf>.
  2. SIUPSINSKIENE, Nora, Vilma JURGUTAVICIUTE a Inga KATUTIENE, et al. Helicobacter pylori infection in laryngeal diseases. Eur Arch Otorhinolaryngol [online]2013, vol. 270, no. 8, s. 2283-8, dostupné také z <http://www.ncbi.nlm.nih.gov/pubmed/23572292>. ISSN 0937-4477 (print), 1434-4726. 

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.
  • NEČAS, Emanuel. Patologická fyziologie orgánových systémů. Čast 2. 2. vydání. Praha : Karolinum, 2009. 760 s. s. 456-457. ISBN 978-80-246-1712-1.
  • SEDLÁČKOVÁ, Miloše, et al. Infekce Helicobacter pylori :  vředová choroba, karcinom žaludku, dyspepsie. 1. vydání. Praha : Maxdorf, 1996. ISBN 80-85800-32-2.
  • BUREŠ, Jan, Bohumil FIXA a Lubomír JUNGOŠ, et al. Czech and Slovak Contribution to the Research of Helicobacter pylori Infection. Česká a Slovenská gastroenterologie a hepatologie. 2004, vol. 58, s. 14-15, 
  • SEDLÁČKOVÁ, Miloše, A SOUČEK a A DOHNALOVÁ, et al. Rodinné shlukování a přenos infekce Helicobacter pylori. Časopis lékařů českých. 1995, vol. 20, s. 651-654, 
  • MALFERTHEINER, P, M SELGRAD a J BORNSCHEIN, et al. Helicobacter pylori: clinical management. Curr Opin Gastroenterol. 2012, roč. 28, vol. 6, s. 608-614,