Hematopoéza (pediatrie)
Buňky uvnitř hematopoetických ostrůvků v kostní dřeni obsahují buňky červené krevní řady, granulocyty (neutrofily, eozinofily, bazofily), monocyty a makrofágy, lymfocyty, krevní destičky, a jejich prekurzory. Prvními morfologicky identifikovatelnými prekurzory jsou proerytroblast (dává vznik erytroblastu), myeloblast, monoblast, megakaryoblast (prekurzor megakaryocytu) a lymfoblast.
Délka života krevních buněk je následující:
- erytrocyty 100 až 120 dní (u novorozenců 60 dní),
- trombocyty 7 až 10 dní,
- granulocyty 12 hodin,
- lymfocyty mají dlouhou délku života.
Kratší délka života erytrocytů v novorozeneckém věku je jedním z faktorů, který se podílí na novorozenecké hyperbilirubinémii.
Na počátku diferenciace hematopoetických buněk je pluripotentní kmenová buňka, která se diferencuje na lymfoidní, erythroidní a myeloidní prekurzorovou buňku. Z lymfoidní prekurzorové buňky se diferencují pre-T-lymfocyty (→ T-lymfocyty) a pre-B-lymfocyty (→ B-lymfocyty → plazmocyty). Z erytroidní prekurzorové buňky se diferencují erytroblasty (→ retikulocyt → erytrocyt). Z myeloidní prekurzorové buňky se diferencují megakaryoblast (→ megakaryocyt → trombocyt), myeloblast (→ promyelocyt → myelocyt → metamyelocyt → tyč → segment), monoblast (→ monocyty → makrofágy), eozinofiloblast (→ eozinofil), mastocyty (žírné buňky) a bazofilní granulocyty.
- Pluripotentní kmenová buňka
- Lymfoidní kmenová buňka (lymfoblast):
- pre T → T-lymfocyt;
- pre B → B-lymfocyt → plazmocyt.
- Erytroidní prekurzorová buňka (proerytroblast) → erytroblast → retikulocyt → erytrocyt.
- Myeloidní prekurzorová buňka:
- megakaryoblast → megakaryocyt → trombocyt;
- myeloblast → promyelocyt → myelocyt → metamyelocyt → tyč → segment;
- monoblast → monocyt - makrofág;
- eozinofiloblast → eozinofil;
- bazofilní granulocyt;
- mastocyt.
Hematopoetické buňky se diferencují z progenitorových buněk pod vlivem hematopoetických růstových faktorů HGFs (hematopoietic growth factors). HGFs ovlivňují i extramedulární hematopoézu zahrnující T-lymfocyty, makrofágy, endoteliální buňky a fibroblasty. Mezi HGFs patří erytropoetin, trombopoetin, G-CSF (granulocyte colony stimulating factor), GM-CSF (granulocyte-monocyte colony stimulating factor). Terapeuticky se využívá erythropoetin, G-CSF a GM-CSF. Nověji byly syntetizovány nový erythroid-stimulating protein (darbepoetin α) a chemická modifikace G-CSF (pegfilgastrim). Tyto poslední preparáty jsou zatím ve stadiu zkoumání a klinických zkoušek. Existují i růstové faktory pro samotné kmenové buňky, SCF (stem cell factor = c-kit-ligand) a FL (flt 3-ligand).
|
Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi. |
upravit Odkazy
upravit Zdroj
- HAVRÁNEK, Jiří: Hematologie - obecný úvod. (upraveno)
