Heparin

Heparin je heterogenní směs sulfonových polysacharidů (glykosaminoglykan) s antikoagulačními účinky, který je obsažen hlavně v granulech bazofilních granulocytů a žírných buněk. Je normálně přítomen v těle (produkují ho žírné buňky, vyskytuje se zejména v játrech, plicích a ve střevě^{[1] [2]}). Léčebně se využívá klasický heparin – tj. nefrakcionovaný heparin a jeho deriváty – nízkomolekulární hepariny a pentasacharidy. Heparin se připravuje extrakcí ze střevní sliznice vepřů a z plic skotu.

Obsah 1 Mechanismus účinku 2 Další účinky[1] 3 Způsob podání a farmakokinetika 4 Indikace 5 Monitorování léčby heparinem 6 Antidotum 7 Kontraindikace k podání heparinu 8 Nežádoucí účinky terapie heparinem 9 Odkazy 9.1 Související články 9.2 Externí odkazy 9.3 Zdroj 9.4 Zdroje 9.5 Použitá literatura

upravit Mechanismus účinku

Heparin se uplatňuje jako katalyzující kofaktor pro antitrombin. Antitrombin III (AT III) je α₂-globulin syntetizovaný v játrech. Je přirozeným inhibitorem trombinu (F IIa) a dalších sérových proteáz (F IXa, Xa, XIa), se kterými vytváří ireverzibilní komplex.

upravit Další účinky^[1]

Heparin uvolňuje lipoproteinovou lipázu z endotelií, což podmiňuje jeho antilipidemický účinek. Dále snižuje adhezivitu destiček k endotelu, snižuje vyplavování destičkového růstového faktoru a vykazuje mírný antihistaminový účinek. Jeho antikoagulační účinek lze využít též in vitro.

upravit Způsob podání a farmakokinetika

Heparin je účinný jen při intravenózním (bezprostřední účinek) či subkutánním (účinek cca po 2 hodinách^[1]) podávání. Intramuskulární podání se nedoporučuje pro nebezpečí vzniku hematomů v místě vpichu.

Pro plnou antikoagulaci se podává 2x denně dávka 0,01 ml/kg hmotnosti pacienta buď nízkomolekulární heparin (napr. Flexiparin, Clexane) s.c. nebo se podává nefrakcionovaný heparin i.v. za použití perfuzoru.

Bezprostředně po podání se heparin váže na receptory endotelií buněk cév. Heparin neprostupuje placentou ani do mateřského mléka, takže lze použít v těhotenství^[1].

upravit Indikace

Heparin se používá za účelem antikoagulačním a antitrombotickým. Hlavní použití je v následujících indikacích:

1. venózní tromboembolismus – v terapii s cílem zabránit narůstaní již vzniklého trombu,
2. diseminovaná intravaskulární koagulace,
3. nestabilní angina pectoris,
4. cerebrovaskulární trombembolismus.

upravit Monitorování léčby heparinem

Dnes se k monitorování používá APTT. Prodloužení APTT (v závislosti na typu použité reagencie) se doporučuje 2–4×. Vzhledem k tomu, že účinek heparinu závisí na přítomnosti AT III, je vhodné jeho hladinu při delší léčbě rovněž sledovat^[1].

upravit Antidotum

K blokádě antikoagulačního účinku po operacích na otevřeném srdci, po skončení dialýzy, u heparinizovaných nemocných před akutní operací a při nadměrném nebo život ohrožujícím krvácení lze jako antidota použít protaminsulfátu, peptidu získaného ze spermií lososů. Tento bazický sulfát se váže na heparin za vzniku inertního komplexu. Dávka nutná k vyvázání 1 mg heparinu (100 IU) představuje 1 až 1,5 mg. Protaminsulfát se podává ve formě pomalé infuze, aby se předešlo nepříznivým reakcím (trombóza, hypotenze, dyspnoe, anafylaktická reakce).

upravit Kontraindikace k podání heparinu

Absolutní – představují stavy s vysokým rizikem závažného krvácení, jakým je čerstvé krvácení do zažívacího traktu, intrakraniální krvácení, nekontrolovaná hypertenze, hemoragická diatéza (hemofilie, těžká trombocytopenie), heparinem indukovaná trombocytopenie.

Relativní – představují stavy se zvýšenou pohotovostí ke krvácení, kde nebezpečí možného krvácení musí být zváženo proti závažnosti trombotického stavu, jakým je trombóza velkých cév, stav bezprostředně po cévní rekonstrukci apod.

upravit Nežádoucí účinky terapie heparinem

Krvácení je hlavním nežádoucím účinkem terapie heparinem. Pozoruje se častěji u nemocných léčených terapeutickými dávkami než při podávání dávek profylaktických. Velké krvácení se objevuje od 1 do 10 % léčených nemocných, k fatálnímu krvácení dle jedné studie došlo u 3 ze 647 léčených nemocných.

Heparin může též indukovat trombocytopenii (pravděpodobně imunitním mechanismem). Při dlouhodobém podávání se může objevit osteoporóza.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Antikoagulancia
  • Warfarin
• Hemokoagulace
• Vyšetření krevní srážlivosti
• Vyšetření krvácivosti

upravit Externí odkazy

• Heparin (česká wikipedie)
• Heparin (anglická wikipedie)

upravit Zdroj

1. ↑ ^{a b c d e} LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2.. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. s. 274–275. ISBN 978-80-7262-373-0.
2. ↑ ŠVÍGLEROVÁ, Jitka. Heparin [online]. Poslední revize 2009-02-18, [cit. 2010-11-11]. <http://wiki.lfp-studium.cz/index.php/Heparin>.

upravit Zdroje

• MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana CERMANOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Heparin [online]. ©2001. [cit. 2010-06-26]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/krev/heparin-bak.doc>.

• BULTAS, Jan. Kurz Farmakoterapie kardiovaskulárních chorob. 3. LF UK, 2010.

upravit Použitá literatura

• LINCOVÁ, Dagmar a Hassan FARGHALI, et al. Základní a aplikovaná farmakologie. 2.. vydání. Praha : Galén, 2007. 672 s. s. 274–275. ISBN 978-80-7262-373-0.