Hepatitidy

Z WikiSkript

(přesměrováno z Hepatitida)

Mezi hepatitidy neboli záněty jater patří:

virové hepatitidy
chronické hepatitidy
  • virové hepatitidy B, C, D, autoimunitní hepatitida, Wilsonova choroba, deficit α1-antitrypsinu, chronické hepatitidy vyvolané léky, nealkoholická steatohepatitida, kryptogenní chronická hepatitida (po vyloučení všech předchozích příčin);
autoimunitní onemocnění jater
metabolická onemocnění jater

Klinický obraz[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hepatitidy probíhají s různou intenzitou klinických projevů:

  • inaparentní forma – zcela bez příznaků,
  • abortivní forma – krátce trvající onemocnění s chřipkovým či dyspeptickým syndromem,
  • ikterická forma,
  • anikterická forma – je u všech typů hepatitid častější,
  • cholestatická forma – připomíná obstrukční žloutenku,
  • maligní či fulminantníjaterní selhání, rozvoj jaterního komatu s vysokou úmrtností.[2]

Průběh hepatitidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • prodromální stádium,
  • stádium jaterního poškození – obvykle trvá 2–8 týdnů (když je to déle, jde o protrahovanou hepatitidu),
  • rekonvalescence – nejčastěji se setkáváme s funkčními poruchami různých částí GIT,
    • nechutenství, pocit plnosti po jídle, sklon k zácpě či k průjmu, tlak v podžebří…
    • dost častý stesk – bolesti v krajině jater při otřesech, větší námaze…,
      • jde o posthepatické heparalgie (podmíněné srůsty mezi pouzdrem a peritoneem),
      • během několika měsíců vymizí.[2]

Laboratorní vyšetření[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

První biochemická změna – vzestup aminotransferáz (již v prodromálním stádiu)

  • u akutních stoupá ALT vždy více než AST,
  • dynamika hodnot ALT a AST hodnotí průběh nemoci a prognózu,
    • přetrvávající hladiny po poklesu žloutenky – možná chronicita,
    • vzestup po uzdravení – relaps,

U protrahovaných a chronických hepatitid,

Diferenciální diagnostika[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Anamnéza[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Terapie akutní hepatitidy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Hospitalizujeme na infekčním oddělení – kvůli izolaci, za účelem rychlé a komplexní diagnostiky a kvůli dodržování klidového režimu. Antivirová léčba se neprovádí, základem je klidový a dietní režim (výjimka je VHC, kde včasné podávání interferonu α snižuje pravděpodobnost přechodu do chronicity).

Dieta[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • fyzická zátěž – v akutní fázi je škodlivá,
  • strava – nadměrný přísun bílkovin či omezení tuků je zbytečné,
    • škodlivé jsou látky vznikající z přepalování tuků a alkohol,
    • dbáme, aby nemocný nebral hepatotoxické léky,
  • hepatoprotektiva (sylimarin – Flavobion) výrazně neovlivňují průběh,
  • dítě propouštíme při vymizení subj. potíží, žloutenky a po poklesu enzymů na dvojnásobnou normu,
  • po propuštění dítě sledujeme,
    • první kontrola – 2–3 týdny po propuštění (palpace, jaterní testy),
      • po VHA – sledujeme vymizení IgM antiVHA,
      • po VHB – vymizení HBsAg,
      • u VHC je vhodné se přesvědčit o vymizení virové DNA ze séra pomocí PCR,

Podmínka pro návrat do školy – normalizace animotransferáz, ústup žloutenky.[2]

Odkazy[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Související články[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

Reference[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  1. LEBL, J, J JANDA a P POHUNEK, et al. Klinická pediatrie. 1. vydání. Galén, 2012. 698 s. s. 354-370. ISBN 978-80-7262-772-1.
  2. a b c d e BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. ©2007. [cit. 2009]. <http://jirben2.chytrak.cz/materialy/infekceJB.doc/>.

Použitá literatura[✎ upravit | ☲ editovat zdroj]

  • HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. ISBN 80-7262-178-5.
  • ŠAŠINKA, Miroslav, Tibor ŠAGÁT a László KOVÁCS, et al. Pediatria. 2. vydání. Bratislava : Herba, 2007. ISBN 978-80-89171-49-1.
Signature.png   Článek neobsahuje vše, co by měl.
Můžete se přidat k jeho autorůmdoplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.