Hepatitida C

Z WikiSkript
Tato revize článku byla z tohoto počítače již nedávno hodnocena!
2 hodnocení   
   Děkujeme za Vaše hodnocení (★)   
star1-1star2-1star3-1star4-0star5-0

Našli jste v článku závažné chyby? Klikněte prosím.
Přejít na: navigace, hledání
Světová prevalence virové hepatitidy typu C
Zdroje nákazy hepatitidou C
  • Původcem je HCV – RNA virus (Flaviviridae), rozlišují se jeho různé genotypy a jejich subtypy, snadno podléhá mutacím.
  • Existuje 6 typů virů a velké množství subtypů, v ČR se nejčastěji vyskytuje genotyp 1b.
  • Šíření parenterálně (krevní deriváty – hemofilici, i.v. narkomanie, hemodialýza, sexuální přenos, perinatálně z matky na plod, transplantační štěpy, …), je asi 100x méně kontagiózní než VHB

Diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Základním průkazem je serologicky protilátka anti-HCV (není pouze u infikovaných osob, ale i u těch, které virus eliminovaly spontánně nebo protivirovou léčbou), ukazatelem aktivní infekce je PCR průkaz virové RNA.
  • Anti-HCV je prokazatelná cca 3 týdny po expozici, nemá preventivní účinek proti reinfekci.
  • Vyznačuje se malou souvislostí mezi biochemií a histologií (i mírně zvýšené ALT, velké změny).
  • Proto se častěji musíme uchýlit k jaterní biopsii.
  • Tvorba Ig může být opožděna, při podezření na akutní VHC, je potřeba opakovat.
  • U chronické hepatitidy C je třeba biopsie se stagingem (pokročilost jaterní fibrózy), který ukáže riziko progrese do jaterní cirhózy.
  • Virus se nedaří pěstovat na tkáňových kulturách, proto se prokazuje PCR či Ig anti-VHC.

Průběh infekce[upravit upravit | editovat zdroj]

Histopatologický obraz hepatocelulárního karcinomu u pacientky s chronickou jaterní cirhózou indukovanou infekcí HCV.
  • Inkubační doba je 15–160 (nejčastěji kolem 50) dní[1].
  1. akutní infekce (asymptomatická nebo ikterická forma), v 15 % spontánní eliminace, v 85–90 % přechází do chronicity;
  2. chronická infekce.
  • Infekce je často asymptomatická, popř. má podobu neurčitých dyspeptických potíží bez ikteru, klinicky se může projevit až po letech jako jaterní cirhóza (nebo její komplikace) či hepatocelulární karcinom.
  • Ikterus se objevuje častěji u starších osob.
  • Jaterní selhání se vyskytuje vzácně.
  • Vývoj cirhózy je pomalý, urychluje ho VHB a alkohol.
  • Asymptomatické nosičství je vzácné.

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. protivirová léčba (kombinace IFN–α (pegylovaných) s ribavirinem);
  2. transplantace jater.
  • Protivirová léčba trvá 6 nebo 12 měsíců a za kriterium vyléčení infekce se považuje negativní PCR virové RNA 24 týdnů po ukončení léčby.
  • IFN jsou dvojího typu – konvenční a pegylované (vázané na polyethylenglykol – uvolňují se postupně, aplikace s.c. 1x týdně).

Profylaxe[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Neexistuje účinná vakcína proti HCV (díky vysoké variabilitě viru), postexposiční profylaxe Ig nebo virostatiky také nemá smysl.


Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Zdroje[upravit upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. Doporučené postupy pro praktické lékaře. Virové hepatitidy. 2001. reg. č. o/020/016. Autoři: Stanislav PLÍŠEK a GALSKÝ Jan. Dostupné také z URL <http://www.cls.cz/dokumenty2/postupy/r016.rtf>.

Použitá literatura[upravit upravit | editovat zdroj]

  • HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.
  • LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.