Hepatitida C

Světová prevalence virové hepatitidy typu C

Zdroje nákazy hepatitidou C

• Původcem je HCV – RNA virus (Flaviviridae), rozlišují se jeho různé genotypy a jejich subtypy, snadno podléhá mutacím.
• Existuje 6 typů virů a velké množství subtypů, v ČR se nejčastěji vyskytuje genotyp 1b.
• Šíření parenterálně (krevní deriváty – hemofilici, i.v. narkomanie, hemodialýza, sexuální přenos, perinatálně z matky na plod, transplantační štěpy, …), je asi 100x méně kontagiózní než VHB

Diagnostika

• Základním průkazem je serologicky protilátka anti-HCV (není pouze u infikovaných osob, ale i u těch, které virus eliminovaly spontánně nebo protivirovou léčbou), ukazatelem aktivní infekce je PCR průkaz virové RNA.
• Anti-HCV je prokazatelná cca 3 týdny po expozici, nemá preventivní účinek proti reinfekci.
• Vyznačuje se malou souvislostí mezi biochemií a histologií (i mírně zvýšené ALT, velké změny).
• Proto se častěji musíme uchýlit k jaterní biopsii.
• Tvorba Ig může být opožděna, při podezření na akutní VHC, je potřeba opakovat.
• U chronické hepatitidy C je třeba biopsie se stagingem (pokročilost jaterní fibrózy), který ukáže riziko progrese do jaterní cirhózy.
• Virus se nedaří pěstovat na tkáňových kulturách, proto se prokazuje PCR či Ig anti-VHC.

Průběh infekce

Histopatologický obraz hepatocelulárního karcinomu u pacientky s chronickou jaterní cirhózou indukovanou infekcí HCV.

• Inkubační doba je 15–160 (nejčastěji kolem 50) dní.

1. akutní infekce (asymptomatická nebo ikterická forma), v 15 % spontánní eliminace, v 85–90 % přechází do chronicity;
2. chronická infekce.

• Infekce je často asymptomatická, popř. má podobu neurčitých dyspeptických potíží bez ikteru, klinicky se může projevit až po letech jako jaterní cirhóza (nebo její komplikace) či hepatocelulární karcinom.
• Ikterus se objevuje častěji u starších osob.
• Jaterní selhání se vyskytuje vzácně.
• Vývoj cirhózy je pomalý, urychluje ho VHB a alkohol.
• Asymptomatické nosičství je vzácné.

Léčba

1. protivirová léčba (kombinace IFN–α (pegylovaných) s ribavirinem);
2. transplantace jater.

• Protivirová léčba trvá 6 nebo 12 měsíců a za kriterium vyléčení infekce se považuje negativní PCR virové RNA 24 týdnů po ukončení léčby.
• IFN jsou dvojího typu – konvenční a pegylované (vázané na polyethylenglykol – uvolňují se postupně, aplikace s.c. 1x týdně).

Profylaxe

• Neexistuje účinná vakcína proti HCV (díky vysoké variabilitě viru), postexposiční profylaxe Ig nebo virostatiky také nemá smysl.

Odkazy

Související články

• Virové hepatitidy
• Hepatitidy

Zdroje

• PASTOR, Jan. Langenbeck's medical web page [online]. [cit. 2010]. <http://langenbeck.webs.com>.

• BENEŠ, Jiří. Studijní materiály [online]. [cit. 2010]. <http://jirben.wz.cz>.

Externí odkazy

• Hepatitida C (česká wikipedie)

Použitá literatura

• HAVLÍK, Jiří, et al. Infektologie. 2. vydání. Praha : Avicenum, 1990. 393 s. ISBN 80-201-0062-8.

• LOBOVSKÁ, Alena. Infekční nemoci. 1. vydání. Praha : Karolinum, 2001. 263 s. ISBN 80-246-0116-8.