Histamin

Obsah 1 Charakteristika 2 H2 receptory 3 Odkazy 3.1 Externí odkazy 3.2 Použitá literatura 3.3 Související články

upravit Charakteristika

Histamin je jedním z primárních mediátorů zánětu. Je uložen v mastocytech (žírných buňkách) a v granulích bazofilů, odkud je uvolňován vlivem různých stimulů: zářením, alergeny, farmaky aj. Nejlépe je prozkoumána jeho role v akutní anafylaktické reakci na přítomnost alergenu, kdy je uvolněn po vazbě alergenu na IgE protilátky. Následuje reakce zprostředkovaná především stimulací H₁-receptorů: dochází k vazodilataci malých arteriol a kapilár společně se zvýšením permeability cévní stěny s následnou tvorbou edémů, v plicích dochází k bronchokonstrikci.

upravit H₂ receptory

Nacházejí v srdci, cévách, mozku a děloze. V současnosti jsme nejlépe informováni o jejich úloze v žaludku, kde jejich stimulace vede k sekreci HCl. Látky jako ranitidin (H₂-blokátory) blokují tyto receptory a snižují sekreci HCl (viz terapie peptických vředů).

Účinky histaminu je možné specificky blokovat na histaminergních receptorech pomocí antihistaminik, tj. H₁ a H₂ lytik.

Odkazy

upravit Externí odkazy

• Histamin (česká wikipedie)
• Histamine (anglická wikipedie)

upravit Použitá literatura

• MARTÍNKOVÁ, Jiřina, Stanislav MIČUDA a Jolana ČERMÁKOVÁ. Vybrané kapitoly z klinické farmakologie pro bakalářské studium : Histamin, antihistaminika [online]. ©2001. [cit. 2010-07-12]. <http://www.lfhk.cuni.cz/farmakol/predn/bak/kapitoly/histamin-bak.doc>.

upravit Související články

• Antihistaminika