Histiocytózy

Histiocytózy jsou onemocnění vycházející z mononukleárních buněk histiocyto-makrofágového systému. Někdy se tato onemocnění řadí k lymfomům. Histiocyty jsou součástí retikuloendotelu – vyskytují se např. ve stromatu mízních uzlin. Pokud dojde k proliferaci jejich prekurzorů v kostní dřeni, vzniká monocytární leukémie. Pokud dojde k proliferaci nezralých histiocytů ve tkáních, vzniká histiocytární medulární retikulóza. Proliferace vyzrálých histiocytů se souhrnně nazývá histiocytóza X, nověji histiocytóza z Langerhansových buněk.^[1]

Termín „histiocytóza X“ byl poprvé použitý Lichtensteinem v roce 1953. Tento název vznikl díky nejasné etiologii a rozpakům, zdali toto onemocnění řadit k nádorovým či infekčním onemocněním, nebo k lipidovým tezaurismózám. Původní název histiocytóza X byl později změněn na termín histiocytóza z Langerhansových buněk (Langerhans cell histiocytosis – LCH). Tato nemoc je řazena WHO klasifikací krevních chorob do skupiny maligních histiocytárních chorob.^[2]

Pro dětský věk jsou typické histiocytózy z Langerhansových buněk (z dendritických buněk) a hemofagující lymfohistiocytózy (z makrofágů).^[3]

Obsah 1 Klasifikace histiocytóz 1.1 Klasifikace histiocytárních chorob dle WHO klasifikace krevního chorob (2001) 1.2 Klasifikace histiocytárních chorob dle International Histiocyte Society 2 Histiocytózy z Langerhansových buněk (LCH) 2.1 Epidemiologie a etiopatogeneze 2.2 Histopatologie 2.3 Klinický obraz 2.3.1 Klinické formy 2.4 Staging 2.5 Diagnostika 2.5.1 Histologický vývoj ložiska LCH v průběhu času: 2.6 Léčba 2.7 Prognóza 3 Hemofagocytující lymfohistiocytózy 3.1 Familiární hemofagocytující lymfohistiocytóza (FHLH) 3.1.1 Epidemiologie a etiopatogeneze 3.1.2 Histopatologie 3.1.3 Klinický obraz 3.1.4 Diagnostika 3.1.5 Léčba 3.1.6 Prognóza 4 Odkazy 4.1 Související články 4.2 Externí odkazy 4.3 Reference

upravit Klasifikace histiocytóz

upravit Klasifikace histiocytárních chorob dle WHO klasifikace krevního chorob (2001)

• histiocytární sarkom
• histiocytóza z Langerhansových buněk (LCH)
• sarkom z Langerhansových buněk
• tumor z interdigitujících dendritických buněk
• sarkom z folikulárních dendritických buněk^[2]

upravit Klasifikace histiocytárních chorob dle International Histiocyte Society

• I. třída – histiocytóza z Langerhansových buněk
• II. třída – hemofagocytující lymfohistiocytózy:
  • familiární erytrofagocytující lymfohistiocytóza (FHLH)
  • hemofagocytární lymfohistiocytóza
  • s infekcí asociovaný hemofagocytární syndrom
• III. třída – maligní histiocytózy:
  • akutní monocytární leukemie
  • pravý histiocytární lymfom^[2]

upravit Histiocytózy z Langerhansových buněk (LCH)

• synonymum: histiocytosis X

Jedná se o monoklonální proliferaci Langerhansových buněk – speciálních dendritických buněk kůže. Nejčastěji se vyskytuje mezi 1. a 3. rokem života. Nejedná se o maligní onemocnění v klasickém pojetí (jde o morfologicky zralé buňky, dochází ke spontánní regresi a chybí aneuploidie).^[3]

upravit Epidemiologie a etiopatogeneze

Incidence je 0,4:100 000 dětí do 15 let. Chlapci bývají postiženi 2× častěji než dívky.^[3] Původ je nejasný – zvažuje se virový původ, primární imunodefekt nebo maligní onemocnění. Normální Langerhansovy buňky se dále nedělí, zatímco při histiocytóze z Langerhansových buněk k buněčné proliferaci dochází. Tyto buňky dále migrují do dalších orgánů.

upravit Histopatologie

V lézích je typicky přítomen infiltrát Langerhansových buněk, makrofágů, lymfocytů, eosinofilních granulocytů a obrovských buněk. Elektronmikroskopicky lze prokázat přítomnost Bierbeckových granulí (nitrobuněčných částic tvaru tenisové rakety) nebo CD1a antigenu na buněčném povrchu.^[3]

upravit Klinický obraz

• nejčastější manifestace – osteolytické kostní léze (lebka, dlouhé kosti, pánev, žebra, páteř) – eozinofilní kostní granulom – a bolestivé zduření měkkých tkání
• postižení kůže – seboroické, šupící se nebo xantomatózní papuly
• hepatopatie s hepatomegalií → ikterus, hypoproteinemie, otoky, ascites
• dysfunkce hematopoetického systému → anémie, leukocytopenie, trombocytopenie
• postižení plic → kašel, dyspnoe
• postižení mozku → diabetes insipidus^[3][2]

upravit Klinické formy

• Nemoc Lettererova-Siweho (výskyt typicky do 2 let věku): postižení kůže a sliznic, exantém, otoky, generalizované lymfadenopatie, anémie, postižení jater, sleziny, plic, lytická kostní ložiska
• Nemoc Handova-Schüllerova-Christianova (typická pro věk 2–6 let): polyurie, exoftalmus, lytické defekty plochých kostí
• Eozinofilní kostní granulom (dospělý věk)^[2]

upravit Staging

1. lokalizované postižení (převažuje v dospělosti):
   • kosti – monostotické/polyostotické, kůže, plíce, mízní uzliny, CNS
2. diseminované postižení (převažuje v dětství):
   • postiženy ≥ 2 orgány s/bez orgánové dysfunkce^[3][2]

upravit Diagnostika

• histologický průkaz – mikroskopicky
• imunohistologický průkaz CD1a antigenu na buněčném povrchu
• elektronmikroskopický průkaz Bierbeckových granul v cytoplazmě buněčné léze^[3]

upravit Histologický vývoj ložiska LCH v průběhu času:

1. proliferativní stadium (převažují Langerhansovy buňky)
2. granulomatózní stadium (pestrá cytologie)
3. xantomatózní stadium a tvorba jizev^[2]

upravit Léčba

• při izolovaném postižení kosti exkochleace
• při postižení více kostí léčba steroidy a vinblastinem
• při víceorgánovém postižení kombinovaná léčba cytostatiky^[3]

upravit Prognóza

• při postižení 1 orgánu je pravděpodobnost přežití 100 %
• při multiorgánovém postižení je letalita 20 %^[3]

upravit Hemofagocytující lymfohistiocytózy

Jedná se o reaktivní, často fatálně probíhající histiocytózy, typicky se objevuje u kojenců. Na podkladě imunodefektu dochází k výstřední neefektivní imunitní odpovědi s aktivací lymfocytů a makrofágů a hemofagocytózou. Tento imunodefekt může být podmíněn geneticky (familiární hemofagocytující lymfohistiocytóza) nebo sekundárně.^[3]

upravit Familiární hemofagocytující lymfohistiocytóza (FHLH)

• synonymum: morbus Farquhar

upravit Epidemiologie a etiopatogeneze

Incidence je 1:50 000. Chlapci i dívky jsou postiženi rovnoměrně.^[3] Nejméně 3 rozdílné genové defekty způsobí neefektivní imunitní odpověď s velkým vyplavováním zánětlivých cytokinů a nekontrolovanou aktivaci histiocytů.

upravit Histopatologie

Charakteristická je difuzní infiltrace jater, sleziny, mízních uzlin, kostní dřeně a mozku lymfocyty. Histiocyty jsou benigní a aktivně fagocytují erytrocyty („hemofagocytují“), jaderné buňky a trombocyty.^[3]

upravit Klinický obraz

• horečka, hepatosplenomegalie a pancytopenie
• zduření místních uzlin, ikterus, otoky, exantém
• neurologické symptomy – záchvaty křečí a obrny mozkových nervů
• progredující neutropenie → těžké bakteriální či plísňové infekce až s fatálním průběhem^[3]

upravit Diagnostika

• pancytopenie
• hypertriglyceridemie, zvýšená aktivita sérových aminotransferáz, snížený fibrinogen, zvýšený feritin, jen mírná elevaceCRP
• snížená aktivita NK buněk, pro- a protizánětlivé cytokiny v plazmě
• kostní dřeň: lymfohistiocytární infiltrace, hemofagocytóza
• likvor: mírná pleocytóza, zvýšená bílkovina
• MRI mozku: atrofie mozku a ložiska demyelinizace^[3]

upravit Léčba

• steroidy a etoposid, event. cyklosporin A a antitymocytární globulin (ATG)
• při postižení mozku intratékální léčba metotrexátem
• vyléčení je možné pouze transplantací kostní dřeně^[3]

upravit Prognóza

• neléčené onemocnění je smrtelné
• při transplantaci kostní dřeně je šance na vyléčení 50–70 %^[3]

upravit Odkazy

upravit Související články

upravit Externí odkazy

upravit Reference

1. ↑ KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 489. ISBN 80-7262-430-X.
2. ↑ ^{a b c d e f g} ADAM, Z, J VANÍČEK a P ŠLAMPA, et al. Histiocytóza z Langerhansových buněk u osob dospělého věku. Vnitřní lékařství [online]. 2006, roč. 4, vol. 52, s. 355-370, dostupné také z <http://www.vnitrnilekarstvi.cz/pdf/vl_06_05_11.pdf>. ISSN 1801-7592. 
3. ↑ ^{a b c d e f g h i j k l m n o p} MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 273-274. ISBN 978-80-247-2525-3.