Histiocytózy

Z WikiSkript

Přejít na: navigace, hledání

Histiocytózy jsou onemocnění vycházející z mononukleárních buněk histiocyto-makrofágového systému. Někdy se tato onemocnění řadí k lymfomům. Histiocyty jsou součástí retikuloendotelu – vyskytují se např. ve stromatu mízních uzlin. Pokud dojde k proliferaci jejich prekurzorů v kostní dřeni, vzniká monocytární leukémie. Pokud dojde k proliferaci nezralých histiocytů ve tkáních, vzniká histiocytární medulární retikulóza. Proliferace vyzrálých histiocytů se souhrnně nazývá histiocytóza X, nověji histiocytóza z Langerhansových buněk.[1]

Termín „histiocytóza X“ byl poprvé použitý Lichtensteinem v roce 1953. Tento název vznikl díky nejasné etiologii a rozpakům, zdali toto onemocnění řadit k nádorovým či infekčním onemocněním, nebo k lipidovým tezaurismózám. Původní název histiocytóza X byl později změněn na termín histiocytóza z Langerhansových buněk (Langerhans cell histiocytosis – LCH). Tato nemoc je řazena WHO klasifikací krevních chorob do skupiny maligních histiocytárních chorob.[2]

Pro dětský věk jsou typické histiocytózy z Langerhansových buněk (z dendritických buněk) a hemofagující lymfohistiocytózy (z makrofágů).[3]

Klasifikace histiocytóz[upravit upravit | editovat zdroj]

Klasifikace histiocytárních chorob dle WHO klasifikace krevního chorob (2001)[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Histiocytární sarkom,
  • histiocytóza z Langerhansových buněk (LCH),
  • sarkom z Langerhansových buněk,
  • tumor z interdigitujících dendritických buněk,
  • sarkom z folikulárních dendritických buněk.[2]

Klasifikace histiocytárních chorob dle International Histiocyte Society[upravit upravit | editovat zdroj]

  • I. třída – histiocytóza z Langerhansových buněk,
  • II. třída – hemofagocytující lymfohistiocytózy:
    • familiární erytrofagocytující lymfohistiocytóza (FHLH),
    • hemofagocytární lymfohistiocytóza,
    • s infekcí asociovaný hemofagocytární syndrom,
  • III. třída – maligní histiocytózy:

Histiocytózy z Langerhansových buněk (LCH)[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Synonymum: histiocytosis X.

Jedná se o monoklonální proliferaci Langerhansových buněk – speciálních dendritických buněk kůže. Nejčastěji se vyskytuje mezi 1. a 3. rokem života. Nejedná se o maligní onemocnění v klasickém pojetí (jde o morfologicky zralé buňky, dochází ke spontánní regresi a chybí aneuploidie).[3]

Epidemiologie a etiopatogeneze[upravit upravit | editovat zdroj]

Incidence je 0,4:100 000 dětí do 15 let. Chlapci bývají postiženi 2× častěji než dívky.[3] Původ je nejasný – zvažuje se virový původ, primární imunodefekt nebo maligní onemocnění. Normální Langerhansovy buňky se dále nedělí, zatímco při histiocytóze z Langerhansových buněk k buněčné proliferaci dochází. Tyto buňky dále migrují do dalších orgánů.

Histopatologie[upravit upravit | editovat zdroj]

Dítě s lytickými defekty lebečních kostí u Handovy-Schüllerovy-Christianovy nemoci

V lézích je typicky přítomen infiltrát Langerhansových buněk, makrofágů, lymfocytů, eosinofilních granulocytů a obrovských buněk. Elektronmikroskopicky lze prokázat přítomnost Bierbeckových granulí (nitrobuněčných částic tvaru tenisové rakety) nebo CD1a antigenu na buněčném povrchu.[3]

Klinický obraz[upravit upravit | editovat zdroj]

Klinické formy[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Nemoc Lettererova-Siweho (výskyt typicky do 2 let věku): postižení kůže a sliznic, exantém, otoky, generalizované lymfadenopatie, anémie, postižení jater, sleziny, plic, lytická kostní ložiska.
  • Nemoc Handova-Schüllerova-Christianova (typická pro věk 2–6 let): polyurie, exoftalmus, lytické defekty plochých kostí.
  • Eozinofilní kostní granulom (dospělý věk)[2].

Staging[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. Lokalizované postižení (převažuje v dospělosti):
    • kosti – monostotické/polyostotické, kůže, plíce, mízní uzliny, CNS,
  2. diseminované postižení (převažuje v dětství):
    • postiženy ≥ 2 orgány s/bez orgánové dysfunkce[3][2].

Diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

Mikroskopický obraz histiocytózy z Langerhansových buněk
  • Histologický průkaz – mikroskopicky,
  • imunohistologický průkaz CD1a antigenu na buněčném povrchu,
  • elektronmikroskopický průkaz Bierbeckových granul v cytoplazmě buněčné léze.[3]

Histologický vývoj ložiska LCH v průběhu času:[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. Proliferativní stadium (převažují Langerhansovy buňky),
  2. granulomatózní stadium (pestrá cytologie),
  3. xantomatózní stadium a tvorba jizev.[2]

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]

Prognóza[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Při postižení 1 orgánu je pravděpodobnost přežití 100 %,
  • při multiorgánovém postižení je letalita 20 %.[3]

Hemofagocytující lymfohistiocytózy[upravit upravit | editovat zdroj]

Jedná se o reaktivní, často fatálně probíhající histiocytózy, typicky se objevuje u kojenců. Na podkladě imunodefektu dochází k výstřední neefektivní imunitní odpovědi s aktivací lymfocytů a makrofágů a hemofagocytózou. Tento imunodefekt může být podmíněn geneticky (familiární hemofagocytující lymfohistiocytóza) nebo sekundárně.[3]

Familiární hemofagocytující lymfohistiocytóza (FHLH)[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Synonymum: morbus Farquhar.

Epidemiologie a etiopatogeneze[upravit upravit | editovat zdroj]

Incidence je 1:50 000. Chlapci i dívky jsou postiženi rovnoměrně.[3] Nejméně 3 rozdílné genové defekty způsobí neefektivní imunitní odpověď s velkým vyplavováním zánětlivých cytokinů a nekontrolovanou aktivaci histiocytů.

Histopatologie[upravit upravit | editovat zdroj]

Charakteristická je difuzní infiltrace jater, sleziny, mízních uzlin, kostní dřeně a mozku lymfocyty. Histiocyty jsou benigní a aktivně fagocytují erytrocyty („hemofagocytují“), jaderné buňky a trombocyty.[3]

Klinický obraz[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Horečka, hepatosplenomegalie a pancytopenie,
  • zduření místních uzlin, ikterus, otoky, exantém,
  • neurologické symptomy – záchvaty křečí a obrny mozkových nervů,
  • progredující neutropenie → těžké bakteriální či plísňové infekce až s fatálním průběhem[3].

Diagnostika[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Pancytopenie,
  • hypertriglyceridemie, zvýšená aktivita sérových aminotransferáz, snížený fibrinogen, zvýšený feritin, jen mírná elevaceCRP,
  • snížená aktivita NK buněk, pro- a protizánětlivé cytokiny v plazmě,
  • kostní dřeň: lymfohistiocytární infiltrace, hemofagocytóza,
  • likvor: mírná pleocytóza, zvýšená bílkovina,
  • MRI mozku: atrofie mozku a ložiska demyelinizace.[3]

Léčba[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Steroidy a etoposid, event. cyklosporin A a antitymocytární globulin (ATG),
  • při postižení mozku intratékální léčba metotrexátem,
  • vyléčení je možné pouze transplantací kostní dřeně[3].

Prognóza[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Neléčené onemocnění je smrtelné,
  • při transplantaci kostní dřeně je šance na vyléčení 50–70 %.[3]

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Externí odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. KLENER, Pavel, et al. Vnitřní lékařství. 3. vydání. Praha : Galén, 2006. s. 489. ISBN 80-7262-430-X.
  2. a b c d e f g ADAM, Z, J VANÍČEK a P ŠLAMPA, et al. Histiocytóza z Langerhansových buněk u osob dospělého věku. Vnitřní lékařství [online]2006, roč. 4, vol. 52, s. 355-370, dostupné také z <http://www.vnitrnilekarstvi.cz/pdf/vl_06_05_11.pdf>. ISSN 1801-7592. 
  3. a b c d e f g h i j k l m n o p MUNTAU, Ania Carolina. Pediatrie. 4. vydání. Praha : Grada, 2009. s. 273-274. ISBN 978-80-247-2525-3.