Homosexualita

Z WikiSkript
Homosexuální jedinci jsou eroticky, romanticky a pocitově přitahováni osobami stejného pohlaví. Homosexuální orientace se vyskytuje u mužů i u žen. Vedle sexuálního chování je spjata také s pocity a identitou.Výskyt homosexuální orientace v ženské populaci bývá odhadován na 1 %, v populaci mužské na minimálně 2 %.
Duhová vlajka – symbol homosexuálů

Americký psycholog Alfréd Kinsey koncem čtyřicátých let dvacátého století konstatoval homosexuální orientaci asi u 4 % vyšetřených mužů. Takto vysoký výskyt nebyl od té doby v obecné populaci spolehlivě doložen. Nicméně ona čtyři procenta v povědomí veřejnosti hodně zdomácněla. S uvedeným výskytem jsou homosexuálně orientovaní lidé nejpočetnější sexuální minoritou v populaci vůbec.


Podle dlouhodobého konsenzu behaviorálních a sociálních věd i zdravotnických profesí a profesí týkajících se duševního zdraví je homosexualita sama o sobě normální variantou lidské sexuální orientace.[1]

Homosexualita vs. homosexuální chování

Je třeba rozlišovat mezi homosexuálním chováním a homosexualitou jako niternou sexuální orientací. Ne každé homosexuální chování je motivováno odlišnou sexuální orientací. Platí to například o náhradních homosexuálních stycích vězňů. Rovněž homosexuální prostituci často provozují muži a ženy, kteří sami jsou orientováni heterosexuálně. Konečně ne každý homosexuálně orientovaný jedinec se také homosexuálně chová.

Bisexualita

Jako bisexualita je označován stav, kdy jedinec nedovede přesně říci, které ze dvou pohlaví eroticky preferuje. Takových skutečně bisexuálních jedinců je však mezi muži i ženami extrémně málo. Homosexuálně orientovaní lidé mají někdy tendenci, hovořit o sobě jako o bisexuálech, aby existenci své homosexuální orientace učinili sociálně přijatelnější tam, kde se veřejné mínění proti homosexuálním lidem staví ne příliš pozitivně.

Postoje k homosexuálním lidem

Psychosociální a kulturní postoje k homosexuálním lidem se měnily podstatným způsobem. V novější době známe ve světě společnosti, kde je homosexuální chování kriminalizováno. Platí to zejména o sexuálních stycích mezi muži („sodomie“, „pederastie“ coby trestné činy). Jiné společnosti se staví k homosexualitě neangažovaně, řada vyspělých států homosexuálům přiznává stejná práva a možnosti jako většinové společnosti (např. manželství, adopce dětí).

Přetrvává také medicinalizace homosexuality, když někteří psychoanalyticky a behaviorálně orientovaní psychoterapeuti považují homosexuální orientaci za patologický stav a snaží se ji léčit. Často se zapomíná, že homosexuální orientace je zcela vynechána z posledních znění Mezinárodní statistické klasifikace nemocí a přidružených zdravotních problémů (MKN-10). American Psychological Association a další organizace tvrdí, že chybí vědecký základ i empirická data pro považování homosexuality za poruchu nebo abnormalitu sexuální orientace. [2] Jde o uznání homosexuálně orientovaných mužů a žen jako svébytné sexuální minority, která není v moderních demokraciích ani kriminalizována, ani medicinalizována. Homosexuální minorita má mít stejná práva a stejné povinnosti jako heterosexuálně orientovaná většina.

Jak se formuje sexuální orientace?

O způsobech, kterými se formuje sexuální orientace se vede mnoho diskusí. V posledních desetiletích experti upřednostňují biologické teorie.[3] Navzdory téměř stoletým psychoanalytickým a psychologickým spekulacím neexistuje žádný reálný důkaz na podporu názoru, že povaha rodičovství nebo raného dětství hrají jakoukoliv roli v utváření heterosexuální nebo homosexální orientace jedince. Zdá se, že sexuální orientace je ve své podstatě biologická a předurčená komplexní souhrou genetických faktorů a raného děložního prostředí. Sexuální orientací proto není volba.[4] Domněnky o vlivu rodiny nebo špatného psychologického vývoje na utváření sexuální orientace jsou založené na dezinformacích a předsudcích.[5]

Bez velice výrazné biologické predispozice by byla setrvalá přítomnost homosexuálně orientované menšiny ve většinově heterosexuálním světě obtížně pochopitelná. Víme, že homosexuální orientace se objevuje u dospívajících jedinců s endogenní osudovou naléhavostí. Nebylo nikdy prokázáno, že by bylo možné se homosexuální orientaci naučit. Neexistují žádné vědecké studie, které by dokumentovaly úspěšnou a bezpečnou změnu sexuální orientace. Snahy o změnu sexuální orientace jsou kontroverzní kvůli napětí mezi hodnotami vyznávanými některými nábožensky založenými organizacemi na jedné straně a hodnotami organizací na podporu práv leseb, gayů a bisexuálů a profesními i vědeckými organizacemi na straně druhé.[1] Žádná hlavní profesní zdravotnická organizace nepodporuje snahy o změnu sexuální orientace a prakticky všechny z nich přijaly prohlášení, jimiž před nimi varují odborníky a veřejnost.[6]

Pro biologicky založenou dispozici k homosexuální orientaci svědčí také výzkumy homosexuální orientace u jednovaječných a dvojvaječných dvojčat. Tyto výzkumy vesměs ukazují, že homosexuální orientace je u jednovaječných dvojčat statisticky významně častější, než u dvojčat dvojvaječných. Poslední genetické studie dokázaly ostatně definovat dosti přesně genom mužské homosexuality, byť samozřejmě s četnými otazníky.

Homosexuální muže a ženy v pubertě většinové heterosexuální prostředí často tlačí k tomu, "být jako ostatní". Proto první sexuální zkušenosti později vyhraněných homosexuálů bývají občas heterosexuální. Asi polovina homosexuálních mužů a dvě třetiny homosexuálních žen někdy uskuteční heterosexuální pohlavní styky. Většina těchto styků se odehrává v období dospívání a mladé dospělosti.

Coming out

Proces rozpoznání atypické sexuální orientace a jejího osvojení bývá označován jako "coming out". Je to proces různě dlouhý a různě konfliktní. Uplatní se zde nejen psychická stabilita a vzdělání subjektu. Ve hře jsou též postoje nejbližšího okolí a celé společnosti. Otevřená sexuální výchova vždy počítá s tím, že určité procento lidí se orientuje homosexuálně a již děti na tuto skutečnost upozorní. Poučí je současně, že člověk může na svou sexuální atypičnost reagovat různým způsobem a že homosexuálně orientovaní lidé musí být společností přijímáni bez předsudků. Jisté je, že ani ty nejliberálnější společnosti se zatím konfliktním postojům k homosexualitě zcela neubrání. Většina málokdy promíjí menšině její odlišnost.

Intrapsychické a sociální problémy způsobují, že osoby homosexuálně orientované mají vyšší výskyt sebevražedných pokusů než heterosexuálové. Protože se za svou sexuální orientaci někdy stydí, zůstává pravý stav věcí lékařům skryt i při opakovaných sexuálně motivovaných suicidálních pokusech.

Odpor společnosti a konfliktní intrapsychické zpracování homosexuální orientace mají za následek určitá specifika v praktickém životě homosexuálních lidí.

Homosexuální muži

Pencil.png upravit

Změněno.png

Čeština nemá pro homosexuální muže žádný jednoznačně přijímaný termín. Zdá se však že i v češtině zdomácní amerikanismus „gay“. Homosexuální muži mají vysokou tendenci k sexuální promiskuitě. Vysvětlení tohoto jevu je dvojí. Předně muž je biologicky disponován k vyšší promiskuitě a aktivitě. Sejdou-li se v homosexuálním páru dva muži, pak jejich biologická predispozice má pochopitelné následky. Druhým vysvětlením je obtížná realizace stálého homosexuálního partnerství vzhledem k sociálním problémům. Tvrdí se, že tento prvek bude odstraněn, pokud se podaří společnost vychovat k vyšší toleranci k homosexuální minoritě. Praxe homosexuálních mužů je zatím často poznamenána anonymními kontakty, realizovanými s vysokou motivační naléhavostí na místech nepříliš kulturních a důstojných. V této souvislosti vzpomeňme zejména známou „záchodkovou erotiku“ některých homosexuálů. Sexuální praktiky homosexuálních mužů jsou pestré. Většina z nich realizuje jak mutuální masturbaci, tak orálně-genitální kontakty a anální koitus. Při vysokém počtu partnerů a často riskantních sexuálních praktikách nepřekvapuje, že mezi promiskuitními homosexuálními muži se šíří pohlavně přenosné nemoci více než mezi heterosexuály.

Již dlouho je znám častější výskyt syfilidy a kapavky mezi homosexuály. Podobný význam má i velmi častá pozitivita na virus hepatitidy B a v posledních letech zejména virus HIV a onemocnění AIDS. Výskyt análních ragád a periproktálních abscesů má pochopitelně spíše mechanické než epidemiologické konsekvence.

Mužská homosexuální minorita má větší soudržnost, a proto je ji více ve společnosti vidět, než minoritu lesbickou. Některé zájmové skupiny homosexuálů mají potřebu prezentovat homosexualitu jako cosi lepšího, vyššího a vznešenějšího než je heterosexualita. Prvek hyperkompenzace, tak dobře známý z psychologie minorit, zatížených pocitem jisté insuficience, je zde evidentní. Mužské homosexuální dvojice mají málokdy příležitost pečovat o děti. Přitom by o to jistě často měly zájem. O to větší je kulturní a sociální angažovanost homosexuálních mužů. Z různých důvodů je jich o něco více než v celé společnosti v některých profesích: herci, tanečníci, estrádní umělci, číšníci, ale také kněží s nařízeným celibátem.

Homosexuální ženy

Pencil.png upravit

Změněno.png

Pro homosexuálně orientovanou ženu lze termín „lesba“ již dnes pokládat za obecně akceptovaný. V lesbickém páru se setkávají dvě ženy. To činí dvojici citově vřelejší, často až přímo city překypující. Soužití dvou žen, které mohou společně vychovávat i dítě některé z nich, nebudí tak velikou pozornost jako mužské homosexuální páry. Proto je častější. Ženy jsou méně promiskuitní a dvojice leseb mohou tedy počítat s větší stálostí.

Uzákonění registrovaného partnerství osob stejného pohlaví nepochybně zlepšuje sociosexuální adaptaci gayů a leseb. A to přesto, že tento nový institut pro mnohé z nich není příliš atraktivní.

Homofobie

Pencil.png upravit

Změněno.png
Projev homofobie

Společným jmenovatelem negativních soudů o homosexuálních lidech je „homofobie“. Tímto termínem se označují všechny možné (i nemožné) „obavy z homosexuální orientace“. Ve veřejných projevech se objevují kromě seriózních úvah také argumenty ryze emotivní. Nadávky se daleko častěji obracejí k homosexuálním osobám pohlaví mužského nežli k homosexuálním ženám. Navzdory názvu není „homofobie“ skutečnou fobií, ale (často hanlivým) označením kritického postoje k homosexualitě, jejímu praktikování či požadavkům homosexuálních aktivistů.

Za základ „homofobie“ bývá někdy považován strach z neznámého a málo obvyklého. To u vlastnosti, vyskytující se v několika málo procentech, nepřekvapuje. Nositelé těchto obav z nepřirozené sexuality však mohou argumentovat také zřejmou patologičností vlastnosti, která brání fyziologické reprodukční funkci.

Oporu pro postoje, považované v posledních letech některými odborníky za homofobní, lze nalézt například ve Starém zákoně – kniha Leviticus (18, 22–23) posuzuje totožně homosexuální pohlavní styky a pohlavní styky se zvířaty. Obojí praktiky bývají někdy shrnovány pod pojem sodomie.


Odkazy

Související články

Externí odkazy

Zdroj

Autor: doc. MUDr. Jaroslav Zvěřina, CSc. (přednosta Sexuologického ústavu 1. LF a VFN)

  1. a b American Psychological Association. Resolution on Appropriate Affirmative Responses to Sexual Orientation Distress and Change Efforts [online]. ©2009. [cit. 22.4.2010]. <http://www.apa.org/about/governance/council/policy/sexual-orientation.aspx>.
  2. American Psychological Association, California Psychological Association, American Psychiatric Association, National Association of Social Workers. Case No. S147999 in the Supreme Court of the State of California, In re Marriage Cases Judicial Council Coordination Proceeding No. 4365(…) [online]. ©2007. [cit. 23.4.2010]. <http://www.courtinfo.ca.gov/courts/supreme/highprofile/documents/Amer_Psychological_Assn_Amicus_Curiae_Brief.pdf>.
  3. American Academy of Pediatrics. Sexual Orientation and Adolescents [online]. ©2004. [cit. 23.4.2010]. <http://aappolicy.aappublications.org/cgi/content/full/pediatrics;113/6/1827>.
  4. Royal College of Psychiatrists. Submission to the Church of England’s Listening Exercise on Human Sexuality. [online]. ©2007. [cit. 23.4.2010]. <http://www.rcpsych.ac.uk/pdf/Submission%20to%20the%20Church%20of%20England.pdf>.
  5. American Psychiatric Association. Sexual Orientation [online]. ©2010. [cit. 23.4.2010]. <http://www.healthyminds.org/More-Info-For/GayLesbianBisexuals.aspx>.
  6. GLAD. Expert affidavit of Gregory M. Herek, Ph.D. [online]. ©2009. [cit. 22.4.2010]. <http://www.glad.org/uploads/docs/cases/gill-v-office-of-personnel-management/2009-11-17-doma-aff-herek.pdf>.