Horečka (pediatrie)

Horečka je vzestup tělesné teploty (teploty tělesného jádra) nad 38 °C.^[1]

Tělesná teplota je udržována regulačním systémem v předním hypotalamu. Horečka je způsobena vyplavením endogenních pyrogenů do cirkulace následkem infekce, zánětlivého procesu (revmatického onemocnění) nebo malignity. Mikrobi a jejich toxiny působí jako exogenní pyrogeny a stimulují uvolňování endogenních pyrogenů. Mezi endogenní pyrogeny řadíme: interleukin-1 (IL-1), interleukin-6 (IL-6), tumor necrosis factor (TNF) a interferony uvolňované monocyty, makrofágy, mesangiálními buňkami, gliemi, epiteliemi a B-lymfocyty. Endogenní pyrogeny se cestou arteriálního krevního zásobení dostávají do předního hypotalamu, odkud se následně uvolňuje kyselina arachidonová, která je dále metabolizována na prostaglandin E₂, který zvyšuje nastavení „hypotalamického termostatu“. Antipyretika (ibuprofen, aspirin) inhibují hypotalamickou cyklooxygenázu a tím inhibují produkci prostagladinu E₂.^[2]

Nejčastější příčinou horečky bývají infekční onemocnění. Mezi život ohrožující bakteriální infekce patří zejména sepse, meningitida, osteomyelitida, artritida, celulitida (zánět podkožního tuku a vaziva), enteritida, pyelonefritida a epiglotitida.^[1]

Horečka tedy vzniká vyplavením endogenních pyrogenů, jejichž tvorba může být indukovaná exogenními pyrogeny (bakterie a jejich toxiny, viry, kvasinky, prvoci, léky, toxické látky…). Horečka však může vzniknout i bez přítomnosti pyrogenů, např. při intrakraniálním krvácení, trombóze, silné hemolýze, mozkových nádorech, poruchách hypotalamu.

Obsah 1 Hyperpyrexie 2 Fáze horečky 3 Metabolické souvislosti 4 Typy horečky 5 Horečka neznámého původu 5.1 Definice 5.2 Příčiny 5.3 Vyšetření 6 Léčba horečky 7 Odkazy 7.1 Související články 7.2 Externí odkazy 7.3 Reference

upravit Hyperpyrexie

Hyperpyrexie je tělesná teplota nad 40 (41) °C axilárně. Bývá zpravidla součástí rozvíjejícího se septického šoku s projevy centralizace krevního oběhu (chladná akra, zhoršená periferní perfuze, tachykardie). Představuje vysoký stupeň rizika pro pacienta (křeče, poruchy vědomí, riziko dehydratace).^[1][3]

upravit Fáze horečky

• Prodromální (latentní) stádium (fáze přenastavování set-pointu) teplota se ještě nemění
• Incrementi (vzestup teploty – pocit chladu) snaha organismu zabránit úniku tepla - vazokonstrikce, zvýšení BM, tvorby tepla, svalový třes, studená, bledá kůže, zástava pocení, termoregulační chování (podobné reakce jako při expozici chladu)
• Acme (plateau - vrchol) po dosažení maximální teploty nastavené set-pointem, teplá, červená, suchá kůže – zvýšený průtok teplé krve, zvýšená TF (1°C 8-10 tepů)
• Decrementi (ústup – pocit tepla, zčervenání) návrat set-point i teploty k normě, odstraňování tepla z organismu – vasodilatace, pocení, teplá, červená, vlhká kůže, žízeň, možná dehydratace, pokles tlaku

Výška teploty a její trvání závisí na spoustě vnějších i vnitřních faktorů (množství a typ pyrogenů, hydratace, teplota okolí – v chladu stoupá produkce tepla, v teple klesá únik tepla = dosažení až nebezpečně vysokých hodnot + zhoršuje dehydratace, věk – starší mají nižší febrilní odpověď, malé děti mají sklon k vysokým teplotám, febrilním křečím…)

upravit Metabolické souvislosti

• vliv na TF (1°C + 8-10 tepů/min, riziko při selhávání srdce)
• zvýšení nároků organismu na výživu (energeticky náročný stav, zvýšená aktivita sympatiku, zvýšené metabolické nároky, úspora energie pro imunitní systém)
• nebezpečí dehydratace (dodávání tekutin, zvláště u starších lidí), klesá diuréza
• hyperventilace (zvýšený BM)
• zácpa (v důsledku dehydratace, snížená motilita střeva)
• hyperreaktivita x útlum CNS (halucinace, deprese, syndrom neklidných nohou)
• nechutenství (TNFα kachektin), katabolismus proteinů (negativní N bilance), hyperglykemie (zvýšená glykogenolýza, glukoneogeneze)
• febrilní křeče – generalizované, tonicko-klonické, dosud nejasného původu (selhání mikrocirkulace? hyponatremie?), několik sekund až minuty při prudce stoupající teplotě nad 39°C, postihuje 3-4% dětí nejčastěji ve věku 9m – 5let

upravit Typy horečky

Dříve byl typ horečky diagnostickým znakem, dnes, při užívání ATB, kortikoidů, antipyretik ztrácí původní význam. Orientačně – kontinuální, intermitentní, remitentní, návratná, vlnivá, převrácená…

upravit Horečka neznámého původu

upravit Definice

Horečka neznámého původu je teplota vyšší než 38 °C a trvající déle než 14 dní. Příčina není zřejmá navzdory pečlivé anamnéze, fyzikálnímu vyšetření a běžnému laboratornímu screeningu.^[2]

upravit Příčiny

Nejčastější příčinou je neobvyklý průběh/projev běžného onemocnění.

• Systémové infekce: nemoc z kočičího škrábnutí, ehrlichióza, salmonelóza, mykobakterie, brucelóza, tularemie, leptospiróza, Lymeská nemoc, syfilis, HIV, CMV, hepatitidy, EBV.
• Lokalizované bakteriální infekce: infekční endokarditida, absces (nitrobříšní, absces jater, absces ledvin), sinusitida, mastoiditida, osteomyelitida, pneumonie, pyelonefritida.
• Zánětlivá onemocnění: Kawasakiho nemoc, juvenilní revmatoidní artritida, systémový lupus erythematodes, polyarteritis nodosa, revmatická horečka, nespecifické střevní záněty.
• Malignity: Hodgkinský a non-Hodgkinský lymfom, leukemie, Ewingův sarkom, neuroblastom.
• Munchausenův syndrom. ^[2]

upravit Vyšetření

• Krevní obraz + diferenciální rozpočet leukocytů, CRP, sedimentace,
• jaterní testy, hemokultura, ABR
• antinukleární protilátky, revmatoidní faktor, vyšetření komplementu (C3, C4, CH₅₀),
• vyšetření moči + kultivace, vyšetření stolice,
• výtěr z krku, otoskopie,
• RTG plic,
• cytologie a kultivace likvoru
• event. HIV, EBV.^[2][1]

upravit Léčba horečky

• hydratace (každý °C nad 37 °C zvyšuje fyziologickou potřebu tekutin o 12 %)
• antipyretika
  • paracetamol 50 mg/kg/den (ve 4 dávkách)
  • ibuprofen 20 mg/kg/den (ve 3–4 dávkách)
  • kyselina acetylsalicylová je u dětí do 15 let nevhodná – nebezpečí Reyova syndromu
• infúze přes led^[3]

upravit Odkazy

upravit Související články

• Maligní hypertermie
• Hypertermie
• Febrilní křeče
• Sepse
• Antipyretika

upravit Externí odkazy

• Pediatrie pro praxi: Horečka u dětí
• Pediatrie pro praxi: Farmakoterapie horečky u dětí
• Pediatrie pro praxi: Optimální dávkování paracetamolu

upravit Reference

1. ↑ ^{a b c d} GUT, J a J HOZA. Horečka u dětí. Pediatrie pro praxi [online]. 2004, roč. 5, s. 99, dostupné také z <http://www.pediatriepropraxi.cz>. ISSN 1803-5264. 
2. ↑ ^{a b c d} KLIEGMAN, Robert M., Karen J. MARCDANTE a Hal B. JENSON. Nelson Essentials of Pediatrics. 1. vydání. China : Elsevier Saunders, 2006. 5; s. 460-462. ISBN 978-0-8089-2325-1.
3. ↑ ^{a b} HRODEK, Otto a Jan VAVŘINEC, et al. Pediatrie. 1. vydání. Praha : Galén, 2002. s. 56-57. ISBN 80-7262-178-5.

Článek neobsahuje vše, co by měl. Můžete se přidat k jeho autorům a doplnit jej. O vhodných změnách se lze poradit v diskusi.