Humerus
Kost pažní (humerus) měří asi 30 cm, je to typická dlouhá kost. Lze ji rozdělit na:
- caput − hlavice
- corpus − tělo kosti
- condylus − distální část
upravit Hlavice
Caput humeri je na mediální části kryta chrupavkou a tvoří hlavici ramenního kloubu. Tesně pod okraji chrupavky se nachází collum anatomicum (anatomický krček). Na laterální části jsou dva hrbolky:
- tuberculum majus − laterálněji
- tuberculum minus − mediálněji
Mezi hrbolky je sulcus intertubercularis a v něm prochází šlacha dlouhé hlavy bicepsu. Pod úrovní obou hrbolků se nachází místo nejčastějších zlomenin kosti pažní, collum chirurgicum.
upravit Tělo
Trojhranné tělo humeru navazuje na hlavici. V místě připojení musculus deltoideus je patrná drsnatina tuberositas deltoidea. V místě průběhu nervus radialis je patrný sulcus nervi radialis (v tomto místě bývá nerv poraněn). V polovině délky těla se nachází foramen nutricium, kterým do kosti přichází vyživující cévy.
upravit Kondyly
Tvoří nejdistálnější část humeru. Kloubní plochy na něm umístněné se účastní loketního skloubení. Vejčité kondyly vybíhají v:
- epicondylus lateralis
- epicondylus medialis − za ním se nachází sulcus nervi ulnaris (pro nervus ulnaris, lidově „brňavka“).
Těsně nad kloubními plochami se nachází tři prohlubně:
- fossa radialis − ventrálně, laterálně
- fossa coronoidea − ventrálně, mediálně, zapadá do ní při ohybu processus coronoideus loketní kosti
- fossa olecrani − na dorsální straně. zapadá do ní olecranon
Na nejdistálnější části se nachází dvě kloubní plochy:
- capitulum humeri − hlavička, laterálně, skloubena s radiem
- trochlea humeri − kladka, mediálně, skloubena s ulnou
upravit Osifikace
Od 3. týdne těhotenství začíná osifikace v diafýze a obou epifýzách humeru. Vytváří se i drobnější osifikační jádra (například v hrbolcích). Okolo 20. roku mizí poslední růstové štěrbiny.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
- ČIHÁK, Radomír. Anatomie. 2. vydání. Praha : Grada Publishing, a.s., 2008. 516 s. sv. 1. ISBN 80-7169-970-5.
