Hyperkinetické dítě
ADHD (Attention Deficit Hyperactivity Disorders) neboli hyperkinetické poruchy patří mezi neurovývojové poruchy, které se projevují již od raného dětství, nejvíce však ve školním věku, kdy postihují 5-7 % dětí, převážně chlapců. V 50 % přetrvávají ADHD do dospělosti.[1]
Tyto poruchy charakterizuje především:[1]
- porucha pozornosti (nesoustředěnost, nepozornost)
- impulzivita
- hyperaktivita
Obsah |
upravit Klinický obraz
Hyperkinetické děti jsou často neukázněné, impulzivní a náchylné k úrazům. Často bezmyšlenkovitě porušují pravidla a tím se dostávají do konfliktů s disciplínou. Mezi ostatními dětmi nejsou příliš populární a mohou se snadno stát izolovanými. Jejich vztah k dospělým je často sociálně dezinhibován pro nedostatek normální opatrnosti a odstupu. U těchto dětí jsou porušené poznávací schopnosti a bývá často specifické opoždění v motorickém a jazykovém vývoji. Sekundárními komplikacemi jsou disociální chování a nízké sebehodnocení.[2] ADHD narušují školní výkonnost dětí s normálním intelektovým potenciálem, takže jejich školní výsledky neodpovídají výši jejich intelektu.[1]
Pro ADHD se dříve používaly diagnózy LDE (lehká dětská encefalopatie) či LMD (lehká mozková dysfunkce), které se snažily postihnout etiologii, aktuálně užívané označení syndromu vychází z popisu chování této poruchy.[3]
upravit Etiologie
Příčiny ADHD nejsou v současnosti zcela známé a nelze proto vždy určit jednoznačnou příčinu. Na vzniku ADHD se nejspíš podílí vlivy genetické i zevní (ekologické, zdravotní komplikace v těhotenství nebo při porodu apod.).[1] ADHD je porucha typická neurovývojovým opožděním s odchylnou maturací CNS, dysregulací neurotransmiterových systémů (noradrenergního a dopaminergního) a je i vysoce rizikovým faktorem pro vznik dalších psychiatrických poruch. MRI u ADHD prokazuje zmenšený objem mozku, mozečku, bazálních ganglií vpravo a corpus callosum vpravo.[1]
upravit Diagnostika
- anamnéza
- klinické sledování projevů dítěte
- psychologické vyšetření dítěte (kognitivní a percepčně-motorické funkce, pracovně-volní a emočně-sociální úroveň dítěte)
- ev. EEG, MRI mozku,…[3]
upravit Léčba
Jde o kombinaci psychoterapie, socioterapie a farmakoterapie. Velmi důležitá je práce s rodiči. Je potřeba vysvětlit jim příčiny poruch chování jejich dítěte a poradit jim, jak dítě vychovávat.
Psychoterapie a socioterapie:
- odpovídající výchovný přístup rodičů – laskavost, klid, optimismus, velká trpělivost
- odpovídající přístup pedagogů a speciální režim ve škole
- Ze zákona vyplývá dětem s touto poruchou právo na vzdělávání, jehož obsah, formy a metody odpovídají jejich vzdělávacím potřebám a možnostem. Tyto speciální vzdělávací potřeby zjišťuje školské poradenské zařízení. Viz. také Vyhláška č. 73/2005 Sb. o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných.[3] Děti s ADHD vyžadují specifický přístup a režim, odlišný než jaký mají jejich vrstevníci. Z toho důvodu byly založeny dyslektické a vyrovnávací třídy se speciálním režimem (např. přestávky každých 20 minut, učení se vleže na zemi, možnost měnit polohu i místo během vyučovacího procesu atd.). Ve třídách učí speciální pedagogové (etopedové), kteří při maximálním počtu 12 dětí ve třídě mohou uplatňovat individuální přístup. Taktéž vyhláška Ministerstva školství ČR (čj. 23 472/9291) umožňuje jinou klasifikaci, např. jen písemné hodnocení nebo při komorbidní dyslexii neklasifikování z jazyků.[3]
- EEG-biofeedback (trénink funkcí nervové soustavy přímo na úrovni aktivace pozornosti a soustředění, posílení vůle, sebeovládání aj.)
- pohybová rehabilitace (aktivace ochablého svalstva a zlepšení motorické koordinace).
- ev. logopedická náprava
- metody poradenské psychologie (řešení výchovných nesnází, adaptačních obtíží dítěte, nácvik relaxace aj.) a speciální pedagogiky (rozvoj percepčně-motorických funkcí, nápravné postupy u specifických poruch učení – dyslexie apod.)[3]
Farmakoterapie:
- Atomoxetin – selektivní inhibitor zpětného vstřebávání noradrenalinu[1]
- Noradrenalin je důležitý v regulaci aktivity, impulzivity a koncentrace pozornosti.
- Metylfenidát
upravit MKN-10
Hyperkinetické poruchy (F90) – charakteristika této skupiny:
- časný začátek (obvykle v prvních pěti letech života)
- nedostatečná vytrvalost v činnostech‚ vyžadujících poznávací schopnosti
- tendence přebíhat od jedné činnosti ke druhé‚ aniž by byla jedna dokončena
- dezorganizovaná‚ špatně regulovaná a nadměrná aktivita[2]
F90.0 Porucha aktivity a pozornosti
- Nedostatek pozornosti s hyperaktivitou
- Syndrom poruchy pozornosti s hyperaktivitou
- Nepatří sem: hyperkinetická porucha s poruchou chování (F90.1)
F90.1 Hyperkinetická porucha chování
- Hyperkinetická porucha sdružená s poruchou chování
F90.8 Jiné hyperkinetické poruchy
F90.9 Hyperkinetická porucha NS
- Hyperkinetická reakce v dětství nebo v dospívání NS
- Hyperkinetický syndrom NS[2]
