Hypotrofický novorozenec

Hypotrofický novorozenec je dítě s porodní váhou nízkou vzhledem ke gestačnímu věku. Hypotrofický novorozenec může být jak nedonošený, tak donošený nebo dokonce přenošený. Prevalence hypotrofie je 4–7 % dětí narozených v rozvinutých zemích, 6–30 % dětí v rozvojových zemích.

Klasifikace hypotrofů dle porodní hmotnosti (PH):

• hypotrofický novorozenec – PH pod 10. percentilem či 2 SD pod průměrem pro daný gestační věk;
• středně hypotrofický novorozenec – PH mezi 3. a 10. percentilem;
• těžce hypotrofický novorozenec – PH pod 3. percentilem.

Příčiny nedostatečného vzrůstu plodu:

• 70 % SGA (Small for Gestational Age) – konstitučně malý plod;
• 24 % IUGR (Intrauterine Growth Restriction, nitroděložní růstová retardace) asymetrická;
• 6 % IUGR symetrická.

Obsah 1 Hypotrofie disproporcionální (asymetrická) 2 Hypotrofie proporcionální (symetrická) 3 Příčiny hypotrofie 4 Patofyziologie 5 Diagnostika 6 Klinický obraz 7 Rizika hypotrofie 8 Terapie 9 Následky 10 Odkazy 10.1 Související články 10.2 Externí odkazy 10.3 Reference

upravit Hypotrofie disproporcionální (asymetrická)

• Asi 75 % hypotrofických novorozenců.
• Výrazně nižší porodní váha, ale tělesná délka a obvod hlavy jsou přiměřené gestačnímu věku.
• Při porušené výživě plodu v posledních fázích těhotenství – např. při mikroplacentě nebo jiné poruše fetoplacentárního oběhu.
• Úbytek podkožního tuku a svalstva, ztráta turgoru, snížení obsahu glykogenu v parenchymových orgánech.
• Relativně dobrá prognóza růstu (v prvních měsících života rychle vyrostou a doženou tak své vrstevníky – tzv. catch-up růst) i psychomotorického vývoje^[1]

upravit Hypotrofie proporcionální (symetrická)

• Novorozenec má nízkou porodní váhu i délku a menší obvod hlavy.
• Příčina je často v plodu samotném – intrauterinně proběhlá infekce či dědičná choroba.
• Předpokládá se chronické působení nebo začátek v časném stádiu (před 28. gestačním týdnem).
• Menší obvod hlavy je známkou postižení CNS ve fetálním období – často v postnatálním období následuje mikrocefalie a trvalá vývojová postižení.
• Prognóza růstu je horší – často přetrvává i do vyššího věku.^[1]

upravit Příčiny hypotrofie

• Fetální faktory: chromozomální aberace plodu a genetické vady, infekce plodu (TORCH), strukturální malformace, VVV plodu, metabolické vady.
• Mateřské faktory: genetické (vzrůst, rasa…), nutrice, socioekonomické faktory, vaskulární a renální onemocnění matky, trombofilie, anemie, abusus drog a léků, vnější prostředí.
• Placentární faktory.

upravit Patofyziologie

• Snížený přívod kyslíku → fetální hypoglykémie → snížení sekrece inzulinu a IGF-1, 2 → omezení růstu a proliferace buněk.
• glykogenolýza, glukoneogeneze, laktátová acidóza
• Postižení buněčných a orgánových funkcí.
• Redistribuce oběhu (preference srdce, mozku a nadledvin).
• Oligohydramnion.
• zmenšení obvodu břicha
• zhoršení kontraktility myokardu (zvýšen afterload), zero až revers flow v ductus venosus

upravit Diagnostika

• Diagnóza na základě klinického obrazu a antropometrického měření (Niklassonovy růstové grafy).
• Laboratorní vyšetření:
  • hypoglykemie (či hyperglykémie při relativním hypoinzulinismu), hypokalcémie.
  • Zvýšené hladiny amoniaku, močoviny a kyseliny močové.
  • Vysoké hladiny katecholaminů, endorfinu, triglyceridů, volných mastných kyselin.
  • Nízké hladiny albuminu, prealbuminu, imunoglobulinů.
  • Krevní obraz: polycytémie (+ elevace EPO), leukopenie, trombocytopenie.
• Prenatální diagnostika (stanovení délky gestace, rizikové faktory, USG biometrie, USG-Doppler,...) – nález hypotrofie plodu často vede k ukončení gravidity, nejčastěji císařským řezem (vyšší riziko intrapartální hypoxie a aspirace mekonia).

upravit Klinický obraz

• většina hypotrofů (hlavně těch donošených) je čilá, hladová a projevuje zvýšenou aktivitu
• o starším gestačním věku nám napoví – bledá, suchá, akrálně se olupující kůže, úbytek podkožního tuku, snížený turgor kůže, vpadnuté bříško

upravit Rizika hypotrofie

• 5–20 × vyšší perinatální úmrtnost.
• Riziko perinatální asfyxie (nižší tolerance porodního stresu).
• Perzistence fetální cirkulace (perzistující plicní hypertenze).
• RDS méně častý (maturace plic stresem), častější naopak bronchopulmonální dysplazie (BPD).
• Metabolické poruchy: hypoglykemie (chybí zásoby glykogenu, chybí tuk na glukoneogenezi, snížená senzitivita tkání k inzulinu, deficit katecholaminů), hyperglykemie (hypoinzulinismus), hypokalcemie (posthypoxická).
• Hypotermie (nedostatečná tuková vrstva).
• Hematologická: polycytémie, hyperviskózní syndrom, vyšší erytropoetin a trombocytopenie, neutropenie, poruchy koagulace.
• Poruchy imunity (deficit proteosyntézy).
• Vrozené malformace, VVV…

upravit Terapie

• Prenatálně: ukončení gravidity císařským řezem (vyšší riziko intrapartální hypoxie a aspirace mekonia).
• Postnatálně:
  • prevence hypotermie (nedostatečné zásoby tuku);
  • prevence hypoglykemie;
  • prevence infekce (snížená humorální i buněčná imunita).

upravit Následky

• Vyšší morbidita a mortalita (poškození orgánů díky placentární insuficienci).
• Vyšší četnost dlouhodobých zdravotních problémů.
• Vyšší četnost poruch koordinace, lateralizace, horší prostorová představivost a dysgrafie.^[1]
• Dechové potíže, chronické plicní onemocnění.
• Pozdější prořezávání zubů, hypoplázie skloviny.
• Riziko rozvoje thrifty fenotypu – zvýšený příjem potravy, ukládání tuku a snížený výdej energie → obezita.

upravit Odkazy

upravit Související články

• Novorozenci s nízkou porodní hmotností
• Charakteristika novorozeneckého období
• Ošetření nedonošence

upravit Externí odkazy

• Česká neonatologická společnost

upravit Reference

1. ↑ ^{a b c} PEYCHL, Ivan. Nedonošené dítě v péči praktického a nemocničního pediatra. 1. vydání. Galén, 2005. s. 34. ISBN 80-7262-283-8.