Hypovolemický šok

Z WikiSkript
Otoky na podkladě syndromu děravých kapilár

Hypovolemický šok je náhlá porucha perfúze orgánů a tkání, která vede k orgánovým změnám a ohrožuje pacienta na životě. Má původ v relativním nebo absolutním nedostatku intravaskulární tekutiny. Vzniká z následujících příčin:

  1. krvácení zevní i vnitřní,
  2. sekvestrace tekutin (ascites, fluidothorax, …),
  3. velké ztráty tekutin (průjmy, zvracení, polyurie, …).

Patogeneze[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Dochází ke snížení žilního návratu a tím ke snížení srdečního výdeje a systolického TK.
  • Při ztrátách pod 10 % krevního objemu – není snížen srdeční index ani výrazná arteriální hypotenze (případně jen ortostatická hypotenze) díky aktivaci sympatoadrenálního systému – dojde k redistribuci srdečního výdeje, nasátí tekutiny z intersticia, tachykardii, oligurii (zvýšená sekrece ADH).
  • Ztráty nad 20–30 % krevního objemu – snížení srdečního výdeje, krevní tlak nejprve udržován dostatečně vysoký (díky kontrakci prekapilárních sfinkterů s hypoperfúzí méně důležitých orgánů – postupně dochází ale k poškození jejich funkce – např. v plicích jsou prokrveny pouze plicní baze, horní plicní laloky představují mrtvý prostor, který může vést k hypoventilaci s respirační acidózou), později TK klesá – k tachykardii se připojuje hypotenze, studené akrální části těla, oligurie až anurie a acidóza (laktátová, event. i respirační), při ztrátách plazmy a dehydratacích se připojuje zvýšení hematokritu.
  • Hypovolémie také může vzniknout z generalizovaného zvýšení permeability kapilár, která má za následek masivní únik plazmy extravaskulárně (tzv. syndrom děravých kapilár – capillary leakage syndrome), většinou je důsledkem SIRS u septického šoku, ale může vznikat také u popálenin.

Hlavní parametry šoku[upravit upravit | editovat zdroj]

  • Závisí na množství krevní ztráty (systolický TK, pulz, diuréza):
Posuzování tíže šoku podle krevní ztráty (posuzovaná váha 70 kg, 5 l cirkulujícího krevního volumu) [1]
krevní ztráta – odhad TK (mmHg) pulz (tepů/min) diuréza stav vědomí počet dechů tekutina k doplnění volumu
<15 % (<750 ml) norma norma norma lehce anxiózní 14−20/min krystaloidy
15−30 % (750−1 500 ml) pod 100 >100 oligurie anxiózní 20−30/min krystaloidy
30−40 % (1 500−2 000 ml) pod 90 >120 anurie zmatenost 30−40/min krystaloidy+krev
>40 % (>2 000 ml) pod 60 >140 anurie letargie >30/min krystaloidy+krev
  • Oligurie = pod 500 ml/den (20 ml/hod).
  • Anurie = pod 100 ml/den (4 ml/hod).
  • Perfuzní tlak 90 mmHg je nejnižší tlak pro normální činnost většiny tkání.
  • Perfuzní tlak 60 mmHg je nejnižší tlak pro normální činnost mozku.
  • Za počátek šoku je považován pulz nad 100/min a systolický tlak pod 100 torr.
  • K hodnocení se také používá šokový index, tj. poměr mezi tepovou frekvencí a systolickým tlakem:
    • norma TF / TK = 60 / 120 = 0,5
    • počátek šoku (kompenzace) 100 / 100 = 1
    • těžký šok (dekompenzace) 120 / 60 = 2

Klinický obraz[upravit upravit | editovat zdroj]

= tzv. studená hypotenze:

  • klinický obraz daný hypovolemií: hypotenze, oligurie až anurie, snížený CVT (na rozdíl od šoku kardiogenního),
  • klinický obraz daný kompenzačními mechanismy: tachykardie, tachypnoe, pocení, bledost končetin.

Prognóza[upravit upravit | editovat zdroj]

  • dobrá,
  • tento šok je jediný typ šoku, kde lze zasáhnout kauzálně doplněním tekutin,
  • přežívá 80 %.

Odkazy[upravit upravit | editovat zdroj]

Související články[upravit upravit | editovat zdroj]

Zdroj[upravit upravit | editovat zdroj]

Reference[upravit upravit | editovat zdroj]

  1. LONGMORE, J. M. (J. Murray). Oxford handbook of clinical medicine. 8. vydání. Oxford : Oxford university press, 2010. 0 s. ISBN 9780199232178.