IgE a IgD

Obsah 1 IgD 2 IgE 3 Odkazy 3.1 Související články 3.2 Reference 3.3 Použitá literatura

IgD

• monomer
• je zastoupen relativně málo, nízké koncentrace v séru
• jeho afinita k antigenům je slabá
• nachází se hlavně na povrchu B-lymfocytů, kde má funkci receptoru pro antigen – tvoří BCR^[1]
• vyvolává uvolňování histaminu z mastocytů a bazofilních leukocytů
• po vazbě na antigen se také spolupodílí na rozvoji senné rýmy či alergického astmatu

IgE

• nejkratší poločas rozpadu
• nalezneme jej v množství ještě nižším než IgD (sérová koncentrace 0,5 g/l) – to způsobuje také jeho krátký katabolický poločas
• homocytotropní: brzy se váže na jiné buňky vlastního těla (žírné buňky, bazofily) na receptory FcεRI
  • daleko stabilnější než jako volný
• uvolňuje mediátory zánětu (histamin, serotonin, prostaglandiny, leukotrieny)
• protilátky IgE jsou zodpovědné za reakce časné přecitlivělosti
• zvýšená koncentrace při alergických (atopických) reakcích
• úloha v antiparazitární obraně (stimuluje procesy k vypuzení): mediátory, vazodilatace, vykašlání, vykýchání, zvýšení peristaltiky střev, průjem
• vyskytuje se zvláště ve:

1. slezině
2. mandlích
3. mukózních membránách plic
4. mukózních membránách gastrointestinálního ústrojí

upravit Odkazy

upravit Související články

• IgG
• IgA
• IgM
• Protilátka

upravit Reference

1. ↑ HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ, et al. Základy imunologie. 4. vydání. Praha : Triton, 2009. s. 67. ISBN 978-80-7387-280-9.

upravit Použitá literatura

• HOŘEJŠÍ, Václav a Jiřina BARTŮŇKOVÁ. Základy imunologie. 3. vydání. Praha : Triton, 2008. 280 s. ISBN 80-7254-686-4.