Imunologický vývoj dítěte
Imunitní systém je souhrn mechanismů udržujících integritu organismu. Jedná se o komplexní systém buněk a molekul, které mají schopnost rozpoznávat a likvidovat cizí i vlastní potenciálně škodlivé struktury.
Podrobnější informace naleznete na stránce Imunitní systém.Obsah |
upravit Struktura imunitního systému
| Přirozená imunita
(též antigenně nespecifická, vrozená, neadaptivní) |
buněčná | fagocyty |
| makrofágy | ||
| NK-buňky | ||
| humorální | komplement | |
| interferony (IFN) | ||
| Specifická imunita
(též získaná, adaptivní) |
buněčná | T-lymfocyty |
| humorální | B-lymfocyty → protilátky |
upravit Orgány imunitního systému
- thymus (brzlík), kostní dřeň, lymfatické uzliny, slezina, nosní a krční mandle, Peyerské plaky ve střevě, apendix
upravit Buňky imunitního systému
- lymfoidní řada: T-lymfocyty (zprostředkovávají specifickou imunitní reakci), B-lymfocyty (zajišťují specifickou protilátkovou imunitu), NK buňky (cytotoxické buňky nespecifické imunity)
- myeloidní řada: monocyty – makrofágy (fagocytující buňky prezentující antigen), dendritické buňky, neutrofily (fagocytující buňky časné zánětlivé reakce), bazofily (buňky periferní krve účastnící se zánětlivé reakce), eozinofily (buňky účastnící se hypersenzitivní reakce a antiparazitární obrany), žírné buňky (buňky hypersenzitivní reakce I. typu)[1]
upravit Vývoj imunitního systému
Vývoj imunitního systému začíná již před narozením a pokračuje celý život. Buňky imunitního systému se vyvíjí z hematopoetických kmenových buněk, které jsou schopny neomezeného mitotického dělení.
Ve 3. týdnu gestace vzniká ve žloutkovém vaku pluripotentní hematopoetická kmenová buňka, která v 5. týdnu gestace putuje do fetálních jater (1. hematopoetický orgán embrya) a přechodně také do sleziny. Z jater se v 8.–11. týdnu gestace rozsévají kmenové buňky embryonální cirkulací do kostní dřeně, thymu, sleziny a lymfatických uzlin. Po porodu je jediným hematopoetickým orgánem kostní dřeň.
Novorozenec má funkční imunitní systém (je schopen humorální i buněčné imunitní odpovědi) a první měsíce života je navíc chráněn transplacentárně získanými protilátkami (IgG) od matky. K jejich přenosu dochází od 22. gestačního týdne díky specifickým Fc-receptorům v placentě. Kojený novorozenec je dále chráněn matčinými IgA získanými mateřským mlékem, nicméně tyto IgA chrání před patogeny v oblasti trávicího traktu a nevstupují do krevního oběhu novorozence.
Nejnižší hladina imunoglobulinů v séru kojence je kolem 4. až 6. měsíce věku, protože v tomto období již došlo k rozpadu pasivně získaných maternálních IgG a endogenní syntéza imunoglobulinů zatím není dostatečná. Právě v tomto období dochází ke klinické manifestaci humorální imunodeficitů.[2][3]
upravit Vývoj T-buněk
Thymus je osídlen prekurzory T-buněk z fetálních jater („pro-T buňkami“). Dochází k vývoji TCR (T-cell receptors) a díky náhodné rekombinaci genů k enormní rozmanitosti TCR. Po expresi TCR následuje selekce:
- Pozitivní selekce – interakce nezralých tymocytů s nízkou expresí TCR s MHC na epitelu (CD4 – HLA II, CD8 – HLA I) – selekce buněk schopných interakce s cizorodým Ag prezentovaným s vlastním MHC.
- Negativní selekce – tymocyty s vysokou expresí TCR reagujícího s vlastními peptidy prezentovanými s HLA I nebo II na thymových makrofázích – indukce apoptózy – delece autoreaktivních klonů.
T-buňky poté migrují do sekundárních lymfatických orgánů.[2]
upravit Vývoj B-buněk
Vývoj B-lymfocytů probíhá v několika fázích:
- Fáze bez přítomnosti Ag (antigen-independentní vývoj):
- V kostní dřeni (primární lymfoidní orgán);
- z progenitorovách buněk: HLA-DR+, CD45+, CD34+, CD19+.
- Vyžaduje kontakt se stromálními buňkami kostní dřeně (VCAM-1 + časný lymfocyt VLA-4), cytokin SCF (Stem Cell Factor) a IL-7.
- Naivní (virgin) zralé B-lymfocyty mají na povrchu IgM, IgD.
- V kostní dřeni probíhá negativní selekce autoreaktivních klonů B-lymfocytů (těch, které silně reagují s vlastními Ag) – indukce apoptózy, indukce přeskupování genových segmentů pro BCR, zablokování a anergie.
- Fáze s Ag stimulací (antigen-dependentní vývoj):
- V sekundárních lymfoidních orgánech (uzlina, slezina, sliznice) zde kontakt: B-lymfocyty + T-lymfocyty + APC.
- Po stimulaci Ag prostřednictvím Ag receptoru (sIg).
- Probíhá ve 2 fázích – primární a sekundární fáze protilátkové odpovědi.
upravit Primární fáze protilátkové odpovědi (primární odpověď)
- Probíhá v primárních lymfoidních folikulech (v uzlinách).
- Naivní zralý B-lymfocyt + Ag →
- rozeznání antigenu (Ag) prostřednictvím antigenně specifických receptorů na B-lymfocytech (BCR = B-cell receptor);
- stimulace B-lymfocytu vazbou BCR + Ag+
- pohlcení Ag buňkou APC → prezentace na HLA II. tř. prekurzorům Th-lymfocytů → vznik antigenně specifických Th2.
- B-lymfocyt prezentuje Ag (na HLA II. tř.) Th2-lymfocytům (B-ly = APC pro T-lymfocyt).
- Kontakt T-lymfocytů + B-lymfocytů:
upravit Sekundární fáze protilátkové odpovědi (sekundární odpověď)
- po opakované expozici paměťové B-buňky antigenem dochází k produkci většího počtu buněk, somatické mutace Ig genů zvyšují afinitu protilátek.[2]
- V primárním lymfatickém folikulu:
- B-ly + Ag na APC
- B-ly + Th2
- Nové kolo dělení B-lymfocytů (sekundární reakce), provázeno:
- Afinitní maturací – změna BCR.
- Vznikem sekundárních lymfatických folikulů s germinálním centrem.
- Izotypovým přesmykem IgG, IgA, IgE.
- Vznikem plazmatických a paměťových buněk (s vyšší afinitou k Ag).
- Výsledek sekundární odpovědi = Ig s vyšší afinitou k Ag, schopné aktivovat komplement a opsonizovat (IgG+FcR).
Primární i sekundární odpověď na sebe v průběhu typických infekcí bezprostředně navazují a vedou ke vzniku paměťových buněk. Při opakované infekci (pozdější setkání s Ag):
- Přetrvává hladina Ig – bezprostřední potlačení infekce.
- Paměťové buňky rychle aktivovány k produkci vysokoafinitních Ig různých izotypů.[4]
- Terminální vyzrávání na plazmatické buňky:
- Diferenciace na paměťové bb (pro určitý Ag) a plazmatické buňky (sekrece Ag-specifických Ig = protilátek).
- Ig izotypy: M, G, A, D, E.[2]
upravit Postnatální lymfopoéza
upravit T-lymfocyty
V pupečníkové krvi je vyšší počet T-lymfocytů (CD3+) než u kojenců. Poměr CD4:CD8 je vyšší. T-lymfocyty mají schopnost odpovědět na mitogenní podnět a vyvolat antigen-specifickou odpověď (BCG vakcína).
upravit B-lymfocyty
V pupečníkové krvi je vyšší počet B-lymfocytů. Ty ale ještě netvoří celé spektrum imunoglobulinů (Ig). Po stimulaci antigeny (Ag) zevního prostředí jsou neprve tvořeny IgM (tato schopnost je i u nezralých B-lymfocytů). Celková hladina Ig je nejnižší kolem 3. až 4. měsíce věku. Schopnost tvorby Ig proti proteinovým Ag je přítomna od narození, ale schpnost tvorby Ig proti polysacharidovým Ag až od 2 let (konjugovaná vakcína např. HiB). Novorozenec je náchylnější ke G- infekci, protože nedostatek IgM (= opsoninů) způsobuje nedokonalou fagocytózu polymorfonukleárů. Mateřské IgG mají funkci opsoninů pro většinu G+ bakterií, specifické IgGs proti běžným virům stačí. Nedonošenci mají méně mateřských IgG a tudíž i nižší opsonizační aktivitu pro všechny typy mikroorganismů.[2]
upravit Vývoj lymfatických orgánů
- Thymus – při narození má 2/3 dospělé váhy, největší je těsně před pubertou, poté dochází k postupné involuci.
- Periferní lymfatické tkáně – dospělá velikost do 6 let věku, větší v prepubertálním období, pak involuce.
- Slezina – postupně roste do dospělosti.
- Peyerské plaky – postupně rostou, největší jsou během adolescence.[2]
upravit Odkazy
upravit Související články
Chybná citace Nalezena značka
<ref> bez příslušné značky <references/>.
