Imunosupresiva
Imunosupresiva jsou látky, které potlačují funkci imunitního systému. Hlavní indikací jsou autoimunitní onemocnění, transplantace orgánů či kostní dřeně, fetální erytroblastóza (u Rh neg. matek). Používají se kortikoidy, antiproliferanty (cytostatika, ale v nižších koncentracích než u nádorů), látky vázající se na imunofiliny (cyklosporin), ostatní.
Obsah |
upravit Glukokortikoidy
Prednison a methylprednisolon – mají lymfolytické účinky, inhibují prostaglandiny a leukotrieny, tlumí tvorbu IL-2 a dalších. Používají se třeba u astmatu, lupus erytematodes, při rejekční krizi po transplantaci aj.
Podrobnější informace naleznete na stránce Glukokortikoidy. upravit Cytostatika
Interference s DNA – metotrexát, azathioprin (antimetabolity), cyklofosfamid (alkylační látky).
Podrobnější informace naleznete na stránce Cytostatika. upravit Kalcineurinové inhibitory
Cyklosporin – polypeptid z plísně Tolypocladium inflatum. Blokuje aktivaci RNA polymerázy kalcineurinem, tj. blokuje tvorbu IL-2. Inhibuje se časná fáze T-lymfocytů. Nepotlačuje humorální imunitu, proto nemá nežádoucí účinky jako ostatní látky.
Podrobnější informace naleznete na stránce Cyklosporin A.Takrolimus – podobný mechanismus jako cyklosporin. Může se kombinovat s jinými imunosupresivy kromě cyklosporinu.
upravit Odkazy
upravit Související články
upravit Použitá literatura
HYNIE, Sixtus. Farmakologie v kostce. 2. vydání. Praha : Triton, 2001. 520 s. ISBN 80-7254-181-1.
